Britský samopal Sterling (1): Nástupce legendárního Sten Gunu

Ve druhé světové válce představoval nejpoužívanější samopal britských vojáků jednoduchý a osvědčený Sten, ale ten měl své vady a v roce 1944 už bylo zřejmé, že je zapotřebí nová a spolehlivá zbraň. Oproti „tažnému koni“ stenu představoval sterling takřka umělecké dílo – stal se prvním z nové poválečné vlny samopalů, které se vyznačovaly praktičností, propracovaností a současně robustností.

S bohatou historií

Jejich výroba přitom byla nákladově efektivní. Zatímco konkurenční zbraně jako švédský Carl Gustav m/45 nebo iraelský Uzi jsou obecně známější, sterling má za sebou mnohem bohatší bojovou historii. Britská armáda ho používala v řadě konfliktů své rozpadající se koloniální říše – od Malajska po Keňu, přes Severní Irsko, Falklandy až po válku v Perském zálivu. Tuto oblíbenou zbraň však nezavedla do výzbroje pouze britská armáda, více než milion sterlingů se používalo po celém světě: v Indii, Kanadě, na Novém Zélandu, v Argentině, Iráku či Malajsii.

Samopal navrhl George Patchett, konstruktér firmy Sterling Armaments Company, který spolupracoval už na návrhu samopalu Lancaster Machine Carbine. V roce 1942 začal vyvíjet vlastní zbraň pro střelivo 9 × 19 mm. První patent, kterým chránil svůj design, podal Patchett už v srpnu 1942, brzy poté následovalo testování prototypu. Dne 25. září předvedl Patchett před důstojníky ze Zbrojního výboru britské armády svůj samopal v akci, když vystřílel 412 nábojů. Komisaři konstatovali, že „karabina fungovala uspokojivě“. Zbraň neměla žádný zaměřovač ani pažbu, takže Patchett pálil od boku – komisi popudilo, že jí byla předvedena nedokončená zbraň. 

Další testy

Tělo samopalu tvoří trubka, jejíž zadní polovina je pouzdrem závěru, a přední, perforovaná, pláštěm hlavně. Zespodu je na trubce umístěna pistolová pažbička. Na počátku roku 1943 vyvinul Patchett pro svůj samopal skládací pažbu a přidal jednoduchá mířidla. Charakteristickým znakem sterlingu je umístění objímky zásobníku na levé straně. Zbraň střílí z otevřeného závěru – po stisknutí spouště se závěr pohybuje dopředu, vsune náboj do nábojové komory a uzavře ji.

Poté pevný úderník na přední straně závěru odpálí náboj a cyklus končí vyhozením nábojnice, přičemž se závěr otevře. Patchett svoji zbraň neustále vylepšoval  a vymýšlel způsoby, jak odstranit i ty nejmenší závady. Ke konci roku 1943 vybavil závěr několika šikmými drážkami, které stíraly nečistoty a zplodiny výstřelu, jež se dostaly do pouzdra závěru. Už v březnu ale začal s testováním, které zahájilo celou dekádu, po niž vojenské instituce zbraň testovaly.

Zdlouhavý vývoj 

Zpočátku se Patchett potýkal s přesností své zbraně, když nedokázal zasáhnout cíl na vzdálenost 175 yardů – což ovšem vzhledem k primitivní podobě mířidel. Tento nedostatek vyrovnávala odolnost prototypu proti zanesení pískem, neuspěl však při zkouškách v bahně. Ordnance Board se usnesla, že „samopal je schopen dalšího vylepšení“. Po dalších vylepšeních nařídila vláda v lednu následujícího roku nákup 20 „patchettů“. Čtyři z nich byly v dubnu 1944 poslány do vývojového střediska vzdušných sil (Airborne Forces Development Centre), kde mělo být vyzkoušeno, zda jsou vhodné pro výsadkové jednotky.

Je možné, že některé sterlingy se dostaly do akce během operace Market Garden v září 1944. Ve sbírkách Imperial War Museum se nachází samopal Patchett Mk.I, který údajně nosil podplukovník Robert Dawson, velitel Commanda No.4 během spojeneckého vylodění na ostrově Walcheren v listopadu 1944. O bojovém použití sterlingu ve druhé světové válce existuje pouze jediná přímá zpráva, a sice jeden ze zápisů Ordnance Board se zmiňuje o tom, že sterling byl použit v jedné z akcí commandos a byl doporučen jako náhrada za samopal Sten v lednu 1945.