100+1 zahraniční zajímavost 6/23: Zlatý věk televizních seriálů
V čem tkví kouzlo seriálu Stranger Things? Inspiroval se těmi nejlepšími filmy z 80. let a diváci si nostalgickou atmosféru naprosto zamilovali. Více si nejen o tomto fenoménu můžete přečíst v novém čísle 100+1 zahraničních zajímavostí.
Žijeme ve zlatém věku seriálů. Ne, že by nekonečný řetěz epizod představoval nějakou novinku – seriály okupují obrazovky prakticky od chvíle, kdy televize v 60. letech ovládla západní i východní svět. O počtech diváků, kteří kdysi pravidelně usedali před přijímače, si dnešní streamovací služby asi mohou nechat jen zdát. Například poslední díl seriálu MASH v roce 1983 vidělo možná až sto milionů Američanů, tedy jen o málo méně než přenos z prvního přistání na Měsíci. Právě seriál z prostředí vojenské nemocnice v korejské válce potvrzuje, v čem mají podobné pořady nad filmy navrch: Můžeme stárnout s nimi. MASH se vysílal jedenáct let a hlavním protagonistům přibývaly vrásky stejně jako divákům.
Bohužel nevíme, do jaké míry se mohou s těmito „dinosaury“ měřit dnešní streamovací platformy. Množství sledujících se kdysi pouze odhadovalo podle přijímačů naladěných na určitý kanál, jenž se násobil průměrným počtem členů rodiny. Dnes sice víme naprosto přesně, kolik hodin obsahu se na daném kanále přehrálo, ale opět je těžké zjistit, kolik lidí se před obrazovku skutečně posadilo. Srovnávat dobu analogovou s tou internetovou je tudíž nemožné, ale dostupná čísla zůstávají působivá: Například čtvrtá série mystického retroseriálu Stranger Things, zasazená do 80. let minulého století, zaujala první příčku sledovanosti v 83 zemích z celkových 93, kde Netflix vysílá.
Zmíněný seriál má podobný recept na úspěch jako MASH – z dětských hrdinů se v něm stávají teenageři a posléze mladí dospělí. Jde o fascinující přerod, možná ještě zajímavější než všechno to děsivé koření okolo. Více si nejen o tomto fenoménu můžete přečíst v novém čísle 100+1 zahraničních zajímavostí.
