Apollo 15 míří k Měsíci
Výprava, jež zamířila k Měsíci 26. července 1971, měla uskutečnit čtvrté přistání na jeho povrchu. Poprvé se pak astronauti proháněli po našem souputníkovi v elektrickém roveru.
Velitelem mise byl zkušený David Scott, pilotem mateřského plavidla a lunárního modulu nováčci Alfred Worden a James Irwin. Loď vstoupila na lunární orbitu 30. července; následujícího dne se Scott s Irwinem přesunuli do modulu a přistáli v hornaté oblasti Moře dešťů, poblíž zlomu zvaného Hadleyova brázda. Šlo skutečně o náročný terén a ke konci manévru museli oba astronauti plavidlo řídit prakticky v kolmém sestupu. Dosednutí bylo poměrně tvrdé a modul se po kontaktu s povrchem ještě odrazil a poskočil.
Bude čím jezdit!
Vylepšení rakety Saturn V a lunárního modulu umožnilo oproti předchozím expedicím zůstat na Měsíci déle a také s sebou vzít terénní vozidlo pro několikakilometrové přesuny. Scott s Irwinem strávili na našem souputníkovi téměř tři dny, přičemž jejich tři výstupy trvaly celkem 18,5 hodiny a přinesly mnoho zajímavého. Kromě průzkumu široké oblasti kolem místa přistání a odběru hloubkových vzorků nalezli astronauti také vzácný úlomek původní měsíční kůry, následně pojmenovaný Genesis Rock. Jeho expertiza na Zemi pak podpořila teorii, že Měsíc vznikl po srážce naší planety s velkým tělesem v rané fázi jejího vývoje.
Zajímavý bonus představovala i dálkově ovládaná kamera na lunárním roveru, díky níž mohlo řídící středisko sledovat činnost astronautů či nezávisle snímat okolní terén.
Byl to infarkt?
Menší drama se odehrálo 2. srpna po startu z měsíčního povrchu. Když se návratová část Falconu spojila s mateřskou lodí a posádka přenášela vzorky hornin do velitelského modulu, postihla Irwina výrazná okamžitá srdeční arytmie. Lékař v Houstonu posléze uvedl, že kdyby byl astronaut dole na Zemi, poslal by jej do nemocnice s podezřením na slabý infarkt. Irwina potíže naštěstí rychle přešly a později z nich částečně vinil stres a námahu při práci na Měsíci.
Po návratu však prodělal několik dalších srdečních příhod – a poslední z nich, v roce 1991, se mu stala osudnou. Když se ovšem Apollo 15 vracelo k Zemi, pozorovali lékaři nepravidelnost srdeční činnosti také u Scotta. Následně vzniklo několik teorií, proč ke komplikacím došlo: NASA hledala příčinu mimo jiné ve špatném složení stravy posádky během mise.
Když kabina s astronauty 6. srpna 1971 přistávala, otevřely se pouze dva ze tří hlavních padáků. Nejen na Měsíci, ale i na „rodné hroudě“ byl tak dopad trochu tvrdší. Naštěstí loď dosedala do vln oceánu.
Osudné obálky
Jak ovšem vzpomínal šéfastronaut Donald Slayton, skutečné „tvrdé přistání“ přišlo až na jaře následujícího roku. Tehdy se totiž ukázalo, že s sebou posádka do kosmu tajně vzala 400 filatelistických obálek a po návratu je prodala coby „materiál křtěný Měsícem“ jistému sběrateli ze západního Německa, s cílem založit z obdržených peněz fond pro své děti (astronauti totiž měli problém získat na svou práci životní pojistku). Trojice si tak přišla na ekvivalent svého ročního platu, ale protože podobné „podnikání“ bylo v příkrém rozporu s předpisy NASA, znamenalo to konec kariéry v oddíle astronautů.
TIP: NASA řeší dilema: Přišel už správný čas na odpečetění vzorků z Měsíce?
Všichni tři muži měli přejít do záložní posádky Apolla 17, velitel Scott se navíc těšil, že v budoucnu usedne do raketoplánu. Žádný z těchto plánů se však neuskutečnil.
Vyšetřování navíc ukázalo, že si posádka „patnáctky“ nepřilepšovala spoluprací se sběrateli jako jediná: Například John Swigert by vyřazen z mise Sojuz–Apollo, protože po návratu Apolla 13 inkasoval peníze od téhož sběratele za podepsané materiály, které dramatickou výpravu připomínaly.
