Brian May z Queen o Bohemian Rhapsody: Co by na film řekl Freddie Mercury?

Od detailně propracovaných scén a kostýmů po soundtrack, který zahrnuje dosud na CD nevydané živé nahrávky, Bohemian Rhapsody je strojem času pro všechny fanoušky kapely Queen. Film by však zůstal ničím nebýt výkonu, který předvedl Rami Malek. Jeho bezchybné podání hlavní role je kouskem skládačky, v jehož nalezení už Brian May, kytarista Queen, přestával doufat. „Naprosto to trefil, “ tvrdí May. „Nestačí vypadat jako Freddie. Ale on se ve Freddieho osobnosti naprosto zabydlel.“

Bál jste se někdy, že tento projekt nebude vůbec dokončen?

Pochybovali jsme o tom nejmíň tisíckrát. Byla to dost drkotavá jízda, ale takový je někdy život. Věci se nedějí přímočaře a možná jsou díky tomu nakonec lepší. Svým způsobem je to odraz skutečné historie kapely. Stěží bych mohl říct, že Queen šlo všechno vždycky hladce, ale právě některé z těch nesnadných momentů vás udělají silnějšími. S tímto filmem je to úplně stejné. 

Co cítíte, když snímek sledujete – radost, smutek, nostalgii?

Všechno z toho. Štěstí, hrůzu, smutek – všechny ty silné emoce. Viděl jsem ten film nespočetněkrát, nejprve jako hromadu střípků a poté jako celek. Musím říct, že mě pořád dostává. Vlastně je to celé o Freddiem. Ano, my jsme tam taky, ale je to Freddieho příběh – to byl při natáčení vždycky náš cíl. Jeden z velkých počátečních průlomů byl, když Peter Morgan [scénárista] řekl: „Vždyť je film o rodině.“ Je to o všem tom, co se může stát v rodině – něco dobrého, něco špatného, odcházení, hledání nezávislosti a starost o ostatní. Jedna vrstva filmu je o tomhle, a další o Freddieho formujícím se talentu, o jeho úžasné houževnatosti a smyslu pro humor.

Je to celé o Freddiem

Film končí vystoupením Queen na Live Aid roku 1985. Byli jste v pokušení pokračovat dál?

Ne, myslím si, že je to přirozené vyvrcholení. A tak to vycházelo už v nejranějších scénářích. Cítili jsme, že to je vrchol – i přesto, co do tisku psali lidi, kteří o tom věděli starou belu. Někdo, koho nebudu jmenovat, řekl: „No jo, v půlce filmu ukážou umírajícího Freddieho a pak to bude o životě bez něj.“ Zkrátka úplná blbost. Je to celé o Freddiem a myslím, že Live Aid je dobré místo k zakončení. Kdo ví, třeba bude pokračování [smích].

Bylo vystoupení na Live Aid pro člena Queen příjemným zážitkem?

Byl to úžasný okamžik. A celkem neočekávaný, protože jsme na seznam vystupujících přibyli jako úplně poslední a bylo vyprodáno dřív, než vůbec oznámili naši účast. Věděli jsme, že diváci nepřišli na Queen a moc jsme od toho nečekali – cítili jsme se trochu jako páté kolo u vozu. Vidět tu odezvu ale bylo ohromující. A to uvidíte i ve filmu, navíc i z našeho pohledu, což v žádném dokumentu nenajdete. Uvidíte rekonstrukci snu, úžasně skutečného snu.

Najít správnou osobnost pro roli Freddieho byla asi od začátku noční můra, že?

Všichni jsme věděli, že to bude obtížné. Chvílemi jsme si říkali, že to snad ani není možné. Ale objevil se Rami Malek a my z něho rychle získali skvělý pocit.

Pokud by si Sacha Baron Cohen udržel hlavní roli, narazili byste vůbec na Ramiho?

