Atmosféra Marsu se na několik hodin nafoukla o tisíce kilometrů

V porovnání s naší planetou je atmosféra Marsu mnohem slabší (zhruba 100×) a liší se i její složení. Zatímco té pozemské dominuje dusík (78 %) a kyslík (21 %), na rudé planetě je to oxid uhličitý (95 %). Již tak slaboučká atmosféra Marsu se navíc neustále působením slunečního větru a kosmického záření ještě více ztenčuje – z výsledků měření sond vyplývá, že rudá planeta přichází každou sekundu o zhruba 110 gramů své atmosféry.

V prosinci loňského roku ale na dva dny vliv slunečního větru ustal a stalo se něco nečekaného – marsovská atmosféra se na přivrácené straně Slunci téměř čtyřikrát zvětšila. Z obvyklých 800 kilometrů dosahovala až do vzdálenosti 3 000 kilometrů. Unikátní událost se podařilo zaznamenat sondě MAVEN, která již od roku 2014 studuje atmosféru Marsu z jeho oběžné dráhy.

„Je to něco, co jsme ještě neviděli,“ neskrývá nadšení Jasper Halekas, profesor fyziky a astronomie na univerzitě v Iowě a člen vědeckého týmu MAVEN.

Dokonalý vesmírný experiment

K podivné události – první za téměř 10 let působení sondy MAVEN na marsovské orbitě, došlo poté, kdy rychle se pohybující proud slunečního větru dostihl a smetl dřívější proud a vznikla tak za ním neobvykle řídká „bublina“. Ta dorazila k Marsu 25. prosince 2022.

Pro vědce šlo o nečekaný vánoční dárek. Díky datům sondy MAVEN mohli podrobně nahlédnout do dynamiky procesů, které ovlivňují marsovskou atmosféru a posoudit vliv slunečního větru. V přímém přenosu mohli pozorovat, jak by mohla vypadat atmosféra rudé planety, pokud by její mateřskou stálicí byla klidnější hvězda než Slunce.

Po dvou dnech, kdy se působení slunečního větru vrátilo k normálu, se i marsovská atmosféra vrátila do své obvyklé podoby. Nestalo se tak ale okamžitě – její tvar a pohyb chvíli připomínal pohupující se želé.

Podle Shannon Curry, hlavní výzkumné pracovnice mise MAVEN, je možné, že podobné události zažíval dávný Mars mnohem častěji. Intenzita slunečního větru se totiž zvyšuje po velkých slunečních erupcích a před 3 až 4 miliardami let byla naše mateřská hvězda divočejší, než je dnes. Podle vědkyně je tak možné, že k silným erupcím docházelo jednou týdně nebo i denně. Podobné extrémní události podle ním mohly být příčinou, proč rudá planeta přišla o svou atmosféru a tím i o podmínky, ve kterých mohl prosperovat život.

Očekávání věcí budoucích

Událostí, jako je ta z loňského prosince, budeme možná v následujících letech svědky častěji. Naše mateřská hvězda totiž míří k maximu svého jedenáctiletého cyklu a lze tak očekávat, že její aktivita se bude i nadále zvyšovat.

Studium marsovské atmosféry přináší řadu poznatků, které mohou vědci uplatnit i v pozemských podmínkách. Podobná událost, jaká před rokem potkala rudou planetu, se v roce 1999 odehrála i na Zemi. I tehdy došlo k prudkému – až pětinásobnému – krátkodobému nárůstu objemu zemské atmosféry. Na zemské orbitě se ale na rozdíl od té marsovské v té době nenacházely sondy, které by událost uměly detailně zaznamenat.