Italský kontingent v Afghánistánu (1): Do misí na Středním východě se zapojilo 50 000 italských vojáků

Po neúspěšné intervenci sovětských vojsk v Afghánistánu v 80. letech zůstala středoasijská země destabilizovaná a dala vzniknout islamistickému hnutí Tálibán, které se v polovině 90. let dostalo k moci. Tálibánci umožnili na území státu fungování teroristické organizace al-Káida vedené Usámou bin Ládinem. Tomu se podařilo vykonat několik vražedných útoků cílených primárně na USA. Nejhorší úder přišel 11. září 2001, kdy teroristé unesli čtyři letadla, se dvěma narazili do věží Světového obchodního centra, s jedním do Pentagonu a poslední se zřítilo na pole v Pensylvánii. Následné šetření ukázalo, že za útoky stojí al-Káida a její vůdce. 

Poté, co Tálibán nepřistoupil na podmínky ultimáta požadujícího mimo jiné vydání vůdců al-Káidy a uzavření jejích výcvikových táborů, rozhodla se americká administrativa pro intervenci Afghánistánu v rámci velké války proti teroru. Operace dostala název Trvalá svoboda (Enduring Freedom) a k pomoci se zajištěním stability Afghánistánu přizvaly USA ostatní státy NATO. Rada bezpečnosti pak 20. prosince 2001 schválila v rezoluci č. 1 386 misi Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil (ISAF). V jejich rámci sloužily od 11. srpna 2003 až do ukončení operace 31. prosince 2014 také italské jednotky.

Mise Nibbio 

Od počátku se jednalo o horské jednotky Alpini (konkrétně 9. pluk), které neoperovaly za hranicemi Kábulu až do 13. října 2003, kdy došlo rozhodnutím Rady bezpečnosti k rozšíření mandátu mezinárodních sil na celý Afghánistán; italským vojákům připadl úkol působit v provinciích Herát a Faráh. Výjimku představovalo úkolové uskupení Task Force Nibbio (česky Luňák), které fungovalo mimo Kábul od 15. března 2003 do 15. září 2003 – šlo o uskupení složené z částí speciálních jednotek, například armádního 9. výsadkového útočného pluku Col Moschin a námořní skupiny GOI (Gruppo Operativo Incursori), doplněné o různou podporu a další logistické i bojové jednotky (187. plukem výsadkové brigády „Folgore“).

Nibbio bylo nasazeno v oblasti města Chóst u hranic s Pákistánem na předsunuté operační základně (FOB) Salerno a posádka, čítající přibližně 200 mužů, operativně spadala pod velení náčelníka štábu, který ji propůjčoval pod americké velení Task Force Devil umístěné v Kandaháru. Mezi hlavní úkoly patřilo zajišťování humanitární činnosti, demonstrace síly, zajišťování bezpečnosti, chytání pašeráků zbraní a podobně. Poprvé se vojáci z TF Nibbio dostali pod palbu během operace Wolf ve dnech 4.–5. dubna 2003, kdy se operační skupina 9° Rgt. Col Moschin dostala do střetu, který vyřešila bez opětování násilí a zajetím střelce, aby nedošlo k civilním ztrátám.

Kovadlina a kladivo

Další větší akcí byla operace Unified Venture (1.–4. června 2003) v údolí Bermel asi 200 km jižně od Kábulu, kde příslušníci TF Nibbio společně s Afghánskou národní armádou (dále jen ANA) a vojáky americké 82. výsadkové divize zlikvidovali odpor protivníka pomocí strategie „kovadlina a kladivo“. Ta spočívá v tom, že část jednotek zaujme blokovací pozice v půlkruhu kolem protivníka a z otevřené strany na něj jako kladivo udeří zbývající síly. Operace Dragon Fury, probíhající 29. května–4. června byla opět společná akce Italů, ANA a americké armády, konkrétně 10. horské divize. Měla za cíl likvidaci protikoaličních buněk za využití rychlého zásahu z vrtulníků. 

Během této operace se spojenecké jednotky dostávaly do střetů a musely čistit i přilehlé okolí americké základny Chapman. Většina operací TF Nibbio však probíhala klidně, docházelo jen k malým střetům a k vyhledávání a likvidaci IED (improvizovaných výbušných zařízení) podél silnic. Během půlroční působnosti členové Nibbia zatkli a identifikovali 4 170 podezřelých, zkontrolovali 1 055 vozidel, zabavili 1 288 zbraní různých typů, objevili a zničili 5 200 kg munice a výbušnin. Provedeno bylo celkem 450 hlídek krátkého, středního a dlouhého dosahu, ujelo se 62 000 km.

Sňatek s padlým vojákem 

Třetí říjen 2004 se zapsal do historie Itálie jako den první oběti v Afghánistánu. Stal se jí desátník Giovanni Bruno, 24letý příslušník 3. alpínského pluku Susa. Bruno se vracel z humanitární akce, když jeho vozidlo sjelo ze silnice a skončilo ve srázu. K nehodě došlo v oblasti Sorobi, asi 70 km východně od Kábulu, a zranili se při ní další čtyři muži. 

O tři roky později, 22. září 2007, unesli tálibánci nedaleko základny Šindád v provincii Herát dva agenty italské zpravodajské služby SISMI a jejich tlumočníka. Během 48 hodin byla spuštěna operace na jejich osvobození, kdy jednotky z Task Force 45 zaútočily na úkryt, kde únosci drželi zajatce. Ty však už mezitím islamisté přesouvali, aby je prodali místním gangům. Na kolonu vezoucí unesené muže podnikli úder britští speciálové (Special Boat Service) a díky jejich bleskové akci se povedlo všech osm únosců zlikvidovat.

Agent Lorenzo D’Auria při tom bohužel utrpěl zásah do hlavy, podle zprávy ISAF jej zranili únosci, ale nevylučuje se ani omyl ze strany spřátelených jednotek. D’Auria převezli ve vážném stavu do Říma, kde 4. října svým zraněním podlehl a zanechal po sobě přítelkyni a tři děti. Protože se chtěl oženit, ale služební povinnosti si jej žádaly jinde, umožnily úřady jeho snoubence uzavřít s padlým sňatek posmrtně. V té době čítaly italské síly v Afghánistánu asi 2 200 vojáků.