No, to byla málem pohroma. Myslím, že jsme si všimli právě včas, jaká katastrofa by to byla. A uvědomit si to vlastně nebylo tak obtížné. Myslím, že na začátku, když se obsazovaly role, jsme byli všichni nervózní. Protože ano, je opravdu těžké to pojmout – někdo jiný hraje ve své roli vás. S klukem, co hraje mě, Gwily­mem Leem, jsem strávil hodně času, takže mě chápal. Všímal si, jak se projevuji a co mě nakopne. Takže když jsme s filmovým Freddiem společně ve studiu, působí to velmi reálně. Něco z toho byla improvizace, ale předvedli ji s tím, že nám skrz naskrz rozuměli.

Zvrhlík? Ale kdeže…

Jedná se o pouze lichotivé vyobrazení Freddieho, nebo film ukazuje i jeho nedostatky?

Ne, ukazujeme všechno. Nikdo si nemyslí, že Freddie byl dokonalý, ale rozhodně byl výjimečný. Ve filmu všechno, ale nikoliv samoúčelně. Nemá to být špinavé a zhýralé.

Není to ale přece jen film o rocku a drogách?

Ne, a ani to nebylo potřeba. Něco jsme naznačili, ale není nutné se vyžívat ve zhýralých výjevech. A Freddie konec konců opravdu nebyl takový zvrhlík. Vím, že někteří lidé na to čekali, ale mají smůlu. Film zobrazuje pravdu místy docela hrubým a upřímným, ale i zábavným způsobem.

Myslíte, že by Freddie film schválil a oblíbil si ho?

Ano. Myslím, že by měl pocit, že je to dobře odvedený kus práce. Ukazuje jeho velikost, stejně jako jeho omylnost a nejistotu – celou skutečnost. Myslím, že ho zobrazuje nikoliv patolízalsky, ale způsobem, který oceňuje jeho talent. Protože byl skutečně jedinečný. Nikdy předtím ani potom jsem ve svém životě nepotkal nikoho jako Freddie, a už k tomu asi znovu nedojde.

Byl by Freddie dobrá filmová hvězda?

Ne. Neměl potřebnou trpělivost. Jednou mu nabízeli smlouvu na West Endu a on bez mrknutí oka prohlásil: „Fajn, jdu do toho. Kolik představení týdně?“ Oni řekli: „Osm.“ A on na to: „Odehraju dvě.“ Nerad dělal něco dokola, trpělivost opravdu nebyla Freddieho silnou stránkou. Myslím, že by obtížně snášel být každý den na scéně. Asi by mu to nevydrželo dlouho [smích].

Brian May na pódiu se svou slavnou kytarou Red Special, kterou si sám zkonstruoval. I na ni si zahráli tvůrci publikace Queen – Kompletní příběh. Jak doopravdy zní? (Repro z publikace Queen – Kompletní příběh)

Střih zakázán

Která scéna ve filmu je vaše oblíbená?

Můj oblíbený moment s Ramim je, když sbírá odvahu, aby nám řekl, že odchází pracovat na svém sólovém albu. Je to nádherně sehraný kousek, navíc hodně z toho vůbec nebylo ve scénáři. Když to sleduju, říkám si, že to je přesně Freddie. Mluví potichu, potahuje z cigarety, nechce to říct nahlas. Nakonec to udělá – dost suše a věcně, ale cítíte tu úzkost uvnitř. Ta scéna byla z filmu málem vystřižena – vždycky se najde někdo, kdo má snahu všechno zkrátit. Ale my jsme bojovali, aby tam zůstala, protože její realističnost je skutečně až nervy drásající. Byla to pro nás těžká chvíle, když Freddie tak trochu opouštěl rodinu.

Také jste doplnil svou knihu Queen ve 3D o exkluzivní fotografie z natáčení. Jaké to bylo, účastnit se toho všeho?

