Bitevní lodi Nagato a Mucu (2): Esa v rukávech osmičkové strategie
Japonské námořnictvo použilo za druhé světové války osm bitevních lodí. Nagato a Mucu se konstrukčně řadily mezi nejlepší, do bojů však nakonec zasáhly jenom v minimální míře.
Než Japonsko náletem na Pearl Harbor vstoupilo do druhé světové války, námořnictvo nemělo dokončenou žádnou modernější bitevní loď. Nagato a Mucu nesly prestižní titul 1. divize bitevních lodí už 20 let a do povědomí národa vstoupily jako nepostradatelný symbol. Ačkoli tedy Tokio mělo v obrněncích mimořádně výkonný zbraňový systém, z politických důvodů neriskovalo možnou ztrátu a v prvních měsících války Nagato a Mucu kotvily v Hirošimské zátoce. Jedinou výjimku představoval šestidenní „výlet“ k Boninským ostrovům, odkud v roli čestné gardy doprovodily domů svaz letadlových lodí vracející se od Pearl Harboru.
Na nečinnosti se nic nezměnilo, ani když vstoupily do služby superbitevní lodě Jamato a později Musaši. Na jaře 1942 Nagato prošla běžnou údržbou, zatímco Mucu velitelství degradovalo na remorkér, když na moře odvlekla starý křižník Niššin jako cvičný terč. Nagato a Mucu nedostaly bojovou příležitost, ani když v červnu 1942 zuřila bitva u Midway. Plavily se totiž v hlavním svazu, jenže bojů se zúčastnil jen předsunutý svaz letadlových lodí. Nakonec se velké vnitřní prostory a dobře vybavené nemocnice aspoň hodily pro zraněné trosečníky z potopených lodí.
Čtvero granátů
Bitva u Midway znamenala přelom ve válce. Americké námořnictvo zvítězilo, „srovnalo krok“ a japonskému velení nezbylo než utrpěné ztráty nahradit. Jedenáctého srpna 1942, tedy dva dny po americké invazi na ostrov Guadalcanal, z Jokosuky vyplula Mucu s šesti křižníky na podporu námořních operací v jižním Tichomoří. Dorazila včas, aby se zúčastnila bitvy u východních Šalamounových ostrovů, byť opět v podpůrném svazu. Během střetu vypálila jenom čtyři granáty po amerických průzkumných letounech a tím její účast v šestiměsíčním zápase o Guadalcanal prakticky skončila. Proč?
Nedostatek pohonných hmot na frontových základnách poněkud „žravou“ Mucu uzemnil na atolu Truk a z jejích nádrží se dokonce odčerpala část topného oleje pro jiná plavidla. V lednu 1943 se Mucu vrátila do Japonska a velení plánovalo její nasazení v oblasti Kurilských ostrovů. Jenže i z toho nakonec sešlo a Mucu dál kotvila v Haširadžimské zátoce. A právě tam došlo ke katastrofě.
Sabotáž, nebo šlendrián?
Osmého června explodoval muniční sklad dělové věže č. 3. Výbuch utrhl celou záď a mohutná bitevní loď se v několika minutách potopila. Námořníci z nedaleko kotvící bitevní lodě Fusó s posádkami dvou křižníků a dvou torpédoborců sice okamžitě zahájili záchranné práce, avšak dokázali pomoci jen 353 z 1 474 mužů přítomných na Mucu. Havárie měla přímý dopad také na námořní letectvo, protože při ní zahynula rovná stovka pilotů, kteří byli na Mucu na návštěvě.
Protože se jednalo o ztrátu národního symbolu, komise vedená admirálem Koičim Šiozawou zahájila pečlivé vyšetřování. Po vyloučení možnosti útoku americké ponorky padlo podezření na sabotáž a také na zvláštní protiletadlové granáty sanšiki-dan (rozmetávaly kovové částice hořící teplotou 3 000 °C), které před několika lety v důsledku nesprávného skladování způsobily zkázu muničního skladu v provincii Sagami. Žádnou vyšetřovací verzi se ale nepodařilo prokázat.
