Boj o výšiny za druhé světové války: Karpatská závora na cestě k domovu

Hyrowa hora vystupuje z okolních karpatských lesů do výšky 694 m n. m. a dominuje hřebenu nad Duklou. Její strmé a holé svahy umožňovaly v roce 1944 nerušenou palbu na všechny přístupové směry. Němečtí vojáci tuto výhodu hodlali bezezbytku využít, a proto se na výšině zakopali a opevnili. Naopak v cestě hora stála mužům 1. československé samostatné brigády.

Němci v obraně využívali i dělostřelectvo a minomety, jejich palbu řídili předsunutí pozorovatelé. Proti takto opevněnému nepříteli zahájili dne 21. září Čechoslováci několik útoků za podpory děl, jež ale obráncům příliš neublížily. Zkušení němečtí veteráni dokázali udržet palebnou kázeň a vyčkat až do chvíle, kdy se vojáci šplhající do kopce dostali dostatečně blízko, a potom je sevřeli do křížové palby kulometů.

Železný Arnošt 

Podporučík Arnošt Steiner ale v čele své roty objevil strž, kterou se nepozorovaně dostal až do německého týlu na vrcholu hory. Na následující okamžiky vzpomínal takto: „Moji samopalníci se s divokým hurá vyřítili na nepřítele, střílejí krátké dávky ze samopalů a vrhají ruční granáty. Překvapení je dokonalé. Nejbližší hitlerovci jsou vyřazeni a vzdálenější prapor se dává před hrstkou 52 vojáků na útěk...“ Hora pak ještě několikrát změnila majitele, dokud Wehrmacht konečně pod tlakem neustoupil.

V úporné bitvě o Hyrowu horu padl například i generálmajor Josef Kholl. Armádní generál Ludvík Svoboda o tom napsal: „Hyrowa hora byla poslední a nejzávažnější překážkou na cestě k naší hranici. Vyžádala si mnoho obětí. Hrdinskou smrtí tam padl i velitel 1. praporu štábní kapitán Kholl. Byl to výtečný velitel, odvážný, dobrý, spravedlivý, vzácný člověk. Dobře si ve všech bojích počínal. Svůj prapor dovedl až na vrchol Hyrowy hory. Při jejím obsazování byl úlomkem granátu zasažen přímo do hlavy.“