100+1 zahraniční zajímavost 16/23: Nelítostné války mravenčích kolonií
I ve světě nepatrných tvorů se odehrávají až neuvěřitelně komplikované zápletky. Kupříkladu válečné střety mravenců jsou někdy tak strategicky propracované, že připomínají boje středověkých vojsk
Přiznám se, že coby malé dítě jsem občas rozdmýchával války. Samozřejmě ne ty opravdové, lidské, ale mezi mravenci. Trochu se studem si nyní vzpomínám, jak jsem si nechal hezkých pár rezavých mravenců nalézt na rukáv, načež jsem je setřepal v blízkosti mraveniště s černými obránci. Upřeně jsem pak sledoval odvíjející se bitvu, v níž si obě strany navzájem nic nedarovaly. Můj pocit provinění však alespoň trochu mírní dospělé poznání, že pokud se hnízda dvou znepřátelených druhů nacházela jen pár desítek metrů od sebe, zřejmě k těm strašným řežím docházelo i bez mého přičinění.
Mravenčí války fascinují nejen „krvežíznivé“ děti, ale také vědce. Agresivní rozpínavost, s jakou se hmyzí kolonie rozšiřují do okolí – včetně ochoty kompletně vyhladit své slabší sousedy – určitým způsobem připomíná chování lidí. Žádná jiná skupina živočichů se byť jen nepřiblížila složitosti a stupni organizace lidského společenství, právě s výjimkou mravenců. Na rozdíl od našich států však mravenčí kolonii netvoří individuální osobnosti, které alespoň do jisté míry dobrovolně spolupracují. Mraveniště se naopak slepě podřizuje vůli královny, přesněji řečeno jejích feromonů. Jak to asi vypadá v hlavě obyčejné hmyzí dělnice? Nejspíš se cítí jako prodloužení jediné mocné paže…
Nicméně navzdory svému téměř robotickému fungování oplývají mravenci překvapivě vysokou vynalézavostí a schopností improvizovat i chytře manévrovat ve válkách. Jak takové konflikty mezi dvěma hmyzími armádami vypadají a kdo v nich obvykle vítězí, se dozvíte v novém čísle 100+1 zahraničních zajímavostí.
