Boty na celý život: Jak vzniká obutí na míru? A proč se šijí vždy rovnou dva páry?

Na počátku výroby bot stojí kopyto – dvě dřevěné formy vysoustružené přesně podle nohy zákazníka. Erik Lawart se řadí k absolutní ševcovské špičce, první obuv na míru zhotovil před dvaceti lety a začínal jako samouk, který se posouval dál díky vlastním chybám. Část odkoukal od starých ševců a zkušených brašnářů, něco našel v knihách a hodně mu v řemesle pomohl internet. Dnes patří k hrstce těch, kdo u nás dokážou ušít celou botu v ruce. „S nástupem internetu se dalo rychle nahlédnout do světa. Miliony lidí ukazují své technologie, jak šijí oni,“ vysvětluje. 

Za kožené boty na míru u něj zaplatíte padesát tisíc korun, což je sice cena za dva páry, ale zůstane vám jen jeden. Ten druhý tvoří zkušební boty s cílem zjistit, zda bude finální výrobek pohodlný. Ondřej Bartoš v nich chodil týden a všímal si, kde ho tlačí nebo kde jsou naopak příliš volné.

Utrpení za luxus

„Boty se šijí přímo na rozměry zákazníka, které se ovšem vždy trochu liší od jeho pocitů. Takže když v nich chodí, budou ho různě tlačit, ale nakonec nám řekne: ‚Tady jsem měl malíček odřený, tady mi byly těsné.‘ Já ty boty pak víceméně rozřežu, podívám se do nich a zjistím, kde přesně to bylo. Následně na kopytech přidám v místech, kde tlačily,“ vysvětluje švec. 

Zatímco u zkušebního páru se drobné nedokonalosti tolerují, u finálního už nikoliv. Proto vrchy bot svěřuje mistr do rukou své učednice Anety Gretzové, jež má tu nejlepší průpravu a taky nekonečnou trpělivost. Než zakotvila u ševcoviny, přičichla v Paříži ke krejčovskému řemeslu a zkušenosti sbírala rovněž u našich předních brašnářů.

Smysl pro detail

„Fascinuje mě ten soubor řemesel. Vrchy bot dělají často právě ženy, protože mají asi větší trpělivost a smysl pro detail, kdežto spodky, to je hrubá mužská síla,“ usmívá se Aneta. Ostrá jehla proniká kůží a nechává za sebou přesné drobné švy. Jediné zaváhání nebo vybočení stranou a může se jít řezat nová kůže. „Jakmile člověk do kůže píchne, ta díra tam zkrátka je a už se s ní nedá nic dělat,“ líčí. 

Navlhčené vrchy bot nasadí švec na kopyto, vyztuží opatky a špičky a začne kůži napínat tak, aby nikde nevznikl faldík – v ševcovské hantýrce se mluví o cvikání. Nakonec se kůže vyrovnává hladkou dřevěnou tyčí, tzv. fidlovačkou. V továrně by poté vzali lepidlo a zbylé vrstvy jednoduše přilepili. Erik se místo toho chopí šídla a pustí se do šití: Obšije přední část, přičemž klenbu i patu přichytí javorovými floky, tudíž se bota hned tak nerozpadne a při dobré péči vydrží celý život. 

„Dá se to ušít i na stroji, jenže ten nedělá v každém stehu uzlík jako já, ale jen to kříží. Takže když se jeden steh předře, všechno se rozpáře,“ dodává Erik. Následuje půdování neboli vyrovnání prostoru, který vznikl po šití.

Dokonalý pár

Aby se u boty nezačala při chůzi propadat klenba, musí ji mistr nejprve vyztužit klenkem, tedy dvěma bukovými dřívky přilepenými k sobě. Teprve přes ně přijdou vrstvy kůže a do došlapné části korek, který špičku tepelně izoluje a také usnadní „vyšlápnutí“ obuvi. Vše završí kožená podrážka, jež se nejdřív přilepí a poté ještě ručně přišije. „Kůže nakonec překryje steh, který tam bude. Proto u luxusních ručně šitých bot není steh vidět,“ dodává Erik. 

TIP: Na návštěvě u mistra nožíře: Jak se vyrábí exkluzivní nože

Už jen několik finálních úprav a Ondřeji Bartošovi se splní sen – nasadí si své první ručně šité obutí na míru. „V době, kdy se všechno vyrábí, aby se to za tři měsíce zahodilo, jsem si chtěl pořídit něco, co vydrží dlouho a co v sobě má zároveň velký podíl lidské práce a řemesla,“ usmívá se. Osmdesát hodin hrubé síly i delikátního zacházení, spoustu prvotřídní hovězí kůže a metry festovních nití, svatou trpělivost a řemeslnou poctivost – to vše v sobě skrývá pár dokonalých oxfordek.