Cítil jsem mnoho různých emocí. Ze začátku, když film režíroval Bryan Singer, to bylo celé dost strnulé a napjaté, občas jsem měl pocit, že bych tam neměl být, abych nezasahoval do procesu. Přesto jsem si vzal fotoaparát a některé momenty z natáčení zvěčnil. Později, když režii převzal Dexter Fletcher, to bylo jako z jiného vesmíru – všichni se postupně uvolnili a napětí opadlo. Myslím, že filmu prospěly oba režimy; má vážný podtón, ale je místy i odlehčený, opravdu zábavný a vtipný.

Když koncert ožívá

Domníváte se, že snímek uspokojí i skalní fanoušky Queen?

Určitě ano. Uspokojuje nás, co díky němu cítíme. Je tam neuvěřitelné množství detailů. Zapojili jsme všechny naše techniky, takže když se rozhlédnete po kytarách a zesilovačích na scéně pro Live Aid, uvidíte, že jsou všechny umístěné správně. A kluci, kteří stavěli pódium pro filmový Live Aid, byli titíž, kteří postavili originál. Samozřejmě, že pokaždé někde najdete chybu – neexistuje nic jako dokonalý film a fanoušci Queen jistě pochopí, že jistými věcmi jsme museli trochu pohnout, aby příběh dával smysl. Nemůžete stlačit čtyřicet let života do dvou a půl hodiny, aniž byste spoustu věcí nevynechali.

Slyšel jsem, že i ponožky Rogera Taylora jsou dobové.

O ponožkách nic nevím. Abych byl upřímný, rozhodně ne všechno oblečení jsou přesné napodobeniny, ale důležité drobnosti tam všechny jsou. Jakmile se vše dalo do pohybu, už to nebyl náš film, byl to film Foxu – oni platili účty. Čili my jsme nechodili do studia a neříkali lidem, co mají dělat. Pokud jsme viděli něco, co opravdu dřelo a co očividně nebylo správně, velice potichu jsme to řekli režisérovi a řešení nechali na něm.

Opravdu jste na kytaru Red Special hrál houslovým smyčcem jako v upoutávce?

Ne. Vtip je v tom, že lidi dělající na upoutávce pracují s filmovým materiálem, který byl natočen jen pro ně, takže většina věcí z traileru ve filmu vůbec není. Ta scéna se mnou a smyčcem vznikla v rámci nějakého experimentování – my jsme u toho nebyli. Když jsem to viděl, řekl jsem: „Ne, takhle to nebylo. A ani nepředstírejme, že to tak bylo.“ Ale lidem od upoutávky se to zalíbilo a dopadlo to, jak to dopadlo.

Herec Rami Malek, představitel Freddie Mercuryho, se členy skupiny Queen  kytaristou Brianem Mayem a bubeníkem Rogerem Taylorem během natáčení filmu Bohemian Rhapsody (Repro z publikace Queen – Kompletní příběh)

Úsměv z dávnověku

Soundtrack zahrnuje dosud nevydaný záznam z Live Aid, je to tak?

Ano, je tam dobrý živý materiál, část z něj oficiálně nikdy nevyšla. Ale taky jsou tam rané věci, které samozřejmě nejsou dobové, například Freddieho příchod na koncert Smile. Něco z té hudby se nám ale podařilo zrekonstruovat, šlo o docela zábavný proces. Dokonce přišel i Tim Staffel [zpěvák Smile] a nahrával s námi, takže součástí soundtracku je skladba Doing All Right od Smile.

V hudebním průmyslu jste strávil skoro padesát let, ale film je úplně jiná liga. Myslíte, že byste dokázal být součástí hollywoodské mašinérie dlouhodobě, nebo byste se z takového života nervově zhroutil?

Je vtipné, čemu všemu se dokážete přizpůsobit. Chvilku si můžete užívat, že toho jste součástí, ale je to těžká dřina. Jejich finanční obraty jsou mnohasetnásobně vyšší než ty, se kterými se denně potýkáme my. Je to jiný svět a míra plýtvání je v něm doslova neuvěřitelná. Ale děje se tam i spousta báječných věcí – třeba jako tenhle film.