Bingo, šéfe! Okořeňte si nudné firemní porady originální hrou
Fenomén jménem bingo nedá už od začátku 20. století spát desítkám milionů příznivců po celém světě. Hra je přitom tak jednoduchá, že se dá přizpůsobit téměř každé životní situaci – a pomůže vám přečkat třeba i nudné pracovní porady
Pokud jste někdy pracovali ve velké zahraniční firmě, nejspíš jste se nevyhnuli poradě, zasedání nebo – v korporátní hantýrce – meetingu. Tam jste pak nejspíš museli poslouchat důležitě se tvářícího manažera, který všem vysvětlil, jak „klíčoví hráči proaktivně využívají příležitosti, aby etickými pohnutkami dosáhli co nejvyšší excelence, a tím nejen validovali status firmy, ale také budovali vnitřní synergii a připravovali půdu pro projekce budoucnosti“. Takový pracovní žargon se smysluplné řeči podobá jen vzdáleně, neboť je plný ekonomických či manažerských termínů, jimž často nerozumějí ani sami mluvčí.
Plácání volovin
Situace na podobném meetingu může být skutečně bizarní, stereotypní a únavná, takže se zúčastnění ve snaze zachovat si duševní zdraví pokoušejí bránit: A jednu z forem odrážení žargonových útoků představuje tzv. buzzword bingo. „Buzzword“ lze přeložit jako „módní slovo“, které často zaznívá na korporátní půdě a má vyjadřovat, že daná společnost sleduje aktuální trendy. Mnohem přiléhavější označení pro tento druh hazardní hry však zní „bullshit bingo“, přičemž „bullshit“ znamená „hovadina“ nebo „volovina“.
Princip buzzword binga je shodný s obyčejným bingem: Hráči, tedy účastníci porady, dostanou papír s mřížkou o 25 slovech uspořádaných do řádků a sloupců po pěti. Výrazy jsou voleny náhodně a na listu každého hráče se liší. Zúčastnění pak pečlivě poslouchají výklad nadřízeného, a kdykoliv zachytí pojem ze své tabulky, zaškrtnou ho. Ten, kdo jako první spojí pět polí v jedné linii, vykřikne „bingo!“ a vyhrává – což může na poradě způsobit problémy, nebo veselé pozdvižení. Záleží na kolektivu…
Továrny na absurdno
Buzzword bingo překvapivě není ničím novým pod sluncem a v žádném případě se nejedná o záležitost poslední dekády, kdy pro nadnárodní korporace pracuje stále víc lidí (například v USA jde o 36 % produktivní populace). V americkém komiksu Dilbert, jenž svoji ohromnou popularitu staví na vykreslování absurdní firemní kultury odtržené od reality, se zmínky o daném druhu binga objevily již v roce 1994. A samotný koncept hry údajně vznikl o rok dřív. Jeho autorem se stal Tom Davis, vedoucí vědec společnosti Silicon Graphics, který tuto alternativní podobu slovního hazardu navrhl s kolegou Sethem Katzem.
Jejich výtvor se zařadil do plejády variací oblíbené kratochvíle, kterou si může každý přizpůsobit vlastní fantazii. Pořádáte párty a víte, co od svých hostů čekat? Navrhněte podle toho originální bingo a bavte se!
Koukejte pod kola
O tom, že se ve světě binga fantazii meze nekladou, svědčí i jedna z morbidnějších alternativ: V tzv. roadkill bingu se místo čísel zaškrtávají zvířata sražená autem. Hraje se obvykle při cestě na dovolenou, kdy pasažéři v autobuse sledují silnici a vybarvují políčka s různými živočichy, kteří nepřežili kontakt s vozidlem. Pokud ovšem odmítáte koukat po mrtvolách, klidně si můžete svoje oblíbené bingo vybrat ze spousty elektronických verzí, ať už přímo na sociálních sítích, nebo mezi mobilními aplikacemi.
Klasické bingo představuje jednoduchou a poměrně neškodnou hazardní hru. Tradičně se na „bingo večírku“ sejde množství lidí, koupí si karty s čísly, a pokud se během losování někomu podaří vytvořit linii, získává cenu. Podle portálu UK Bingo se po celém světě hře věnuje na sto milionů nadšenců, přičemž 85 % uživatelů se do ní zapojuje vzdáleně, pomocí chytrého zařízení. Až 80 % hráčů tvoří ženy ve věku 30–50 let, jež se většinově rekrutují z řad matek v domácnosti.
A navíc, i když se bingo jeví jako poměrně nevinné povyražení, dá se jeho prostřednictvím slušně zbohatnout: Rekordní sumu vyhrál v roce 2012 tehdy šedesátiletý John Orchard, jenž si spojováním čísel v řadě přišel v přepočtu na 175 milionů korun. Z dam pak nejvíc bodovala Anne Marie Farrarová z Británie, které přistálo na účtu 101 milionů.
Od fazolí k milionům
Kořeny binga sahají až do poloviny 16. století, kdy se na Apeninském poloostrově hrála loterie Lo Giuoco del Lotto d’Italia. Zájemci si kupovali kartičky s řadou čísel a ta vítězná se tahala z pytle. Francie si italskou loterii osvojila kolem roku 1770, přičemž herní pole sestávalo ze tří vodorovných řad a devíti svislých. Zmíněná zábava se pak ve zjednodušené podobě přesunula za oceán do USA. Tam se začátkem 20. století objevila verze zvaná „beano“, v níž hráči tažená čísla označovali fazolemi – „bean“ znamená „fazole“.
Výrobce hraček Edwin S. Lowe potom údajně z beano vytvořil základ dnešního binga a nový název prý vznikl podle zkomoleného výkřiku jistého hráče. Jiné zdroje však tvrdí, že se pojmenování „bingo“ tou dobou již dávno používalo ve Velké Británii a Američané si ho jen vypůjčili.