Americké lodě v zaměřovačích: Arizona a Pennsylvania v Pearl Harboru 1941

Nálet na Pearl Harbor (7. prosince 1941) uskutečnily tři hlavní typy japonských letounů, a sice stíhací A6M, střemhlavé D3A a torpédové B5N, jimž se podle spojeneckého kódu říkalo Zero (původně Zeke), Val a Kate. Ve své době patřily k technické špičce, ačkoli každý měl i své slabiny. Na počátku války v Pacifiku si každopádně připisovaly obrovské úspěchy.

Standardní bitevní lodě

Když Spojené státy v roce 1917 vstupovaly do první světové války, vlastnily několik tříd bitevních lodí kategorií dreadnought a super dreadnought. Do druhé z nich náležely dvě třídy, které zároveň představovaly počátek vývojové linie takzvaných standardních bitevních lodí. Američané nakonec vyvinuli celkem pět takových tříd, které nesly jména Nevada, Pennsylvania, New Mexico, Tennessee a Colorado. Všechny spojovalo mimo jiné to, že dosahovaly rychlosti okolo 21 uzlů, při ekonomičtější rychlosti měly maximální dosah asi 8 000 námořních mil (15 000 km), nesly čtyři dělové věže a disponovaly pancéřováním podle filozofie „všechno, nebo nic“.

Ta v podstatě zareagovala na koncepci výzbroje dreadnoughtů, které měly zejména baterie těžkých děl pro palbu na delší vzdálenosti, zatímco děla menších ráží byla výrazně omezena. Na základě toho se dospělo k závěru, že nemá příliš smysl na lodě montovat středně silný pancíř proti lehčím dělům, která se v boji uplatní stejně jen zřídka. Životně důležité části lodě měly dostat pancíř o maximální možné síle, aby byly chráněny proti těžkým dělům, ale ostatní části měly mít pancíř slabý nebo prakticky žádný.

Tímto způsobem byly zkonstruovány i dva super dreadnoughty třídy Pennsylvania navazující na plavidla třídy Nevada, která měla jako první jen mazutové vytápění kotlů (nevyžadovaly uhlí). Jestliže ovšem třída Nevada měla deset děl ráže 356 mm (dvě věže po dvou a dvě po třech hlavních), tak nová třída se už mohla pochlubit dvanácti zbraněmi stejného kalibru.

Kromě toho se na plavidle nalézalo 22 víceúčelových děl ráže 127 mm, dále čtyři kanóny ráže 76 mm a dva torpédomety ráže 533 mm. Nejsilnější pancéřování nesly dělové věže, kde síla oceli činila až 457 mm, kdežto většina trupu dostala pancéřování silné maximálně 203 mm. Paluba měla pouze 76 mm silnou ochranu. Zejména ono poslední číslo poté sehrálo důležitou úlohu při zkáze Arizony.

Pod japonským útokem

První plavidlo dostalo název BB-38 Pennsylvania a jeho stavba začala 27. října 1913. Na vodu bylo spuštěno 16. prosince 1915 a do služby vstoupilo 12. června 1916. S přibližně půlročním odstupem následovala BB-39 Arizona, která se stavěla od 16. března 1914, na vodu se dostala 19. června 1915 a do výzbroje US Navy vstoupila 17. října 1916. Ve chvíli, kdy byl vyhlášen válečný stav mezi USA a centrálními mocnostmi, se tak jednalo o nejnovější bitevní lodě americké flotily.

Do první světové války ovšem již reálně nepromluvila ani jedna a jejich služba v meziválečném období byla poměrně jednotvárná. Operovaly zejména v Karibském moři a Tichém oceánu a na konci 20. let prodělaly modernizaci, při níž byl zredukován počet 127mm kanónů původního provedení a byly instalovány nové zbraně shodné ráže proti letadlům, které nahradily staré 76mm kanóny. Loď Pennsylvania dostala ve 30. letech i radar RCA CXAM-1.

Obě plavidla byla následně převelena do havajského přístavu Pearl Harbor. Začínalo se mluvit o vyřazení této v zásadě už zastaralé třídy, když přišel překvapivý útok Japonců. Arizona kotvila v řadě bitevních lodí, zatímco Pennsylvania se nalézala v suchém doku. Její zbraně téměř ihned zahájily palbu na útočníky, kteří provedli několik náletů. Navzdory ztrátám posádky (nejméně patnáct mrtvých) však utrpěla jen povrchové poškození od jediné pumy.

Smutný konec obou lodí

Daleko hůř dopadla Arizona, kterou zasáhlo nejméně jedno torpédo a okolo osmi pum. Fatální následky měla ta, která prorazila slabě pancéřovanou palubu na přídi a vybuchla ve skladišti munice. Američané později vyzvedli dvě dělové věže, ale zničený trup zůstal na místě, aby nad ním v roce 1958 vyrostl památník.

TIP: Spojenecká vylodění: Pacifik 1943-1945

Opravená a zmodernizovaná Pennsylvania se záhy zapojila do bojů a účastnila se mimo jiné bitev o ostrovy Makin, Kwajalein, Saipan, Guam, Wake či Okinawu, kde byla 12. srpna 1945 zasažena torpédem. Dvacet mužů zemřelo a v boku plavidla zel velký otvor. Američané loď opravili, a tak mohla ještě v roce 1946 posloužit coby cíl při atomových zkouškách u atolu Bikini. O dva roky později pak byla potopena u Kwajaleinu.