Albánie je zemí s největší hustotou bunkrů na světě
Vůdce komunistické Albánie Enver Hodža se do historie zapsal jako svérázný diktátor, jenž v době studené války odmítl následovat silnější státy a šel vlastní cestou. Součástí jeho odkazu se staly i statisíce bunkrů rozesetých po celé zemi
Po druhé světové válce se Albánie přiklonila k socialismu a nová ústava zajistila vedoucí úlohu komunistické strany. Zpočátku spolupracoval vůdce země Enver Hodža s Jugoslávií, ale pak se s balkánským sousedem rozešel a vsadil na Sovětský svaz. Po Stalinově smrti však ochladly i vztahy s Moskvou a země se přeorientovala na partnerství s Čínou. Na protest proti okupaci Československa v roce 1968 pak Tirana vystoupila z Varšavské smlouvy. Konečně v polovině 70. let přerušil Hodža i spolupráci s Pekingem a Albánie se ocitla v izolaci. Nepřátelsky totiž vystupovala i vůči zemím západního bloku, zejména proti sousednímu Řecku.
Paranoidní diktátor
V důsledku výše nastíněného přístupu k mezinárodním vztahům není divu, že Hodža propadl paranoii a podezříval nejen sousední země z úmyslu Albánii dobýt a anektovat. Zároveň se obával útoku NATO, Sovětského svazu, Jugoslávie či všech dohromady. Uvědomoval si, že síly jeho armády nedokážou invazi čelit v konvenční válce – právě z toho důvodu byly albánské ozbrojené síly od začátku budovány pro guerillový boj.
Pokud by k válce přece jen došlo, nehodlal Hodža stáhnout vojáky do hor a vést klasický partyzánský boj jako za druhé světové války. Místo toho chtěl nepřítele donutit bojovat doslova o každou píď země. První opevnění vznikala již po válce při hranicích s Řeckem, ale to ještě lze považovat za běžnou obrannou strategii.
Bunkry kam se podíváš
V druhé polovině 60. let však přišel diktátor s megalomanským plánem proměnit Albánii v jedno velké pevnostní pásmo. Po celé zemi měly vyrůst tisíce bunkrů, takže případný nepřítel by na odpor narážel na každém kroku. Tuto mánii ještě umocnila invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968.
Vzhledem ke své malé rozloze se tak Albánie stala zemí s největší hustotou bunkrů na světě, kdy jich na jednom kilometru čtverečním stálo v průměru téměř šest. K Hodžou předvídané válce nakonec nikdy nedošlo a rok po diktátorově smrti v roce 1985 byl jeho projekt celonárodního opevňování zrušen.
