Admirálové padlí za 1. světové války (3): Maximilian von Spee a Victor-Baptistin Senès
Zatímco počet generálů padlých za Velké války přesáhl dvě stovky, v případě admirálů se jednalo o jednotlivce. Kteří velitelé námořnictva nakonec rozšířili tuto smutnou statistiku?
Navzdory úspěchu v bitvě u Coronelu se německý viceadmirál Maximilian von Spee (1861–1914) dostal do mimořádně obtížné situace. Tisíce kilometrů od domova zůstával závislý na lodích dodávajících uhlí jeho eskadře, kterou Dohoda odřízla od německých kolonií i vlasti.
Předchozí části:
Ve všech koutech světa
Císařský velitel měl přitom za sebou úspěšnou kariéru, během níž se plavil do vilémovských afrických kolonií, velel přístavu v Kamerunu, ale těžký revmatismus ho přivedl zpět do Evropy. Poté, co se zúčastnil potlačení povstání boxerů v Číně, zastával od roku 1910 funkci náčelníka štábu Námořní stanice Severního moře v hodnosti kontradmirála.
Jeho posledním postem se o dva roky později stalo velení Východoasijské eskadry; krátce před vypuknutím války se dočkal jmenování viceadmirálem. V srpnu 1914 musela jeho eskadra opustit dosavadní základnu křižníků v Čchingtau a vyplout na volné moře, aby ji nepřítel neuzavřel v přístavu.
Tragédie jedné rodiny
Němci několik měsíců unikali dohodovým válečným plavidlům a připsali si oslnivý úspěch u Coronelu, pak ale přišel 8. prosinec 1914 a bitva u Falkland. Tam Východoasijská eskadra utrpěla porážku od uskupení Royal Navy pod velením viceadmirála Dovetona Sturdeeho. Kromě von Speeho vlajkového pancéřového křižníku Scharnhorst Britové poslali ke dnu také Gneisenau, Leipzig a Nürnberg.
V jednom dni navíc kromě viceadmirála rodina ztratila také jeho dva syny Ottu a Heinricha, kteří sloužili jako námořní důstojníci. Poválečná Reichsmarine Výmarské republiky na počest tohoto velitele pojmenovala kapesní bitevní loď Admiral Graf Spee a po druhé světové válce nesla jeho jméno také školní fregata Graf Spee. Současně jej připomínají také názvy ulic v 16 německých městech.
Záhuba na Jadranu
Úspěchy podunajské monarchie v námořních bojích bývají připisovány malým jednotkám a ponorkám namísto přísně střežených dreadnoughtů. Jednou z kořistí habsburských podmořských člunů se stal i francouzský obrněný křižník León Gambetta. Ten po vstupu Itálie do konfliktu operoval severně od Otrantské úžiny, ale v noci 27. dubna 1915 se plavil asi 25 km od mysu Santa Maria di Leuca, když jej torpédovala rakousko-uherská ponorka SM U-5 poručíka řadové lodi Georga Ludwiga von Trapp.
Dokončení: Admirálové padlí za 1. světové války: Horace Hood a Robert Arbuthnot (4)
Obrněný křižník se potopil za 10 minut a do hlubin vzal 684 námořníků z celkové posádky 821 mužů. Všichni důstojníci přišli o život včetně velitele druhé lehké divize kontradmirála Victora-Baptistina Senèse (1874–1915). Ten se tak stal jediným francouzským admirálem, který padl během Velké války na moři. Měl za sebou účast v námořních kampaních v Tunisku, ve Vietnamu či proti Osmanům na Krétě. Nešťastnému obrněnému křižníku León Gambetta a celé 2. lehké divizi velel od roku 1911. Přímým důsledkem potopení křižníku se stalo přemístění dohodové blokády jižněji na úroveň řecké Kefalonie.
