Bitva u Kurska ve vzpomínkách účastníků (5): Východní mise Martina Grosse
Epického střetu u Kurska se na obou stranách zúčastnily statisíce vojáků, kterým válečný osud připravil ty nejtvrdší zkoušky. Mnozí v nich obstáli a zařadili se tak mezi hrdiny, jejichž příběhy fascinují dodnes
Syn železničního dělníka z Frankfurtu nad Mohanem Martin Gross (1911–1984) vstoupil začátkem 30. let do SS. Po absolvování SS-Junkerschule ho v květnu 1935 přidělili k Leibstandarte SS Adolf Hitler. V jejích řadách se zúčastnil anšlusu Rakouska i obsazování Sudet, během polského a francouzského tažení velel četě. Při útoku na Sovětský svaz už stál SS-Hauptsturmführer Gross v čele 5. (těžké) roty, avšak zranění ho nadlouho vyřadilo z bojů.
Tankový velitel
Po uzdravení působil na štábu Hlavního velicího úřadu SS a během roku 1942 pracoval ve výmarském útvaru zodpovídajícím za nahrazování ztrát u obrněných útvarů Waffen-SS. V červenci téhož roku absolvoval velitelský kurs na Škole tankových vojsk ve Wünsdorfu a na podzim nastoupil k 1. tankovému pluku Leibstandarte SS Adolf Hitler.
V elitních obrněných oddílech začala Grossova hvězda rychle stoupat. Už v lednu 1943 byl povýšen na SS-Sturmbannführera a stal se velitelem 2. tankového praporu. S tímto útvarem vyzbrojeným těžkými tigery vstoupil Gross do kurské bitvy. Vyznamenal se především u Tětěrevina, kde jeho oddíl při nepřátelském protiútoku během pouhých tří hodin zlikvidoval asi 90 T-34. Pamětníci popsali tuto oblast jako děsivý hřbitov sovětské techniky plný doutnajících vraků a zuhelnatělých těl.
Velitel výcviku
Za zadržení náporu protivníka obdržel Gross Rytířský kříž. Když byla Leibstandarte na jaře 1944 převelena do Francie, Gross setrval na východě a stanul v čele výcvikového regimentu SS v Lotyšsku. V červenci ho čekala pozice šéfa nově zformované tankové brigády o 2 500 mužích, jež se stala součástí bojové skupiny hraběte Hyacintha Strachwitze.
TIP: Leibstandarte SS Adolf Hitler: Kdo byli nejvěrnější pretoriáni nacistického vůdce
Gross se s brigádou zapojil do těžkých ústupových bojů u měst Libava a Tukums. Jeho tankisté se zasloužili o uvolnění ústupové cesty pro zdecimované německé síly k Tallinnu, ovšem jednotka za úspěch zaplatila katastrofálními ztrátami – zbylo jí pouze 300 vojáků a osm obrněnců. Po rozpuštění brigády posílili přeživší různé divize SS. V březnu 1945 přidělili SS-Obersturmbannführeru Grossovi velení 12. tankového pluku 12. tankové divize SS Hitlerjugend, jež tehdy bojovala v Maďarsku a Rakousku. Se zbytky svého útvaru se v květnu vzdal Američanům.
