Portugalské Porto: Sladké srdce Iberského poloostrova

Nejstarší důkazy o osídlení oblasti dnešního druhého největšího města Portugalska pocházejí zhruba z 8. století př. n. l. Tehdy se při ústí řeky Douro, jež se vlévá do Atlantiku, usadili Keltové a založili tam osadu Cale. Okolo roku 136 př. n. l. dobyl region římský generál Decimus Iunius Brutus Callaicus, který si uvědomil jeho strategickou polohu a položil základní kámen přístavu Portus Cale. 

Římané v lokalitě setrvali až do éry stěhování národů a Portus Cale následně střídal panovníky: Začátkem 8. století mu vládli severoafričtí Maurové, ale během reconquisty jej získal Vímara Peres, kterého Alfons III. Veliký pověřil znovudobytím území uzmutého muslimy. Peres uspěl a mimo jiné se poté stal prvním portugalským hrabětem.

Zachránce Porta

Portus Cale pak těžil ze své strategické polohy: Proudilo do něj bohatství z kolonií a na cestu odtud vyráželi křižáci. Když postupem času cena koření dováženého z Asie klesala, podařilo se průmysl podpořit vinařstvím, jehož produkty zachutnaly hlavně Angličanům. Po napoleonských válkách oblast sevřela bouřlivá léta a pro změnu propukla válka občanská. Situaci nakonec uklidnil až slovutný „zachránce Porta“, brazilský císař a portugalský král Dom Pedro. 

Dnes metropole nabízí návštěvníkům pohostinnost i šarm. Staré centrum patří od roku 1996 na seznam UNESCO a není náhodou, že se Porto stalo Evropským hlavním městem kultury pro rok 2001. Pokud máte rádi procházky, jistě vás potěší, že je město zmíněné formě „přepravy“ velmi nakloněno. Pouze se musíte smířit s tím, že některé jeho části vyrostly na kopcích. Například historickou čtvrť Ribeira doslova protkávají úzké křivolaké uličky, kde nezřídka narazíte na schody a zdolávání výškového rozdílu se jednoduše nevyhnete. Tamní domy pak mnohdy působí, jako by se navzájem podpíraly, a řadu z nich pokrývají modré kachličky s různými motivy zvané azulejos.

Eiffelova stopa

Prohlídku zahajte ideálně na nábřežní promenádě Cais da Ribeira, kde můžete obdivovat žulové arkády a navštívit obchody, restaurace i kavárny. Objednejte si třeba typickou francesinhu, tedy bílý chléb s třemi druhy masa zapečený se sýrem a vejcem, a k tomu samozřejmě skleničku portského. Na milovníky sladkého čeká národní pochoutka pastel de nata – dortík tak dobrý, že by se na něm dala vypěstovat závislost. A zatímco si budete pochutnávat na pečivu, můžete se kochat výhledem na řeku, na níž kotví výletní lodě i malebná tradiční nákladní plavidla barcos rabelos.

Nad Dourem se klene symbol města – grandiózní, skoro 200 metrů dlouhý dvoupatrový most Krále Ludvíka I. z roku 1886. Pokud vám svou konstrukcí připomene Eiffelovu věž, nepůjde o pouhé zdání. Jeho stavitel Théophile Seyring totiž s Gustavem Eiffelem úzce spolupracoval. Po horní mostovce ve výšce 45 metrů projíždí rychlodrážní tramvaj, v Portu označovaná jako metro. Dá se však po ní i přejít pěšky a nabízí se odtud nezapomenutelné výhledy. Na protějším břehu ve Vila Nova de Gaia na vás pak čeká řada vinných sklepů, kde můžete hojně ochutnávat…

Pozor, ať nezakopnete

Severní břeh zas nabízí spoustu turistických pozoruhodností. Nad staré město se vypíná katedrála, jejíž kořeny sahají až do 12. století. Za návštěvu rozhodně stojí gotická křížová chodba s nádhernými azulejos, na nichž jsou vyvedeny obrazy z Mariina života a motivy z Ovidiových Metamorfóz. Z terasy před svatostánkem se naskýtá impozantní pohled na město a stojí tam také často fotografovaný pranýř. Hned vedle katedrály pak uvidíte bývalý biskupský palác, jednu z nejkrásnějších barokních staveb v zemi. 

