Automatická puška FG 42: Specialita německých výsadkářů, která osvobozovala Mussoliniho

Když se hovoří o německých puškách druhé světové války, zpravidla se objeví jméno slavné 7,92mm zbraně Sturmgewehr, díky které vlastně přišla na scénu nová kategorie výzbroje, tedy útočná puška. Pro definování a vytvoření této nové koncepce však měla nepochybný význam i další německá zbraň z tohoto období, a sice „výsadkářská puška“ FG 42. Přestože měla několik nedostatků, celkově představovala velmi povedenou konstrukci, v boji se rozhodně osvědčila a po válce významně ovlivnila další evoluci zbraní.

Vysoké požadavky letectva

Za vývojem speciální zbraně pro výsadkáře stálo trpké poučení z invaze na Krétu, která začala 20. května 1940. Strategicky důležitý ostrov sice Němci nakonec dobyli, ale pro výsadkáře šlo o Pyrrhovo vítězství, jelikož utrpěli obrovské ztráty. Jedním z důvodů byl fakt, že při shozu u sebe měli jen pistole a samopaly, kdežto dlouhé zbraně (čili pušky a kulomety) byly shazovány odděleně v kontejnerech. Němci je pak museli hledat a otevírat, čímž britští obránci získali velkou převahu v palebné síle.

Po strašných ztrátách na Krétě sice Hitler další vzdušné výsadkové operace zakázal, ale Luftwaffe přesto začala pro své výsadkáře hledat novou zbraň. Projevila se i rivalita s pozemní armádou, jež tehdy chystala zavedení automatické nebo poloautomatické pušky (pozdější zbraně Gewehr 41 a 43), ale letectvo se rozhodlo pro vlastní konstrukci. V roce 1941 tak příslušná komise na ministerstvu letectví vydala velmi náročné požadavky, které mimo jiné žádaly, aby byla nová zbraň menší a lehčí než standardní armádní puška Mauser 98k, ale aby současně nabízela palebnou sílu lehkého kulometu. Stručně zněly základní požadavky takto: pušková munice 7,92×57 mm, dalekohled a bajonet, možnost střílet granáty, odolnost vůči drsným podmínkám při padákových výsadcích.

Do výběrového řízení vstoupilo šest německých zbrojovek a bylo příznačné, že pro mechanismus nové zbraně vesměs vybraly modifikace funkčních principů kulometů. Zakázku získala firma Rheinmetall-Borsig, která ale trochu paradoxně navrhla zbraň s mechanismem příbuzným britskému kulometu Lewis.

Puška s firemním názvem Gerät 450 byla letectvem označena jako Ausführung A, ale pozdější sériové zbrani se podobala jen dosti vzdáleně, ačkoli už měla typický prvek v podobě zásobníku zasouvaného zleva. Poté vznikly vývojové verze B, C a D, z nichž třetí absolvovala vojskové testy. V prosinci 1942 pak puška obdržela oficiální jméno Fallschirmjägergewehr 42 (FG 42), které údajně vymyslel sám Adolf Hitler.

Dva režimy fungování závěru

Po menších úpravách se z varianty D stal model Ausführung E určený již pro sériovou produkci, jenže vzhledem ke zhoršující se válečné situaci a vytížení firmy Rheinmetall-Borsig se mohlo začít vyrábět až na přelomu května a června roku 1943, a to ve zbrojovce Krieghoff.

Jisté nicméně bylo, že šéfkonstruktér zbraně Louis Stange odvedl dobrou práci a vytvořil mimořádně zajímavou a kompaktní pěchotní zbraň. Ačkoliv její rozměry i hmotnost skutečně byly menší než u standardní pušky Mauser 98k, dokázala FG 42 pálit zcela automaticky s kadencí až 800 ran za minutu, takže opravdu mohla částečně nahradit i lehký kulomet. Plnou náhradu nepředstavovala kvůli omezené kapacitě zásobníku (10 nebo 20 ran) a také kvůli tomu, že se nedala snadno vyměnit hlaveň. Současně však FG 42 svou palebnou silou výrazně překonávala tehdy běžné pušky, a proto se pořád vzpírá přesnějšímu zařazení.

