Britské ocelové kolosy v lese: Tankový útok u Cambrai 1917 (3)
Masivní tankový útok na severním úseku západní fronty umožnil Britům rychlý průlom nepřátelských linií, členitý terén však postup zastavil. Německá protiofenziva pak slibné výsledky prvních dnů bitvy zmařila
Bitva o Cambrai skončila patovou situací. Obě strany ztratily kolem 45 000 mužů, Britové navíc 179 tanků. Územní zisky byly zanedbatelné. Navzdory početným obětem a minimálnímu dopadu na celkovou situaci na frontě však střetnutí mělo svůj význam. Britové zde poprvé vyzkoušeli nasazení tanků v masivním měřítku a potvrdil se efekt této nové zbraně při překonávání drátěných zátarasů i dalších překážek.
Předchozí části:
Poučení do budoucna
Jako účinná se ukázala také kvalitní koordinace pozemního, dělostřeleckého a leteckého útoku. Oproti tomu Němcům se zde opětovně osvědčila taktika úderných oddílů (Sturmtruppen), útočících s podporou dělostřelectva a minometů. Britové podcenili náročnost členitého terénu kolem Bourlonu, kde pěšáci mnohdy zůstávali bez podpory tanků a vystaveni nepřátelské palbě z vyvýšených a dobře opevněných pozic. Postup Dohody v prvních dnech bitvy výrazně pozvedl morálku na britských ostrovech i v USA.
Toto vzepětí nepominulo ani po méně příznivých zprávách z bojiště. Rostla naděje, že tank se může stát novým průlomovým prostředkem, který rozhodne o vítězství ve válce. Hrozbu tanků si ovšem uvědomovala i německá generalita, jež reagovala vývojem protitankových zbraní, stejně jako vlastního obrněného vozidla A7V (Sturmpanzerwagen), poprvé bojově nasazeného v březnu 1918. Německé úsilí vedlo také k vývoji první efektivní protitankové pušky Mauser 1918. Zbraň v ráži 13,2 mm nesla označení Tankgewehr či zkráceně T-Gewehr.
Do dějin vojenství se bitva zapsala především díky masovému nasazení tanků, byť nešlo o nasazení první. Výročí ofenzivy se stalo oficiálním pamětním dnem britského Královského tankového pluku (Royal Tank Regiment) a několika dalších jednotek Commonwealthu. Úspěšný protiútok si ovšem připomínali i Němci v nacistické éře. Jméno Cambrai ve 30. letech nesla například vojenská kasárna v Darmstadtu.
Tank, který nesplnil očekávání
Německé úsilí o vývoj vlastního tanku začalo relativně pozdě, prioritou zůstával vývoj protitankových zbraní a taktik. Jediným bojově nasazeným modelem se stal těžký tank A7V, jehož se ale vyrobilo pouhých 20 kusů. Obrněnec o hmotnosti 33 tun disponoval kanonem ráže 57 mm a šesti kulomety. Jízdní vlastnosti se ukázaly jako nevyhovující, takže stroj do bojů zasáhl jen okrajově.
Poprvé jej Němci nasadili v březnu 1918 u kanálu St. Quentin nedaleko Cambrai. Tři z pěti strojů vyslaných do akce se ovšem porouchaly ještě před střetnutím s protivníkem. Základem německých tankových jednotek tak po celou válku zůstávaly kořistní britské a francouzské stroje.
Inspirace pro blitzkrieg
Idea drtivého tankového útoku, který nahradí lidskou sílu, se stala jedním z klíčových témat meziválečného vojenského myšlení. Ve Velké Británii mechanizaci armády prosazoval i Fuller v úzké spolupráci s legendárním Basilem Liddell Hartem (1895–1970). Jejich úsilí ve 30. letech poněkud zkomplikovala společenská diskreditace Fullera kvůli jeho krajně pravicovým politickým postojům. Myšlenku takové ofenzivy však vzali za svou i němečtí teoretikové, kteří vyvinuli koncept blitzkriegu.
TIP: První německý blietzkrieg na západě: Císařská jarní ofenziva 1918
Studiu bitvy se věnoval i její veterán Otto von Moser, který se po válce stal respektovaným vojenským historikem. Zkušenost od Cambrai tak ve svých důsledcích lépe posloužila německým, spíše než dohodovým stratégům. Německé pozice u Cambrai se jednotkám Dohody nakonec podařilo dobýt až měsíc před koncem války, v říjnu 1918. Ustupující Němci provedli rozsáhlé destrukce infrastruktury a zapálili centrum města.
