Střílení živých holubů a plavání přes překážky: Historie olympiády zná řadu bláznivých disciplín

Hlavní tahoun olympiády  

• přetahování | 1900–1920

Historie přetahování lanem zřejmě sahá až do starověkého Egypta, Řecka, Indie nebo Číny. Počátkem 20. století se pak zmíněné zápolení, coby náročná prověrka zdatnosti, zařadilo na program letních olympijských her. Původně relativně oblíbenou atletickou disciplínu však nakonec vyřadila špatně definovaná pravidla i další kontroverze.

Na olympiádě šlo o jeden z mála sportů – a možná jediný – kde měli atleti s nadváhou výhodu. O cenné kovy soupeřily týmy pěti, šesti a osmi tahounů, přičemž zvítězil ten, který dokázal vychýlit lano ve svém směru o 1,8 metru. Se startem zároveň začala odtikávat časomíra, jež vymezovala jednotlivé duely, aby se podobně silná družstva neunavovala bezvýchodnými remízami. Pro mnohé borce totiž znamenalo přetahování vedlejší činnost a řada z nich si hodlala zachovat energii pro své hlavní disciplíny – obvykle se jednalo o ragbisty či vrhače kladiv.

Týmy přitom mohly sestávat i z více národností, a první zlaté medaile tak v roce 1900 společně vybojovali tři Švédové a tři Dánové. V následujícím ročníku disciplínu naprosto ovládly Spojené státy, jejichž závodníci se umístili na prvních čtyřech příčkách, zatímco roku 1908 putovaly všechny cenné kovy do Británie. Uvedený ročník přitom narušila mizerně definovaná pravidla: Účastnit se mohli také „amatéři“, které spojovalo zaměstnání. Například liverpoolští policisté se proto postavili na start v těžké taktické obuvi, čímž získali nefér výhodu – a ospravedlnili ji tvrzením, že jde o standardní výbavu. Rozhodčí jim sice výmluvu uznali, ale ani tak nedokázali liverpoolští muži zákona porazit své protějšky z Londýna… (foto: Wikimedia Commons, PDM 1.0)

Až na vrchol stylově

• šplh na laně | 1896–1932

Poprvé se na hrách šplhalo do výšky 14 metrů, a to bez přírazu: Začínalo se ze sedu a nohy musely po celou dobu zůstat kolmo k lanu. Účastnilo se pět sportovců, ale pouze dva se dostali až nahoru. Vítěze nakonec rozhodčí vybrali na základě jeho „stylu“. Co je však kuriozita pro zbytek světa, je u nás běžné: Dodnes patří šplh mezi sokolské disciplíny a jsme v něm mistři. Naše vůbec první olympijské zlato získal v roce 1924 Bedřich Šupčík právě ve šplhu. (foto: Alamy Stock Photo)

Poprvé a naposledy

• střílení holubů | 1900

Když se na přelomu století měla letní olympiáda rozšířit o střelbu na pohyblivé terče, vydali se pořadatelé cestou krutosti a účastníci mířili na skutečné holuby. Pravidla zněla jednoduše: Kdo dvakrát mine, ten končí. Klání nakonec padlo za oběť bezmála 300 opeřenců a pole, u nějž se zápolilo, připomínalo scénu z hororu. Střelba na živé terče už se naštěstí nikdy neopakovala, a olympijští historikové dokonce medaile z uvedeného roku vyřadili ze záznamů. (foto: Wikimedia Commons, Gallica Digital Library, PDM 1.0)

Jedna ruka nestačí

• hod oštěpem | 1912

Organizátoři olympijských her v Helsinkách došli k závěru, že klasický hod oštěpem nestačí, a rozhodli se soutěž zpestřit použitím obou rukou. Atleti měli nejprve tři pokusy pravačkou a poté i levačkou. Nejlepší výsledky se pak sečetly a rozhodly o pořadí. Hody nedominantní končetinou byly ovšem nebezpečné, únavné a do značné míry zbytečné. První trojici čekal ještě finálový rozhoz, ale sportovci se jej rozhodli bojkotovat… (foto: Wikimedia Commons, Suomen Urheilumuseo, PDM 1.0)

Přelet nad stojícím koněm

• voltiž | 1920

Voltiž se někdy označuje jako tanec na koni, v roce 1920 se však jednalo spíš o gymnastiku s ořem. Soutěžící měli za úkol naskočit do sedla z obou stran, poté zvíře zcela přeskočit a následně zařadit salto. Poslední disciplína spočívala v předvádění gymnastických kousků, zatímco kůň pomalu kráčel. Soutěž ovládlo Dánsko, které získalo zlato a bronz, zatímco stříbro putovalo do Francie. (foto: Getty Images)

Navzdory mořské nemoci

• závody motorových člunů | 1908

Olympijské závody motorových člunů v roce 1908 zhatila řada komplikací. V první řadě pořadatelé vůbec nemysleli na diváky: Závod o délce 40 námořních mil se odehrával na moři jižně od Southamptonu, a drtivá většina zájemců tedy na lodě uhánějící rychlostí zhruba 30 kilometrů v hodině neviděla. Nepřálo přitom ani počasí, silný vítr zvedal vysoké vlny a řada plavidel závod nedokončila. Jiné posádky odstoupily, protože prohrávaly boj s mořskou nemocí. (foto: Wikimedia Commons, Official Olympic Report, PDM 1.0)

Překážková plavba

• plavání s překážkami | 1904

Zatímco závody motorových lodí v podobném duchu se na olympijské hry nevrátí, překážková dráha pro plavce by mohla: Jednalo se o 200 metrů dlouhou trať, na níž borci museli šplhat na tyči, přeběhnout po řadě plavidel, a nakonec celou linii lodí podplavat. Klání se účastnilo 12 plavců a nejlepší z nich si pak nezměněnou trať zopakovali. Nejrychleji ji přitom absolvoval Australan Frederic Lane, a to v čase dvě minuty a 38,4 sekundy. (foto: Wikimedia Commons, PDM 1.0)