Sto ran za sekundu: Šestihlavňový rotační kanón M61 Vulcan

V současné době se mezi rychlopalnými kanóny uplatňují tři hlavní principy. První je obvyklý u zbraní ze západní Evropy, nazývá se revolverový a jedná se prakticky o automatizaci funkce bubínkového revolveru. Rusové nejvíce sázejí na kanóny s dvojicí sdružených hlavní, které se proti sobě pohybují „boxerským“ způsobem, vedle toho však vyrábějí i zbraně na třetím principu, který ale nejvíce prosazují Američané – rotující svazek hlavní umožňuje dosáhnout vůbec nejvyšších rychlostí palby, což hraje důležitou roli nejen v leteckém boji, ale i v pozemní a námořní protivzdušné obraně.

Málo času na střelbu

Druhá světová válka přivedla na scénu bojové proudové letouny, jež létaly daleko rychleji než stroje vrtulové. To se zákonitě odrazilo i v charakteru vzdušného boje, protože na střelbu proti nepřátelskému stroji měl letec náhle mnohem méně času. Výsledkem pak byla snaha výrazně zvýšit maximální kadenci leteckých automatických zbraní (čili kanónů, neboť kulomety již nenabízely dostatečný ničivý účinek), aby za velmi krátkou dobu bylo možno vystřelit na letoun protivníka co největší počet střel.

Amerika zvolila velice zajímavou cestu – vrátila se k vynálezu starému více než století. Již roku 1862 si R. J. Gatling patentoval nový princip rychlopalné zbraně založený na rotujícím svazku hlavní a závěrů, k němuž patřilo nepohyblivé pouzdro. Vlastně šlo o několik zbraní spojených do válcové otáčivé sestavy takovým způsobem, že běžely současně funkční cykly několika nábojů.

Od točení klikou k elektromotoru

Pohon zajišťovalo ruční točení klikou a zbraň dosahovala kadence stovek ran za minutu. První Gatlingovy zbraně se dostaly do boje už za americké občanské války a objevily se i v dalších konfliktech, ale po příchodu moderních kulometů (zejména typu Maxim) zmizely ze scény. Zdálo se, že již navždy zůstanou v muzeích, dokud US Air Force v roce 1945 nepožádalo zbrojní firmy o nové koncepce rychlopalných leteckých kanónů.

Někdo si tehdy asi vzpomněl, že už sám Gatling v roce 1893 experimentoval s elektromotorem a přemýšlel o kadenci až 3 000 ran za minutu. Inženýři proto z muzea(!) vytáhli Gatlingovu zbraň z roku 1893, jež měla kalibr .45 a deset hlavní, přidali elektromotor a dosáhli tehdy fantastické rychlosti 5 000 ran za minutu. To demonstrovalo životaschopnost koncepce a v roce 1948 byla firma General Electric pověřena, aby vyvinula novou zbraň. Z několika možností byl následně vybrán šestihlavňový kanón ráže 20 mm, jenž nesl firemní označení T 171, ale do výzbroje vstoupil v roce 1959 pod oficiálním armádním názvem M61 Vulcan. Legenda byla na světě.

Obávané stíhačky

Nevýhodou vulcanu je skutečnost, že roztočení svazku hlavní na plnou rychlost trvá určitou dobu. V důsledku neustálého pohybu hlavní také dosahují tyto zbraně menší přesnosti, což ale více než bohatě kompenzuje extrémně vysoká kadence. Prvním letounem, jenž byl touto zbraní vybaven, byl stíhač F-104 Starfighter, záhy však následovaly další stroje.

Po několika letech byla vyvinuta zdokonalená podoba M61A1 Vulcan, jež dokáže pálit s kadencí dokonce až 6 600 ran za minutu a používá modernější bezčlánkové zásobování. Právě varianta M61A1 představuje palubní výzbroj slavné čtveřice amerických stíhačů z 80. let, tj. typů F-14 Tomcat, F-15 Eagle, F-16 Fighting Falcon a F/A-18 Hornet. Z dalších známých letounů, které nesou různé verze kanónu Vulcan, lze zmínit stíhač F-4E Phantom II či útočný A-7 Corsair II, z neamerických strojů je to např. lehký italsko-brazilský AMX či japonský stíhací Mitsubishi F-1.

