Americký obr nesoucí smrt: Bombardér B-36 Peacemaker (1)
Convair B-36 Peacemaker lze ještě dnes považovat za největší bombardér všech dob. Letoun s rozpětím křídel 70 m pohánělo deset motorů a disponoval čtyřmi pumovnicemi s kapacitou 39 tun bomb. Průzkumné verze mohly nést až 24 kamer, které dokázaly rozlišit golfový míček z výšky 12 tisíc metrů
Američtí vojenští plánovači již počátkem roku 1941 správně předpokládali, že Spojené státy budou dříve či později zataženy do války. Současně existovala reálná hrozba vojenského kolapsu Velké Británie, takže pokud se Američané chtěli zapojit do strategického bombardování Německa, potřebovali letoun schopný doletět nad evropské cíle ze základen na východním pobřeží USA. Americké letecké síly (tehdy ještě USAAF) proto v dubnu 1941 vyhlásily soutěž na konstrukci bombardéru s velmi dlouhým doletem.
Přežil druhou světovou válku
Letadlo mělo dosáhnout maximální rychlosti 724 km/h, vystoupat do 10 600 m a uletět 19 300 km. Později došlo k redukci plánovaných výkonů na dolet nejméně 16 000 km s nákladem 4,5 tuny bomb při cestovní rychlosti 480 km/h. Soutěže se zúčastnily firmy Consolidated, Boeing, Douglas a Northrop. V listopadu 1941 objednali vojáci u firmy Consolidated stavbu dvou prototypů označených XB-36.
V březnu 1943 došlo spojením firem Consolidated a Vultee ke vzniku nového leteckého výrobce Convair. V červnu téhož roku objednalo velení USAAF výrobu sta sériových B-36, přičemž prototyp XB-36 měl být k dispozici v září 1944. Vzhledem k tomu, že další projekty měly vyšší prioritu, dostal se B-36 do časového skluzu. Na rozdíl od jiných programů však nebyl po skončení války zrušen a v srpnu 1946 se uskutečnil zálet prototypu.
Nosič atomových bomb
Druhý prototyp (označený YB-36) se stal vzorem pro sériovou výrobu. Stroj pohánělo šest motorů, každý tvořený čtyřmi hvězdicemi s celkem 28 válci, které roztáčely třílisté tlačné vrtule. Mohutný profil křídla umožňoval palubnímu mechanikovi v případě potřeby za letu procházet křídelním koridorem k motorům. Přední prostor osádky a stanoviště zadního střelce spojovala chodba kruhového průřezu, v níž se pohyboval vozík urychlující přesun mezi předním a zadním přetlakovým prostorem.
Osádku tvořilo 15 mužů: dva piloti, bombometčík, navigátor, palubní inženýr, dva operátoři radiostanic a osm střelců. Když se Sovětský svaz stal hlavním protivníkem Spojených států a studená válka nabrala na obrátkách, ukázalo se, že jediným americkým letadlem schopným dopravit těžkou jadernou (a později vodíkovou) pumu první generace z amerických základen nad cíle v SSSR je právě B-36. Stroj s pístovými motory na počátku proudového věku sice byl již v době zahájení sériové výroby zastaralý, ale současně se nedalo počítat s tím, že proudový Boeing B-52 bude operačně způsobilý dříve než v polovině 50. let.
Aféra Peacemaker
B-36 byl mimořádně náročný na pozemní obsluhu, navíc v raném období provozu se ukázal náchylný na časté požáry motorů a další nákladné poruchy. Jeho kritici kromě toho namítali, že rychlost letounu je srovnatelná s válečným B-24 Liberator, proti němuž je B-36 mnohem zranitelnější. Odpůrci programu mluvili o „mnohamiliardovém trapasu“. Jednalo se především o zástupce konkurenčního námořnictva, jehož velení se obávalo o státní dotaci na projekt obří letadlové lodě United States.
V roce 1947 velení námořnictva zaútočilo na způsob financování B-36, který podle jejich mínění nesplňoval podmínky stanovené ministerstvem obrany. Zástupci námořnictva byli navíc přesvědčeni, že převaha amerických letadlových lodí (stejně jako za druhé světové války) představuje rozhodující vojenskou sílu pro budoucí válečné konflikty. Nová třída letadlových lodí měla nést na palubě bombardéry schopné provádět nukleární údery, což by námořnictvu umožnilo disponovat vlastními jadernými zbraněmi.
Pokračování: Americký obr nesoucí smrt: Bombardér B-36 Peacemaker (2)
Letectvo bombardéry B-36 nakonec uhájilo, zatímco projekt letadlové lodě United States definitivně zrušil ministr obrany Louis Johnson. Vysocí funkcionáři námořnictva výrok okamžitě zpochybnili, neboť v Johnsonově rozhodnutí spatřovali střet zájmů vzhledem k jeho někdejší pozici ve vedení firmy Convair. Vyšetřování případu zvláštní komisí Kongresu se táhlo do roku 1950. Když vypukla válka v Koreji, vojenský rozpočet USA čtyřnásobně vzrostl a námořnictvo se následně dočkalo letadlových lodí třídy Forrestal, které představovaly adekvátní kompenzaci za zrušenou třídu United States.
