Americká puška M14: Ikonická zbraň vydržela ve výzbroji jen krátce (2)

I přes uživatelskou oblibu se M14 stala pouhým přechodným modelem. Vývoj se vydal cestou zmenšování rozměrů pušky i munice. Ministr obrany tak v roce 1963 nařídil ukončení produkce a v roce 1964 sjely z linek poslední z téměř 1 400 000 vyrobených kusů. O osudu pušky M14 rozhodla také její výrobní náročnost – objem produkce nedokázal zajistit plné přezbrojení ozbrojených sil USA.

Předchozí část: Americká puška M14: Ikonická zbraň vydržela ve výzbroji jen krátce (1)

Hledání náhrady

Nástupcem modelu M14 v roli standardní služební pušky se měla stát revoluční konstrukce AR-15, která byla jako typ M16 a XM16E1 v letech 1964 a 1965 dodána prvním jednotkám letectva a pozemního vojska. Nová útočná puška používala malorážový náboj 5,56×45 mm a ve velké míře odlehčené slitiny a plasty. Proces přezbrojení na M16 pak urychlila válka ve Vietnamu, kam přednostně putovaly nově vyrobené série.

Do operací v náročném terénu se puška svými parametry skvěle hodila, ale ukázalo se, že její konstrukce má četné dětské nemoci. Oproti tomu M14 prokázala svou spolehlivost i účinnost. Jednotky námořní pěchoty, které do Vietnamu připluly již v březnu 1965, s ní vybojovaly řadu bitev, a to až do roku 1967, kdy začalo jejich přezbrojování na XM16E1. Pěchota US Army ale nasadila své M14 v omezené míře a krátkodobě ji používaly jen 1. a 25. pěší divize, přezbrojené v průběhu roku 1966 na XM16E1. 

Srovnání s M16

Nová zbraň se vyznačovala výrazně nižší hmotností a snazší ovladatelností při střelbě dávkou, ale zpočátku vadila její velká náchylnost na znečištění, která způsobovala během střelby časté závady. Také malorážový náboj měl problém prostřelit hustou vegetaci a chyběl mu výkon nutný k zasažení cílů nad 500 m. Tyto úkoly tak musel plnit kulomet M60. Naopak M14 byla za všech okolností spolehlivá a její výkonný náboj měl dostatečný dostřel i průbojnost.

Nevýhodu ovšem představovala vyšší váha nábojů, takže střelci vyzbrojení puškou M14 v náročných klimatických podmínkách unesli jen asi 40 % palebného průměru střelců s M16, který činil běžně 400 až 500 nábojů. I přes horší střelecké vlastnosti byl proces přezbrojení ve Vietnamu dokončen, ale někteří pěšáci se snažili oblíbenou pušku v rozporu s rozkazy nadřízených ponechat. Obzvlášť těžce se s M14 loučila námořní pěchota, která s jejím použitím v boji měla největší zkušenosti (kromě Vietnamu s ní bojovala na jaře 1965 v Dominikánské republice).

Labutí písní „čtrnáctky“ ve Vietnamu se stalo individuální nasazení u speciálních jednotek a odstřelovačů. Hlídky hloubkového průzkumu oceňovaly palebnou sílu M14, jež hrála důležitou roli při vyvázání se z překvapivého kontaktu. V nepřehledných přestřelkách v džungli totiž střelba z M14 zněla podobně jako M60, takže protivník se zpočátku domníval, že narazil na celou pěší četu vyzbrojenou kulomety. Díky tomu pak Severovietnamci či Vietkong zaváhali a průzkumníci se mohli dostat do bezpečí.

Ideální pro odstřelovače

Postupné nahrazování puškou M16 sice napsalo poslední kapitolu operačního nasazení M14 jako standardní služební pušky, ale posléze následovala reinkarnace v rukou odstřelovačů. Ve Vietnamu pro ně US Army hledala ideální zbraň a vhodným kandidátem se jevila právě „zpřesněná“ M14, respektive její varianta National Match, vyrobená v letech 1962 až 1966 v 11 000 kusech pro střelecké soutěže. Na jejím základě byla v roce 1969 představena odstřelovačská puška XM-21 osazená zaměřovačem ART (9násobné zvětšení) nebo noktovizorem AN/PVS-2.

TIP: Útočná puška Tavor TAR-21: Izraelská zbraň pro 21. století

Následné modernizace přinesly v dalších dekádách nové varianty odstřelovačských pušek, které se uplatnily i v moderních konfliktech. To je ovšem již jiná kapitola a tuto věnovanou standardní pušce M14 lze uzavřít douškou, že ještě neskončila zcela ve „starém železe“ a nadále ji používají čestné stráže či ceremoniální jednotky.