Podstatně lépe se úřadům zdařila snaha katastrofu ututlat. Příbuzní dostali zprávu o smrti blízkých postupně, s odstupem několika měsíců, a přeživší námořníci se dočkali nejdřív přísné izolace a potom převelení na frontu. Asi polovina z nich zahynula v létě 1944 při obraně ostrova Saipan, ti šťastnější se ve strážní jednotce na atolu Truk dočkali konce války.
Poslední mohykán
Nagato zůstala v domácích vodách až do srpna 1943 a teprve pak odplula na Truk jako součást nesourodého svazu, jehož jádro tvořila s bitevními loděmi Jamato a Fusó. Už za několik dní formace vyplula pátrat po amerických silách v okolí ostrova Wake, nicméně informace zpravodajců se ukázaly jako mylné a v určené oblasti se nepřítel nenacházel. Na Truku Nagato zůstala až do ledna 1944, kdy odplula do Singapuru a později na základnu Tawi-Tawi v Suluském souostroví. Právě z ní 10. června 1944 vyplul silný bitevní svaz na pomoc obráncům ostrova Biak, avšak když se Američané vylodili na Saipanu, Tokio Biak odepsalo. Seskupení se připojilo k letadlovým lodím admirála Džisaburóa Ozawy, které utrpěly těžkou porážku ve Filipínském moři. Opět se však jednalo o vzdušnou bitvu, do níž z Nagata promluvily jen protiletecké zbraně. Kanonýři si nárokovali dva sestřely, pak bitevní loď zachránila trosečníky z potopené letadlové lodi Hijó a odplula do Kure pro další sady protiletadlových zbraní.
V červenci se Nagato vrátila do Singapuru a právě odtud se v rámci posledního velkého svazu bitevních lodí admirála Takea Kurity vydala na plavbu, která v říjnu vyvrcholila zápasem u ostrova Samar. V něm se japonské obrněnce utkaly s lehkými letadlovými loděmi USA. Navzdory drtivé palebné převaze se však posádka Nagata moc nevyznamenala. Loď nejdřív prchala před torpédovým vějířem odpáleným torpédoborcem Heerman, těžká děla promluvila až z velké dálky a dost možná nezasáhla vůbec nic. Nagato následně čelila leteckým útokům a dvě bomby zasáhly příď. Přitom zemřelo 38 námořníků, avšak plavidlo zůstalo plně bojeschopné.
Námořní flak z nouze
Opravy měly provést mateřské loděnice v Kure, jenže všeobecný nedostatek materiálu způsobil, že se z bitevní lodi stala pouhá plovoucí protiletadlová baterie. Nepotřebné sekundární baterie byly odstraněny, nové uplatnění našly jako pobřežní děla a posádka se zredukovala o 500 mužů. Když v létě 1945 u pobřeží Japonska operoval svaz amerických letadlových lodí, poslední císařská funkční bitevní loď se stala logickým cílem. Palubní piloti provedli 18. července nálet, po němž na obrněnci hlásili těžké škody. Ve skutečnosti Nagato zasáhly jen dvě pumy, které sice usmrtily několik námořníků, avšak Nagato svou funkci plnila dál. Ještě jednou se dokonce chystala vyplout a napadnout nedaleký americký svaz, jenže se ukázalo, že se jedná o falešný poplach.
Válka pro posádku skončila 30. srpna 1945, kdy loď předala týmu „kolegů“ z americké bitevní lodi Iowa. Tím ovšem kariéra Nagata ještě nekončila. Z technického hlediska sice nebyla pro americké námořnictvo zajímavá, zato se skvěle hodila pro jaderné testy. Proběhly na atolu Bikini v červenci 1946 a první pokus Nagato poškodil jen nepatrně. Druhá atomová nálož explodovala pod vodou a tlakový ráz tentokrát poškodil trup tak vážně, že se loď převrátila a potopila. S ní kleslo ke dnu i kdysi hrdé japonské bitevní loďstvo.
