Bitva u Kurska ve vzpomínkách účastníků (4): Letecké eso Johannes Wiese
Epického střetu u Kurska se na obou stranách zúčastnily statisíce vojáků, kterým válečný osud připravil ty nejtvrdší zkoušky. Mnozí v nich obstáli a zařadili se tak mezi hrdiny, jejichž příběhy fascinují dodnes
Vratislavský rodák Johannes Wiese (1915–1991) vstoupil roku 1934 coby dobrovolník do německých ozbrojených sil. Zpočátku sloužil u pozemního vojska, ovšem už v roce 1936 se rozhodl rozšířit řady Luftwaffe. Po završení výcviku na stíhacího pilota putoval v červnu 1941 k Jagdgeschwader 52, jež se právě chystala na nasazení v rámci operace Barbarossa.
Tucet iljušinů za den
Už 23. září dosáhl Wiese svého prvního vítězství a jeho kariéra začala strmě stoupat. Na jaře dalšího roku stanul v čele 2. letky JG 52 a sestřeloval jeden sovětský stroj za druhým. Kupříkladu 16. prosince 1942 se zničením pěti letounů stal „esem jednoho dne“. Za 53. vítězství si v lednu 1943 vysloužil Rytířský kříž a v květnu převzal velení 1. skupiny JG 52. Skutečně hvězdné Wieseho chvíle však přišly až s kurskou bitvou.
Hned prvního dne operace Citadela – 5. července 1943 – poslal k zemi tucet sovětských strojů (podle některých zdrojů šlo výhradně o šturmoviky, podle jiných o čtyři Il-2 a osm Il-4). O krutosti a intenzitě bojů svědčí fakt, že i Wieseho Bf 109 mnohokrát inkasoval a pilot musel v jediném dnu provést několik nouzových přistání. Sedmnáctého července dovršil mladý kapitán coby 45. pilot Luftwaffe stovku sestřelů, když zničil další čtyři bitevníky.
Neslavný závěr války
Pro piloty šturmoviků zůstal postrachem i během následujících střetů a celkem jich zlikvidoval pět desítek. Skóre majora Wieseho se 22. února 1944 sestřelem dvou stíhaček Jak-9 zastavilo na čísle 133, za což se dočkal Dubových ratolestí k Rytířskému kříži. Na podzim byl převelen do Německa a stal se velitelem Jagdgeschwader 77, která čelila náletům na třetí říši.
TIP: Nejvyšší pocta padlému protivníkovi: Pohřeb Rudého barona
Na západě se však Wiesemu nedařilo a začátkem ardenské ofenzivy ho i s číslem při cvičném letu zaskočila skupina spitfirů. Oba Bf 109G šly k zemi, Wiese na rozdíl od kolegy přežil a strávil zbytek zimy v nemocnici. Koncem války se vzdal Američanům, kteří ho v září 1945 vydali do SSSR, kde prožil čtyři roky v zajateckém táboře. Po návratu vstoupil roku 1956 do Bundeswehru a pracoval na oddělení vojenskohistorického výzkumu. Začátkem 70. let odešel do výslužby v hodnosti podplukovníka.
