Vědci objevili minineptuny u červených trpaslíků
Astronomové objevili čtveřici minineptunů u čtyř různých červených trpaslíků. Otázky vzbuzují hlavně jejich nečekaně výstředné oběžné dráhy.
Planety, které se svou velikostí nacházejí mezi Zemí a ledovými obry Neptunem a Uranem, se označují jako minineptuny. Ve Sluneční soustavě je nemáme, ale v planetárních systémech kolem nás jsou vcelku běžné.
Yasunori Hori z japonského Centra astrobiologie v Tokiu a jeho spolupracovníci objevili čtyři minineptuny u čtyř červených trpaslíků. Využili k tomu americký vesmírný dalekohled TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) a pozorování pozemních dalekohledů. Závěry svého výzkumu vědci nedávno zveřejnili v odborném časopisu Astronomical Journal.
Čtveřice minineptunů
Ve všech případech jde o tranzitující exoplanety s krátkou oběžnou periodou, které byly objeveny díky přechodu přes kotouč příslušné mateřské hvězdy. Minineptuny dostaly označení TOI-782 b, TOI-2120 b, TOI-2406 b a TOI-1448 b, přičemž minimálně tři první jmenované minineptuny obíhají hvězdu po výstředních drahách.
Všechny objevené minineptuny mají průměr odpovídající 2-3 Zemím a jejich oběžné periody jsou kratší než osm dnů. Měření jejich radiálních rychlostí zároveň napovídají, že jde o exoplanety s hmotností nižší než 20 Zemí, z čehož plyne, že nejspíš nejde o terestrické planety. Jejich vnitřek podle všeho tvoří vodní led a podobné látky.
U krátkoperiodických exoplanet lze podle vědců očekávat kruhovou trajektorii. Přesto si trojice minineptunů udržela po miliardy let výstřednou oběžnou dráhu. Jedno z možných vysvětlení se může skrývat v jejich nitru. Pokud opravdu nejde o terestrické planety, nepodléhají v takové míře slapovým silám svých mateřských hvězd. Další podrobnosti si vědci slibují od pozorování prostřednictvím Vesmírného dalekohledu Jamese Webba, které by mohlo prozradit víc o složení jejich atmosféry.