Z řady historických budov vyčnívá svým opulentním interiérem kostel sv. Františka, jemuž se říká také „zlatý“. Na výzdobu interiéru totiž v 18. století padlo přes 200 kilogramů plátkového zlata, které tak spatříte nejen na oltáři, ale i na stropě a sloupech. V magickém prostředí se mimo jiné konají koncerty a podzemím svatostánku se vinou středověké katakomby. Sousední burzovní palác Palácio da Bolsa, poněkud strohá budova z poloviny 19. století, zas ukrývá opulentní Arabský sál: Zdobí jej pozlacené filigránské arabesky, inspirované granadskou Alhambrou. Intarzie z různobarevných dřev na podlaze vedlejšího sálu přitom působí tak plasticky, že dané iluzi možná podlehnete a sem tam na zcela rovné ploše zakopnete…

Tisíce modrých kachlíků

O pár set metrů dál na sever vévodí celé čtvrti další symbol Porta: Tzv. věž Kleriků neboli Torre dos Clérigos měří 75 metrů, takže se řadí k nejvyšším budovám v zemi, a kdo zvládne jejích 240 schodů, toho čeká úchvatný výhled na panoráma města i jeho okolí. Milovníci azulejos by si neměli nechat ujít ani nevelkou kapli Capela das Almas de Santa Catarina, kterou pokrývá asi 16 tisíc zmíněných půvabných kachlíků. A komu by to nestačilo, může zavítat o několik bloků dál do kostela Igreja do Carmo, kde azulejos zdobí celou vnější boční stěnu. V sousedním rokokovém svatostánku Igreja dos Carmelitas lze navíc obdivovat fascinující pozlacené dřevořezby.

Nádraží obvykle nebývají v centru turistického zájmu. Estação São Bento nedaleko katedrály ovšem představuje perlu, kterou by neměl vynechat žádný milovník železnice. Vzniklo v roce 1916 na místě bývalého kláštera a také v jeho případě se můžete pokochat nádhernými azulejos: Na zdech jich tam najdete víc než 20 tisíc.

Škola Harryho Pottera

Mezi další lákadla Porta rozhodně patří rušné tržiště Bolhão, kde vám budou oči přecházet z nabídky zeleniny, ovoce, a hlavně ryb. Koupit tam ovšem můžete třeba i domácího mazlíčka… Kdo chce zažít nefalšovaný šarm Belle Époque, zamíří do vyhlášené kavárny Majestic na nákupní třídě Rua de Santa Catarina. Další perlu tvoří knihkupectví Lello na ulici Rua das Carmelitas: Secesní interiér z roku 1906 s působivým schodištěm nabízí pastvu pro oči, přičemž J. K. Rowlingová v době psaní svých slavných knih o Harrym Potterovi ve městě žila a magický interiér Lella ji prý inspiroval v případě školy čar a kouzel v Bradavicích. Zájem turistů je každopádně tak velký, že jde zřejmě o jediné knihkupectví na světě, kde se vybírá vstupné.

Areál nadace Serralves pro změnu zahrnuje muzeum moderního umění, vilu a park, v jejichž podobě se mísí modernistické vlivy s art deco. Blíž k centru pak najdete koncertní halu Casa da Música od prominentního nizozemského architekta Rema Koolhaase, jež se otevřela v roce 2005. Spektakulární futuristická budova s proskleným interiérem přitom nabízí širokou paletu koncertů, od klasiky až po techno… V Portu si zkrátka přijde na své každý.