James Gavin: Zářná kariéra odvážného hocha ze sirotčince (1)
Armáda vždy patřila k institucím, které umožňovaly zvláště statečným a schopným jedincům rychle vyšplhat po kariérním žebříčku. James Gavin představuje ukázkový případ: nemanželský syn irské imigrantky to díky svým kvalitám dotáhl až na velitele slavné 82. výsadkové divize. Jeho cesta však vedla přes krvavá bojiště v Itálii, Francii a Nizozemsku.
Citace u Kříže za vynikající službu (Distinguished Service Cross) uděleného Jamesi Gavinovi během bojů na Sicílii popisuje jeho dovednosti a odvahu: „Dne 11. července 1943 za denního světla plukovník Gavin spolu s malou částí svého pluku zadržel a zahnal přesilu německé pěchoty a tanků, a to navzdory silné nepřátelské palbě a útokům obrněných jednotek, které se přiblížily až na 50 metrů od jeho velitelského stanoviště.“
„Tato úspěšná akce umožnila pěchotě 45. divize, která byla celý ten den zadržována, aby obnovila postup. Plukovník Gavin během celodenních bojů projevil schopnost chladnokrevného a odvážného velení, povzbuzoval a inspiroval své muže a svým hrdinským příkladem dosáhl rozhodující ho úspěchu tváří v tvář velmi nevýhodným podmínkám.“ Nepříznivé počáteční vyhlídky však budoucímu výsadkáři v cestě k cíli nebránily nikdy.
Příliš mladý pro armádu?
Mládí Jamese Gavina bylo skoro stejně dramatické jako jeho vojenský život. Narodil se roku 1907 irské imigrantce jako James Ryan, již ve dvou letech však skončil v brooklynském sirotčinci. Krátce nato jej adoptovali manželé Gavinovi z Mount Carmel v Pensylvánii, jejichž příjmení také přijal. Noví rodiče se sice k chlapci chovali laskavě, ale tíživá ekonomická situace jim neumožňovala zajistit mu radostné dětství, natož odpovídající vzdělání. Již v osmi letech tak malý James musel pracovat jako roznašeč novin, později si našel zaměstnání v místním holičství. Vědom si toho, že jej tam velké štěstí nečeká, nasedl v den svých 17. narozenin na vlak a odjel hledat lepší budoucnost do New Yorku.
Protože Gavina odmala bavily dějiny americké občanské války, rozhodl se zkusit kariéru v armádě. Náborový úředník zpočátku vyžadoval po nezletilém mladíkovi souhlas rodičů, ten však obratně zalhal, že je sirotek. Po krátkých peripetiích a jednom padělání úředního dokumentu nakonec ozbrojené síly Jamese Gavina přijaly do svých řad a ten 1. dubna 1924 slavnostně složil slib: „Navždy si budu pamatovat jméno důstojníka, kterému jsem přísahal, protože se jmenoval stejně jako jeden generál z občanské války – kapitán Buckner. Byl to první kapitán americké armády, kterého jsem kdy viděl, a byl jsem jím doslova unesen.“
Základní výcvik prodělal Gavin ve Fort Sherman v Panamě. Nadřízení si talentovaného mladíka rychle všimli a už po půl roce v uniformě se dočkal povýšení na desátníka. Přihlásil se do tamní vojenské školy, v jejímž rámci se připravoval na přijímací zkoušky na West Point. Ty pak skutečně úspěšně složil, nicméně také tehdy musel lhát o svém věku, aby jej na důstojnickou akademii přijali. Do prestižní školy nastoupil v létě roku 1925. Během několika měsíců tak hvězda ambiciózního mladého muže vystoupala do nečekaných výšin.
Příprava na válku
Po ukončení studií na West Pointu v roce 1929 nastoupil Gavin nyní již mladý důstojník na pěchotní školu ve Fort Benning, kde měl příležitost učit se od osobností jako George Marshall nebo Joseph Stilwell. Poté vystřídal řadu pozic na různých vojenských základnách po celých Spojených státech a na čas se vrátil i zpět na West Point, kde přednášel na fakultě taktiky.
Jestli však bylo pro Gavina něco typické, pak šlo o jeho touhu po dalším vzdělání. On sám například vzpomínal, že během pobytu ve Fort Sill v Oklahomě trávil většinu volného času v knihovně, zatímco jeho kolegové si užívali na večírcích nebo hráli pólo. Budoucnost viděl v nových technologických a taktických postupech, s obrovským zájmem sledoval začínající konflikt v Evropě a studoval německé nasazení nových zbraní od tanků po výsadková vojska.
V druhé polovině 30. let sloužil Gavin rok a půl na Filipínách a se zděšením konstatoval hrozivou nepřipravenost tamní posádky na případnou japonskou agresi. V jedné ze svých pozdějších vzpomínek uváděl, že americká armáda zůstala výzbrojí i taktikou vězet v zákopech první světové války. Po návratech do Států se v květnu 1941 dobrovolně přihlásil k nově vznikajícím výsadkovým jednotkám.
Major výsadkář
Absolvoval výsadkovou školu ve Fort Benning a v hodnosti kapitána se stal velitelem roty C nově založeného 503. paradesantního pěšího praporu. Již brzy však znovu poskočil na služebním žebříčku, když byl díky svým rozsáhlým teoretickým znalostem povýšen na majora a pověřen zpracováním manuálu pro v USA nový typ vojska.
Jeho příručka s oficiálním názvem FM 31-30 Tactics and Technique of Airborne Troops (taktika a techniky výsadkových sil) vycházela hlavně z dosavadních německých a sovětských zkušeností a rychle jej katapultovala mezi nejvýraznější osobnosti rodících se „paragánů strýčka Sama“. V únoru 1942 absolvoval štábní kurs a krátce poté obdržel nelehký úkol: společně s několika dalšími důstojníky organizoval zrod 82. výsadkové divize – šlo přitom o první americkou formaci tohoto typu.
