Atomová hrozba visící nad světem: Jaderný arzenál v Koreji (1)

Bombardér Boeing B-29 Superfortress patří mezi ikonické typy letadel druhé světové války a dočkal se i rozsáhlého nasazení nad Koreou. Již tři dny po zahájení války provedly čtyři stroje B-29 nálety na severokorejské síly nedaleko Soulu a útoky se stupňovaly. Zjevně však nebyly schopny zastavit nepřátelskou ofenzivu.

Situaci poté změnil úspěšný protiútok sil OSN, po kterém došlo k obsazení i celého severu poloostrova, ale na podzim přišel hromadný úder čínských jednotek a další vynucený ústup jednotek OSN. Na stole se tak opět objevil strašidelný scénář, o němž se ve skutečnosti hovořilo již v prvních dnech korejské války, totiž použití amerických jaderných pum, které by nesly právě „devětadvacítky“.

S jadernými bombami

Americké bombardéry nejdříve vzlétaly z ostrova Guam, ale posléze se přesunuly na základny Yokota nedaleko Tokia a Kadena na Okinawě. Zpočátku šlo o stroje, které mohly nést pouze konvenční pumy, avšak již v červenci 1950 přibyly letouny s úpravami, díky nimž mohly dopravovat i jaderné zbraně. Konkrétně šlo o implozní plutoniové pumy Mark 4, jež se daly charakterizovat coby pokročilejší příbuzní typu Mark 3, k němuž patřil i Fat Man, jenž zničil Nagasaki. Existovalo několik variant s výbušnými ekvivalenty 1–31 kilotun, přičemž hmotnost bomby činila necelých pět tun.

Kromě východní Asie se B-29 schopné nosit tyto nálože přesunuly také do Velké Británie, aby se v pásmu jejich doletu nalézala též západní část Sovětského svazu. Něco podobného se stalo již o dva roky dříve při sovětské blokádě Berlína, jenže tehdy šlo ze strany USA pouze o bluf; superfortressy umístěné v západní Evropě oněmi „atomovými“ úpravami neprošly. Po vypuknutí korejské války se už ale neblufovalo a na základnu Guam přeletělo deset letounů B-29 s bombami Mark 4, ačkoliv ty zatím postrádaly štěpný materiál. Jednalo se však o mimořádně silný výstražný signál, který posléze ještě znásobil fakt, že na Guam přibylo dalších deset takových strojů.

Úspěšný protiútok vojsk OSN situaci změnil, jenže čínská ofenziva v listopadu 1950 znamenala, že se „atomová karta“ znovu objevila na stole. Číňané o tomto scénáři věděli, avšak buďto nevěřili, že by Američané k této zbrani sáhli, nebo (což je pravděpodobnější) se atomových bomb nebáli tak, jak si USA představovaly. Dne 30. listopadu 1950 se konala slavná tisková konference, na níž prezident Harry Truman sdělil, že ke zvládnutí situace v Koreji se použijí jakékoli prostředky, jež budou třeba, a to včetně nukleárních zbraní. Navíc dodal, že pravomoci rozhodnout o jejich nasazení budou mít vojenští velitelé přímo na poloostrovním bojišti.

Bomby pro letce

Ze strany USA šlo o velmi vážné varování, ačkoli poslední část prezidentova sdělení mohla být dalším blufem, jelikož právo rozhodnout o použití atomových zbraní si zřejmě pořád ponechal on sám coby vrchní velitel. Většina jaderného arzenálu zůstávala pod kontrolou civilního orgánu AEC (Atomic Energy Commission), ale prezident vydal pokyn, aby letectvo dostalo devět pum Mark 4 v kompletním stavu, tentokrát už tedy včetně štěpného materiálu.

Navíc nařídil přesun modifikovaných B-29 z Guamu na Okinawu. Velitelství SAC (Strategic Air Command) zřídilo v Tokiu speciální pracovní skupinu, jež měla naplánovat nasazení těchto zbraní, ovšem prezident Truman se k tomuto kroku zjevně příliš neklonil. Naopak jako nejhlasitější zastánce použití nukleárního arzenálu v Koreji dlouhodobě vystupoval generál Douglas MacArthur, který navíc dlouhodobě kritizoval prezidenta za jeho způsob vedení války, což se nakonec projevilo tím, že populární, ale kontroverzní generál byl v dubnu 1951 odvolán.

Simulace nukleárních útoků

Na jeho místo nastoupil generál Matthew Ridgway, jehož jmenování provázela zpráva, že obdržel též „kvalifikovanou pravomoc“ nasadit atomové zbraně, pokud by dospěl k závěru, že je to potřeba. Jenže prakticky nadále platilo, že o tomto kroku by rozhodoval Bílý dům, kde ochota překročit „jaderný práh“ zjevně nebyla. Panovaly obavy, že by to vedlo k jaderné válce se Sovětským svazem, který již také patřil mezi nukleární mocnosti a podepsal s Čínou smlouvu o vzájemné obraně.

Pokračování: Atomová hrozba visící nad světem: Jaderný arzenál v Koreji (2)

V červnu 1951 tedy upravené stroje B-29 s pumami Mark 4 odletěly z Asie zpět do USA, ačkoli se stále pokračovalo v odstrašujících krocích, jež vyvrcholily v říjnu 1951. Tehdy se odehrála operace Hudson Harbor. Šlo o sérii konvenčních náletů několika standardních „devětadvacítek“, jež ale napodobovaly schéma nukleárních útoků. Podle některých názorů se jednalo o nemístný hazard, který mohl vyprovokovat SSSR, avšak Josif Stalin díky svým špionům nejspíše věděl, že se Američané už pevně rozhodli „Bombu“ nepoužít.