Záhada rozluštěna? Bloky na stavbu pyramid zřejmě připluly po Nilu

Celá staletí si lámeme hlavu, jak dokázali starověcí Egypťané vybudovat své monumentální pyramidy. Nedávno se zřejmě tuto letitou záhadu podařilo vyřešit: Za úspěchem dávných stavitelů nestáli mimozemšťané ani armády otroků, nýbrž voda!




Cheopsovu pyramidu, největší a nejznámější stavbu v egyptské Gíze, tvoří víc než dva miliony kamenných bloků, z nichž každý váží 2,5–15 tun. Není divu, že způsob přepravy takového množství těžkého stavebního materiálu už dlouhou dobu dráždí lidskou představivost. Moderní věda postupně přinášela různé teorie, jež se v poslední době stále častěji vracejí k nejlogičtějšímu vysvětlení: Obří kvádry se nepřesouvaly po souši, ale po vodě. Okolo pyramid se sice rozkládá vyprahlá poušť a od nejbližšího ramene Nilu ji dělí osm kilometrů – nicméně poslední výzkumy ukazují, že v minulosti tomu mohlo být jinak.

Ztracená voda

První přesvědčivé důkazy nabídli před dvěma lety francouzští odborníci, kteří zmapovali někdejší záplavové oblasti na území Egypta. Podle jejich teorie se vody zaniklého Cheopsova ramene Nilu kdysi silně rozlévaly, přičemž mohly dosahovat až k proslulé soše Sfingy. Nový výzkum však přinesl ještě významnější objev: Vědci prokázali dávnou existenci dosud zcela neznámého slepého ramene veletoku. Jednalo se o říční větev na úpatí pouštní plošiny, kde dnes stojí většina pyramid.

Ztracenou část Nilu odhalila Eman Ghoneimová a její kolegové z University of North Carolina ve Wilmingtonu. Díky detailnímu studiu satelitních snímků našli badatelé stopy, jež by mohly odpovídat struktuře hledaného říčního koryta. Následně se tým vydal do Egypta, aby v dotyčné oblasti provedl geofyzikální průzkum a analýzu usazenin. A podařilo se potvrdit, že se skutečně jedná o sedimenty z řeky, jež lokalitou v dávné minulosti protékala. 

Kulturní tepna Egypta

Autoři studie pojmenovali nově objevené rameno Ahramatská větev, přičemž arabské slovo „ahramat“ označuje pyramidy. Tok se táhl v délce 64 kilometrů, dosahoval asi 25metrové hloubky a na šířku místy měřil až 500 metrů. Podle odborníků postupně zanikal v důsledku velkého sucha, jež Egypt zasáhlo před 4 200 lety. Ještě předtím však fungoval coby vodní cesta k dopravě dělníků i materiálu na místa monumentálních staveb. Dokládají to také hráze, jež u mnoha pyramid vedou právě k zaniklému rameni, přičemž je ukončují údolní chrámy, které mohly v minulosti sloužit jako říční přístavy.

Nová zjištění dle odborníků opět potvrzují význam Nilu coby kulturní tepny starých Egypťanů a rovněž připomínají, jak lidstvo od nepaměti ovlivňují změny životního prostředí. Odhalení zaniklého ramene nám však může především poskytnout lepší představu o pravděpodobném umístění starověkých sídel, jejichž pozůstatky se dosud nepodařilo odhalit. Archeologové tak budou moct lépe stanovit priority terénního výzkumu a zabránit ztrátě potenciálních významných nalezišť v důsledku nové urbanizace. 


Další články v sekci