V době, kdy se Anna narodila, se ve střední Evropě loučila pozdní gotika a do kulturního i společenského života začala promlouvat elegantní renesance. Na českém a uherském trůně seděl Vladislav Jagellonský, který se usídlil v Budíně. Právě tam mu jeho třetí manželka Anna z Foix, porodila 13. července 1503 dceru Annu.
Psal se rok 1521, když princeznu konečně čekala svatba. S Ferdinandem Habsburským se setkala již o rok dříve a mladý Habsburk se do své nevěsty zamiloval téměř na první pohled. Ve stejný rok, kdy porodila prvorozenou dceru Alžbětu, se stal Ferdinand náhle dědicem českého a uherského království. Mladý Ludvík Jagellonský totiž roku 1526 nešťastně utonul v bitvě u Moháče a manžel jeho sestry musel přebrat vládu nad dvěma velmi odlišnými národy.
Anna si české země nesmírně zamilovala – zvláště Prahu. Pro zdejší lid měla pochopení a Ferdinand k tomu nebyl slepý. Když jeho žena nemohla cestovat s ním, nechával ji vládnout a rozhodovat v menších státnických záležitostech, zatímco spravoval zbytek habsburské říše. Zpočátku to bylo pro Annu těžké, ale usnadnění našla v tom, že čeští stavové uznali její dědičné právo na vládu po otci a bratrovi, zatímco Ferdinanda přijali až po řádné volbě. Když ho 25. února 1527 zvolili, stala se Anna českou královnou vlastně již podruhé. I díky ní se Praha stala Ferdinandovým oblíbeným místem.
TIP: Nevěrnice Anna: Krále Vladislava podváděla se dvěma muži zároveň
Anna porodila Ferdinandovi celkem patnáct děti, z nichž se pouze tři nedožily dospělého věku. Urození manželé tvořili harmonický pár a tuto harmonii přenesli i do výchovy. Královna, která vždy stála za svým mužem, opustila tento svět v těžkých dobách prvního stavovského povstání. Zemřela 27. ledna 1547 po porodu dcery Johany.