Na vrtulníky i kontejnery

V současné době dodává firma General Electric provedení M61A2, jež má díky novým materiálům nižší hmotnost; používají ho letouny F-22 Raptor a F/A-18E/F Super Hornet. V některých případech vadí fakt, že vulcan vyžaduje zdroj energie pro elektromotor, a proto vznikla obměna s interním pohonem, respektive hnaná odběrem prachových plynů. Tento kanón s označením M130 či GAU-4/A se užívá mimo jiné v závěsném kontejneru M25 neboli SUU-23/A.

Další „kontejnerovou“ aplikací je systém M12 (SUU-16/A), což je pouzdro s kanónem M61A1, u něhož elektřinu pro elektromotor dodává malá vzduchová turbína. Pro instalování na bok bitevní helikoptéry AH-1 Cobra vznikla zbraň M195, vlastně zkrácený vulcan, zatímco pro přední věž vrtulníku byl vyvinut kanón M197 – odlehčený vulcan se třemi hlavněmi a kadencí 750 ran za minutu. A stejná zbraň je umístěna i v univerzálním závěsném kontejneru GPU-2/A. 

M61 Vulcan

• TYP MUNICE: 20×102 mm
• DÉLKA ZBRANĚ: 1,875 m
• HMOTNOST ZBRANĚ: 120 kg
• HMOTNOST STŘELY: 100 g
• ÚSŤOVÁ RYCHLOST: 1 036 m/s
• MAX. KADENCE: 6 600 ran/min.
• ČAS ROZBĚHNUTÍ: 0,3 s 

V roli pozemní obrany

Vysoká rychlost palby kanónu M61 ovšem brzy zaujala i jiné složky ozbrojených sil, neboť se jevil jako výtečný prostředek pro protivzdušnou obranu. Byla tedy zkonstruována zbraň zvaná M168, která se pak dočkala několika podařených aplikací na zemi a na moři. Pozemní armáda zavedla dva protivzdušné systémy s touto zbraní, a to M167 na taženém dvoukolovém přívěsu a samohybný M163 na upraveném obrněném transportéru M113.

Obecně nesou tyto komplety také název VADS (Vulcan Air Defense System) a vedle optického zaměřovače mají též radar, který však slouží pouze jako dálkoměr. US Army už tyto systémy vyřadila, avšak zůstávají ve službě v řadě států, z nichž některé (zejména Izrael) je dále modernizovaly. Vulcan byl potom nabízen jako součást dalších pozemních protivzdušných prostředků, z nichž zasluhuje zmínku např. Commando Vulcan, v zásadě zbraňová část kompletu M163 instalovaná na čtyřkolovém obrněném vozidle Cadillac Gage V-150 Commando; koupila jej Saúdská Arábie.

Ochrana plavidel

Ještě větší slávu než na zemi si vulcan získal na moři, a to coby součást námořního protivzdušného obranného kompletu Mk 15 Phalanx CIWS (Close-In Weapon System). Vznikl jako reakce na vývoj rychlých protilodních střel v SSSR a od roku 1980 je používán na plavidlech US Navy i mnoha dalších loďstev jako nástroj protiraketové ochrany na krátkou vzdálenost. Na rozdíl od M163 má sofistikovaný naváděcí systém s radarem v neobvykle tvarovaném pouzdru, které se podobá slavnému robotovi z Hvězdných válek, a proto se kompletu Phalanx mnohdy přezdívá „R2-D2“.

TIP: Když jedna hlaveň nestačí: Vynález Richarda Gatlinga změnil navždy svět zbraní

Poněkud paradoxní je, že tento systém posléze prodělal „denavalizaci“, po které se vulcan opět objevil i na zemi, a sice ve formě kompletu Centurion C-RAM (Counter Rockets, Artillery and Mortars). Jak napovídá název, jeho úkolem je destrukce dělostřeleckých granátů, raket a min, pod jejichž palbou se američtí vojáci ocitli mimo jiné v Afghánistánu či Iráku. Vulcan se svou obrovskou kadencí je pro sestřelování malých rychlých cílů ideální a není divu, že se tento slavný kanón rozhodně nechystá do výslužby.