Americké kopí v srdci třetí říše: Cesta 3. obrněné divize napříč Německem
V létě 1944 se americká 3. obrněná divize prohnala západní Evropou a v polovině září stanula na hranicích nacistického Německa. Zatímco dosud Američany vítaly davy nadšených civilistů, nyní vstupovala do jámy lvové.
Dvanáctého září 1944 si 3. obrněná divize US Army připsala významné prvenství, když její bojová skupina Task Force Lovelady překročila belgicko-německou hranici a obsadila Roetgen, který se tak stal prvním dobytým německým městem. Koncem září se pak divize zapojila do krvavé bitvy v Hürtgenském lese. V členitém terénu u Oberfortsbachu čelila „Spearhead“ těžké palbě z vyvýšených pozic a 19. září se musela rozloučit i se seržantem Lafayettem Poolem, toho času již nejúspěšnějším americkým tankistou. Držitel mnoha vyznamenání, jenž si nárokoval 12 zničených nepřátelských tanků a 258 dalších vozidel, přišel po zásahu svého shermanu o nohu a válka pro něj skončila.
Po likvidaci tvrdého odporu v okolí Mausbachu čekalo divizi období relativního klidu narušovaného jen neustálým německým ostřelováním. Zpět do akce se „Spearhead“ vrátila v polovině listopadu 1944, kdy dostala za úkol dobýt hřeben severovýchodně od silnice mezi Hamichem a Hastenrathem. Bahno, členitý terén, miny a německá palba ale postup vpřed nesmírně ztížily – například skupině Combat Command B zbylo po několika dnech bojů sotva 28 shermanů z původního počtu 103 strojů.
Změna plánů
Po tvrdých bitvách na belgicko-německém pomezí se muži 3. obrněné divize těšili na Vánoce a s nimi spojenou chvíli klidu. Nebylo jim však přáno – 16. prosince zahájily tři německé armády překvapivou ofenzivu v Ardenách a spojenecké velení do oblasti rychle přesouvalo veškeré dostupné zálohy. To se týkalo i 3. obrněné, jejíž elementy pomohly vytlačit 1. tankovou divizi SS „Leibstandarte SS Adolf Hitler“ z La Gleize. Na jiných úsecích se Roseovým mužům dařilo o poznání méně – například u Beffe se bojová skupina Task Force Hogan ocitla v obklíčení, v němž přišla o veškerá vozidla. V okolí Amonines a Samrée pak 33. obrněný pluk při likvidaci německých kapes odporu a odrážení zuřivých protiútoků přišel o většinu tanků. Ztrátami i mrazem vyčerpaná divize si nakonec odpočinula až na samém konci roku.
Po doplnění stavů se „Spearhead“ v lednu 1945 vydala do nitra Německa. Mezi 3. a 9. lednem 1945 se jí podařilo tváří v tvář sílícímu německému odporu postoupit o 11 km a probít se směrem na Vaux a Sterpigny. Právě u druhého jmenovaného města se odehrály jedny z nejtěžších bitev za celé působení 3. obrněné divize v Evropě, neboť tam američtí tankisté narazili na silnou obranu německé 9. tankové divize SS „Hohenstaufen“. Bojová skupina Lovelady tam během 24 hodin přišla o veškeré své střední tanky a vážné ztráty utrpěly i další elementy divize spěchající svým krvácejícím kolegům na pomoc. Teprve až 18. ledna se podařilo oblast vyčistit. Po dobytí Houffalize pak 3. obrněnou divizi čekalo stažení do zázemí.
Přicházejí pershingy
Zpět na frontu se „Spearhead“ vrátila až začátkem února 1945, kdy jako jedna z pouhých dvou tankových formací získala zbrusu nové obrněnce M26 Pershing. Tento typ poprvé divize nasadila u Elsdorfu, kde jeden pershing padl za oběť ukrytému tigeru. Prvním v boji ztraceným tankem M26 Pershing se stal stroj s přezdívkou Fireball. Ten 25. února 1945 během bojů o Elsdorf narazil na zátaras, při jehož přejíždění se dostal na mušku dobře ukrytého německého tanku PzKpfw VI Tiger. Jeho osádka neváhala a vypálila tři rychlé rány na vzdálenost sotva 100 m. První projektil proletěl maskou kanonu u spřaženého kulometu a na místě usmrtil střelce i nabíječe. Druhá rána způsobila poškození hlavně kanonu, zatímco třetí zásah sklouzl po boční stěně věže a ustřelil poklop velitelské kupole. Úspěch ale osádka tigeru neslavila dlouho – při pokusu o ústup obrněnec uvízl v sutinách a musel být opuštěn. Oproti tomu Fireball se podařilo opravit a již 7. března se vrátil do služby.
Koncem února si jiné stroje 3. obrněné připsaly zničení tří německých obrněnců a přispěly tak k rychlému obsazení Paffendorfu a Glesche. Šestého března vjeli příslušníci 3. obrněné divize do ulic Kolína nad Rýnem a ještě téhož dne město zajistili. Právě tehdy, ve stínu katedrály sv. Petra, svedl pershing seržanta Roberta Earlyho ze stavu 32. obrněného pluku dnes již legendární vítězný souboj s osamělým německým pantherem.
Proti poslednímu odporu
V posledním březnovém týdnu roku 1945 zahájila 3. obrněná divize pochod do srdce Německa. Během několika dní její osádky obsadily Dillenburg, Herborn a Marburg, načež se formace 28. března stočila na sever k Paderbornu. Město a jeho okolí hájila tanková brigáda SS „Westfalen“, jejíž muži kladli Američanům houževnatý odpor. V těchto bojích zahynul i sám generálmajor Maurice Rose, jehož štábní konvoj padl jižně od Paderbornu do léčky německých tanků. Stal se tak nejvyšším důstojníkem US Army padlým na evropském válčišti.
Samotný Paderborn se dostal do amerických rukou 1. dubna 1945 a následujícího dne se 32. obrněný pluk setkal s elementy 2. obrněné divize u Lippstadtu. V Porúří tak vznikla masivní kapsa, kde se tísnila celá 15. armáda polního maršála Walthera Modela. Během prvního dubnového týdne pak divize „Spearhead“ zamířila k Vezeře, 11. dubna divize osvobodila koncentrační tábor Nordhausen a o dva dny později překročila Sálu na cestě k Desavě. U tohoto města svedla „Spearhead“ svou poslední bitvu, během níž padl mimo jiné i velitel 83. průzkumného praporu. Naštěstí šlo o vůbec poslední ztráty – krátce po dobytí města totiž divize zamířila do zázemí a konec války ji zastihl u Sangerhausenu.
Až do svého rozpuštění v listopadu 1945 pak 3. obrněná plnila okupační úkoly. Za necelý rok služby na frontě divize ztratila 9 243 mužů (z toho 1 810 padlých) a odepsala 1 832 vozidel všeho druhu, sama však v boji nárokovala zničení 3 647 kusů nepřátelské techniky a do zajetí vzala 76 720 vojáků.
Tak skončila první a nejslavnější kapitola v historii této formace. Od Normandie až do srdce Německa divize opakovaně dostávala své přezdívce a sehrála roli útočného hrotu, jenž neohroženě postupoval vpřed, a nezlomil jej těžký terén ani odhodlaný nepřítel. Netrvalo ale dlouho a „Spearhead“ se vrátila do služby – již v roce 1947 totiž s nástupem studené války začala její „kariéra“ v Německu, která nakonec trvala celých 36 let. To už je ale jiný příběh.
