Co znamenalo pití za pokutu? Večírková pravidla na dvoře Petra Voka

„Pán bůh spomocník muój
a Maruška potěšení mý.
Aleš Volbram. Pil sem pokutu.“

„Má klisna klepouchá
a má žena poctivosti nemá.
Pil sem pokutu. Simeon Běšín z Běšin.“

Takto se hosté Petra Voka z Rožmberka na bechyňském zámku zvěčnili v památníku, pro který se vžilo označení pokutní registra. Původního majitele by jen stěží napadlo, jak se mu tato útlá složka dochovaných zápisů spolu s takzvanými Třeboňskými pamětmi postará o nesmrtelnou pověst frejíře a pijana, pro jednu generaci pověst nanejvýše pobuřující, pro dnešní snad dokonce senzační a sympatickou.

Pijácké bratrstvo

Zápisy z pokutních register z  let 1573–1576 dokumentují svéráznou, i když rozhodně nijak originální zábavu, kterou pro své hosty organizoval poslední Rožmberk na Bechyni. Petr Vok zřejmě tuto kratochvíli zažil takříkajíc na vlastní kůži v prostředí dvora arcivévody a českého místodržitele Ferdinanda Tyrolského.

Na jeho zámku Ambras nad Innsbrukem měli pro podobné účely nejen obdobná registra, takzvané Trinkbücher, ale také umělou Bakchovu jeskyni, v níž se obřad přivítání hosta a jeho přijetí do pijáckého bratrstva odehrával. Ve spolku ambraského bratrstva ostatně Rožmberk nebyl sám. Celá řada českých šlechticů, kteří hrdlem prolili bechyňskou pokutu, navštívila tyrolský Ambras také.

A jakou měl takový obřad podobu? Rožmberskou verzi neznáme, ale opět je zde možná analogie s dvorem tyrolského arcivévody. Přijímaný host měl na uvítanou vypít jedním douškem pohár vína, přičemž dochované poháry na Ambrasu mají objem zhruba čtvrt litru. Může to souviset s rozšířeným zvykem nabízet hostovi pohár na uvítanou, takzvaný vilkum, o němž se hosté v zápisech pokutních register zmiňují: „Pán bůh má naděje. Voldřich Starší Svatkovskej z Dobrhoště. Pil sem pokutu s vilkum.“

Pokud host pohár předepsaným způsobem nevypil, následovala pokuta, kdy musel vyprázdnit další pohár podobného objemu.

Zápisy i kresbičky

Každý si dovede představit, jak snadno se pitím pokut nově příchozí dostal na „hladinku“ svých spolustolovníků a našel s nimi stejnou řeč. Zápisy o zdárném vypití pokuty odráží bezpochyby nejen stav mysli pokutovaného, ale také témata hovoru v rozjařené společnosti. Mezi jazyky sice převládala čeština, zdatně jí však sekunduje latina, němčina či řečtina, podle vzdělání a založení hosta.

Některá ruka, ač roztřesená, přinesla všeobecně známé mravoučné průpovídky: „Ve všem vůle Boží. /Pán buoh spomocník a ochránce muoj; jiný pevnými tahy pera ujišťuje: „Rád sem pitijíval kdy sem mohl, již tak nechám. Jindřich Kořenský k[t]erý již pí pí píti nemůže. Pil sem pokutu.“ Rožmberský rybníkář Jakub Krčín z Jelčan varuje: „Nihil sine causam – Nic [není] bez příčiny.“ A třeboňský hejtman Černý z Vinoře dodává: „Smrt všemu konec.“ Někteří hosté přidali k zápisu i kresbičku.

Protože šlo o ryze mužskou záležitost, ani o hovory na téma žen a lásky nebyla nouze. Dvůr téměř čtyřicetiletého starého mládence Petra Voka byl k těmto tématům inspirativním. Na přemíru komornic mezi jeho služebnictvem si stěžoval i jeho starší bratr a hlava rodu Vilém. Přesto se však svobodný šlechtic milující rakovnické pivo a obklopující se mladými služebnými nijak nevymykal dobové představě o životním stylu muže jeho postavení. I on měl svá trápení, od kterých tímto způsobem pouze utíkal.

Pijáctví odzvonilo

Právě v sedmdesátých letech, z nichž pochází dochovaná pokutní registra, se nad Petrem Vokem coby veselým kumpánem začala povážlivě stahovat mračna. Jeho celková zadluženost přerostla únosnou míru a hrozilo, že bude vydán na milost a nemilost svým věřitelům, nebo se, ač příslušník předního českého rodu, ocitne ve vězení pro dlužníky. Záchranu mu nakonec nabídl starší bratr Vilém, který měl ovšem své podmínky.

Bezdětný a zdravotními obtížemi sužovaný Vilém nasměroval bratra k úkolu zajistit dědice rodu. Očekával, že se Petr Vok příkladněji postaví k vlastnímu životu a začne vystupovat na veřejnosti způsobem odpovídajícím tomu, že v případě bratrovy smrti převezme vladařství. Roku 1580 se Petr Vok oženil se sotva čtrnáctiletou Kateřinou z Ludanic. Novomanželský pár opět obklopila ženská společnost, byl to ale fraucimor nové paní rožmberské a pijáckým zábavám podle všeho definitivně odzvonilo.