Britské tanky Churchill (1): Hranatý obrněnec Jeho Veličenstva

Kořeny obrněnce Churchill lze vystopovat až do září 1939, kdy londýnský generální štáb vydal specifikace nového stroje s krycím názvem A20. Mělo jít o další pěchotní tank – tedy relativně pomalé, zato dobře chráněné vozidlo, které by nahradilo dosavadní typy Matilda a Valentine. Jeho vzhled paradoxně připomínal spíše první tanky z dob Velké války. Generálové totiž předpokládali, že západní frontu i tentokrát přeorají zákopy a krátery, s nimiž si nejlépe poradí ocelový obr s pásy obíhajícími po obvodu korby. 

Přízrak z minulosti

Výzbroj podivné novinky tvořily dva kanony ráže 40 mm v bočních pouzdrech zvaných sponsony, kromě nichž stroj nesl i trojici kulometů. Na počátky tankové výroby upomínal též fakt, že zakázku na stavbu prototypů získaly loděnice Harland&Wolff. V jejich dílnách vznikly do června 1940 čtyři exempláře s výzbrojí posílenou o 76mm houfnici v přídi korby. Než se stihla rozběhnout sériová produkce, vývoj bojů ukázal, že neohrabané monstrum patří spíše do muzea, takže „á dvacítka“ nakonec nepřekročila stadium zkoušek.

Britský tank A20 (foto: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0)

Londýnská generalita se nehodlala původního designu vzdát úplně a část prvků se objevila i v nových specifikacích z června 1940. Pod označením A22 putovaly ke společnosti Vauxhall, jejíž inženýři dali hlavy dohromady a navrhli výkonnější pohonnou jednotku v podobě plochého dvanáctiválce. Pustili se i do rozsáhlejších změn v konstrukci, jenže vše se odehrávalo pod časovým tlakem – armáda totiž požadovala, aby se výroba rozjela za pouhých 12 měsíců.

Ocelový buldok

Tým Vauxhallu se s výzvou dokázal vypořádat a v létě 1941 dodal vojákům první sériové exempláře pěchotního tanku, jenž obdržel oficiální označení Infantry Tank Mark IV a bojové jméno Churchill – na počest ministerského předsedy, jenž za první světové války podporoval rozvoj tankového vojska. Když se informace k premiérovi dostala, údajně se svým typickým humorem prohlásil: „Ten tank po mně pojmenovali, jakmile zjistili, že není zrovna dobrý.“

První exempláře zákazníka opravdu spíše zklamaly, protože trpěly četnými poruchami – zkrácené testy prostě neumožnily odhalit všechny dětské nemoci. Nespolehlivý motor vyžadoval náročnou údržbu a těžký stroj se pohyboval terénem velmi pomalu. To nicméně generálům nevadilo, protože tank měl primárně doprovázet infanterii, takže by vyšší rychlost stejně nevyužil.

Pohyblivý obr...

Mezi klady královského obrněnce se naopak řadila skvělá průchodnost terénem – hravě zvládal hluboké krátery a zákopy s extrémním sklonem stěn. Přitom mu pomáhal zastarale vyhlížející, ovšem pro tento účel plně vyhovující podvozek, který se na každé straně mohl pochlubit 11 malými pojezdovými koly. Při pohybu po rovném či zpevněném povrchu neslo váhu tanku jen devět párů kol, zato když se pustil do zdolávání překážek, zapojily se i zbývající dva.

Šlo o první a poslední dvojici, které zabezpečovaly nejen samotný nájezd, ale také sjezd z překážky a napínání pásů. Takové řešení zároveň zvyšovalo odolnost churchillu v boji: mohl ztratit i několik z mnoha pojezdových kol, aniž by mobilita výrazněji utrpěla. A nesmíme zapomenout ani na další benefit plynoucí ze zvoleného uspořádání – díky obíhání pásů po obvodu mohla být korba osazena bočními průlezy, zatímco horní část pásů se těšila solidní ochraně.

...a zároveň odolný

Obsluhu měla na starost pětičlenná osádka. V přední sekci seděl řidič a jeho pomocník, který zároveň obsluhoval 76mm houfnici v čele korby – jeden z prvků, které churchill zdědil po A20. Nešťastně lafetovaná zbraň měla tak omezený úhel náměru i odměru, že se u pozdějších verzí už neobjevila. Nad trupem našla své místo poměrně malá věž osazená 40mm kanonem, 7,92mm kulometem BESA a pracovními místy velitele, střelce i nabíječe.

Věže se zprvu vyráběly odléváním, ovšem kvůli technologickým potížím se dočasně přešlo na nýtování – technologii používanou také při produkci koreb. Teprve koncem války vsadili Britové na svařované trupy. Za oddílem s věží následovala pohonná sekce a za ní rozměrný blok převodovky Merritt-Brown s trojicí diferenciálů.

Dokončení: Britské tanky Churchill (2): Hranatý obrněnec Jeho Veličenstva

Přes značnou komplikovanost tohoto ústrojí si Churchill zachovával vynikající pohyblivost i ovladatelnost. Zkušený řidič se s ním dokázal otočit takřka „na pětníku“, což pro mnoho tehdejších tanků představovalo nedostižitelnou metu. K tomu přidával obrněnec i kvalitní pancéřování. Čelní partii korby krylo 102 mm oceli, boky korby i věže pak 76 mm. Přední část věže se mohla pochlubit 89mm pancířem a záď korby chránily 51mm pláty.