Apollo 17 u kráteru Shorty: Když naposled kráčeli lidé po Měsíci

V prosinci 1972 strávili astronauté Apolla 17 Eugene Cernan a Harrison Schmitt v měsíčním údolí Taurus-Littrow asi 75 hodin. Během této doby uskutečnili tři výstupy na povrch Měsíce, během kterých prozkoumali 34 kilometrů povrchu Moře jasu a rozmístili zde nejpočetnější soustavu vědeckých přístrojů. Nasbírali a zdokumentovali 110 kilogramů hornin a vzorků měsíčního prachu. Pořídili více než 2 400 fotografií. Takto rozsáhlý průzkum si mohli dovolit i díky lunárnímu vozítku Lunar Rover, které umožňovalo astronautům překonávat velké vzdálenosti.

Oranžový poklad

Během druhé vycházky navštívili astronauti kráter Shorty. Ten budil u vědců na Zemi velký zájem. Je totiž obklopen pruhem půdy, která je o poznání tmavší než okolní terén. Na konci sedmikilometrové vyjížďky si Schmitt všimnul zvířeného prachu pod svýma nohama. V té chvíli učinil jeden z nejvýznamnějších objevů celé výpravy. Měsíc je sinavě šedý i na barevných fotografiích. A najednou v této jednobarevné pustině objevili astronauti oranžovou půdu. Všichni přesvědčeni, že byl nalezen nezvratný důkaz o sopečné činnosti. To byl ostatně také jeden z důvodů, proč byla pro přistání vybrána právě tato lokalita. 

Mikroskopická analýza ukázala, že substrát tvoří sklovité částice o velikosti několika desítek mikronů, které byly pravděpodobně vyvržené žhavým výronem. Ačkoliv to jsou nejmladší vzorky z této oblasti, pořád jsou staré 3,5 miliardy let. Původně se předpokládalo, že jakýmsi hnacím motorem těchto erupcí byl oxid uhličitý. Později však byly objeveny důkazy, že to mohla být i voda. Oranžová hornina tak zůstává dodnes poněkud záhadnou kapitolou lunární vědy.

TIP: Mistři dobrého světla: Kdo jsou autoři nejlepší snímků z misí Apollo

Let Apolla 17 byl v mnoha ohledech mimořádný. Během tří dnů na Měsíci strávili Eugene Cernan a Harrison Schmitt na lunárním povrchu 22 hodin. V údolí Taurus-Littrow najezdili 34 kilometrů a rozmístili nejpočetnější soustavu vědeckých přístrojů. Nasbírali a zdokumentovali 110 kilogramů hornin a vzorků měsíčního prachu. Pořídili více než 2 400 fotografií.

Let Apolla 17 přesto zůstal poněkud ve stínu těch předchozích. Když kabina s posádkou dosedla do vln Tichého oceánu, nezavršil se tím jenom jeden program, ale celá jedna epocha. Lety Apolla naprosto změnily naše nazírání na Měsíc, na jeho historii a jeho význam. Cernan a Schmitt jsou i po 45 letech stále posledními lidmi, kteří kdy kráčeli na Měsíci.