Pokud jde o technické řešení, rozhodně nejzajímavějším prvkem byl funkční mechanismus, který pracoval s energií prachových plynů odebíraných z hlavně a používal závěr, jenž se zamykal otočným závorníkem. Dost neobvyklé byly dva režimy fungování, jelikož FG 42 pálila buď jednotlivými ranami z uzavřeného závěru, nebo dávkami ze závěru otevřeného. Faktem ale je, že vzhledem k poměrně nízké hmotnosti se zbraň při střelbě dávkou poměrně špatně ovládala, navíc vlevo umístěný zásobník poněkud zhoršoval stabilitu, a proto se plně automatický režim palby používal málo (byť v některých speciálních situacích se automatická střelba vleže velmi hodila).

Mezi další typické znaky zbraně patřila nezvykle tvarovaná mohutná kovová pažba, ostře dozadu skloněná rukojeť a velký úsťový nástavec. V místě připojení hlavně k tělu pušky se nalézala dvounožka. Pokud jde o pomocné vybavení, na FG 42 se běžně instalovala mířidla ZfG 42 se čtyřnásobným zvětšením a z ústí hlavně se daly vystřelovat puškové granáty. Firma Krieghoff vyrobila asi 2 000 kusů FG 42 Ausführung E.

Kariéra výsadkářské pušky

Podle některých pramenů zbraň němečtí výsadkáři využili již v květnu při obraně Rhodosu. Pokud je to pravda, nejspíše šlo o zkušební sérii modelu D. Každopádně sériové zbraně Ausführung E poprvé zasáhly do boje v září 1943, když německé síly vedené známým Ottou Skorzenym osvobodily uvězněného fašistického vůdce Mussoliniho. Jak známo, debakl na Krétě způsobil, že němečtí výsadkáři pak bojovali nejčastěji jako obyčejná pěchota, a tak se pušky skutečně dost uplatnily v boji, nejvíce na západní frontě.

Výsadkářské pušky Fallschirmjägergewehr 42 Ausführung E a G (foto: Wikimedia Commons, Amendola90, CC BY-SA 4.0)

Koncem roku 1943 byla vytvořena zjednodušená vývojová varianta FG 42 Ausführung F, z níž vyšla modifikace G. Na pohled se dala snadno odlišit podle dřevěné pažby, méně skloněné rukojeti, odlišného tvaru úsťového nástavce, montáže dvounožky u ústí hlavně a jiného typu dalekohledových mířidel (GwZf 4). Díky těžšímu závěru se sice o trochu snížila kadence, ale nová verze se lépe ovládala.

Firma Krieghoff dostala v lednu 1944 zakázku na ohromujících 120 000 kusů, ale kvůli řadě problémů se produkce rozběhla teprve na podzim a do konce války bylo zhotoveno kolem 5 200 exemplářů FG 42 Ausführung G, jež se uplatnily při závěrečné obraně třetí říše. Zbraň ovšem stále trpěla určitými nedostatky, například nestabilitou při střelbě dávkou.

TIP: Nesmrtelná opakovačka: Německá puška Mauser K98k přežívá dodnes

Kariéra FG 42 však pokračovala i po válce, protože se pušky objevily i v dalších konfliktech, zpravidla v rukou německých žoldnéřů (např. v Indočíně, kde Němci tvořili polovinu stavu francouzské Cizinecké legie), menší série prošla zkouškami v armádě Argentiny. Kvality FG 42 nepokrytě chválili vítězové války a její vliv se projevil v některých poválečných konstrukcích pušek i kulometů. Jasně nejvýznamnější z nich je americký kulomet M60, který je v principu jakýsi „hybrid“ FG 42 a kulometu MG 42. Také to dokazuje, že výsadkářská puška FG 42, byť ve své době nebyla příliš doceněna, představovala vydařenou a perspektivní zbraň s velkým potenciálem.