Admirálové padlí za 1. světové války: Horace Hood a Robert Arbuthnot (4)
Zatímco počet generálů padlých za Velké války přesáhl dvě stovky, v případě admirálů se jednalo o jednotlivce. Kteří velitelé námořnictva nakonec rozšířili tuto smutnou statistiku?
Ačkoli v první světové válce docházelo k bojům velkých hladinových lodí jen ojediněle, německo-britskou bitvu u Jutska lze označit jako skutečný souboj titánů.
Předchozí části:
Počet zapojených lodí a námořníků stejně jako utrpěné ztráty z ní dělají největší námořní střet v dějinách – až do japonsko-amerických střetnutí za druhé světové války. Statistiky uvádějí, že padlo 2 551 námořníků Hochseeflotte a 6 094 příslušníků Royal Navy. Nicméně přišli o život pouze dva britští admirálové.
Konec křižníků Invincible a Defence
Jako první z nich padl nejmladší admirál Královského námořnictva – kontradmirál Horace Hood (1870–1916). K námořnictvu se zapsal už ve 13 letech a po vypuknutí Velké války převzal velení oddílu monitorů v Lamanšském průlivu, který měl ostřelovat německé jednotky na pobřeží Belgie.
Před bitvou u Jutska velel 3. eskadře bitevních křižníků na palubě vlajkovém Invincible. Dne 31. května 1916 jeho loď inkasovala zásahy od bitevních křižníků Lützow a Derfflinger, načež explodovala munice ve věži Q. Plavidlo už nešlo zachránit a do mokrého hrobu s sebou stáhlo 1 026 námořníků včetně Hooda. Z celé posádky se zachránilo pouze šest námořníků.
TIP: Černé ovce v čele armád: Nejhorší velitelé první světové války
Druhým padlým admirálem se stal Robert Arbuthnot (1864–1916). V hodnosti komodora velel od roku 1910 bitevní lodi Lord Nelson a záhy dosáhl hodnosti kontradmirála. Po vypuknutí válečných operací v Severním moři byl v lednu 1915 jmenován na místo velitele 1. eskadry křižníků, s níž se zapojil do osudové bitvy.
Na palubě svého pancéřového křižníku Defence zemřel stejně jako kontradmirál Hood, poté co granáty německých křižníků Wiesbaden a Derfflinger vyvolaly explozi muničního skladu. Kromě něj zahynulo zhruba 903 královských námořníků.
