Obávané izraelské Super Shermany: Tanky M50 a M51 (3)

V květnu 1967 egyptský prezident Gamál Násir oznámil, že hodlá uzavřít Tiranský průliv. Tel Aviv si vymohl otevření této důležité tepny vedoucí do přístavu Ejlat po konci sinajské války v roce 1956 a diplomacie židovského státu jasně uváděla, že jakýkoli pokus o uzavření průlivu bude považovat za válečný akt. Uzavření úžiny vedlo k výrazné eskalaci už tak napjaté situace v regionu.

Předchozí části: 

Obávané izraelské Super Shermany: Tanky M50 a M51 (1)

Obávané izraelské Super Shermany: Tanky M50 a M51 (2)

Když Násir na základě nepravdivých sovětských hlášení o shromažďování izraelských sil nařídil mobilizaci, zahájil židovský stát masivní preventivní úder ze vzduchu, kterým celé egyptské letectvo prakticky zničil. Začal tak konflikt známý jako šestidenní válka, ve které Izrael i přes výraznou početní převahu Arabů dokázal dobýt rozsáhlá území a způsobit arabským armádám ničivé ztráty. 

Šestidení válka

Vzhledem k nedostatku jiné obrněné techniky byly do bojů vrženy prakticky všechny tanky M50 i M51, které působily na všech třech hlavních válčištích (tj. na západním břehu Jordánu, na Sinaji a na Golanských výšinách). Zvláště se vyznamenala zmíněná 14. obrněná brigáda plukovníka Mordechaje Ciporiho, působící jako součást 38. obrněné divize brigádního generála Ariela Šarona. Divize byla nasazena na jižním úseku fronty, po začátku bojů 5. června 1967 se probila egyptskou obranou a po tuhých bojích u Um-Katefu a Abú Agejly postoupila o celých 120 km na jihozápad.

Tanky M50 a M51 zde po boku modernějších centurionů a pattonů čelily primárně vozidlům z období druhé války, například tankům T-34/85 a samohybným dělům SU-100 a ISU-152. Zvláště u Um-Katefu, silně opevněném opěrném bodu drženém egyptskou 2. pěší divizí, se odehrála velká tanková bitva, v níž byly některé střelecké souboje vedeny na vzdálenost pouhých několika metrů. Izraelci zde za cenu 19 ztracených vozidel dokázali zničit přes 40 egyptských tanků a zlikvidovat několik stovek egyptských pěšáků.

Na jordánské frontě pak konvoj tanků M48 chvatně ustupující před Izraelci narazil na malou jednotku několika strojů M51. Ačkoliv byly jordánské obrněnce mnohem modernější než Super Shermany, v nastalé přestřelce vedené na krátkou vzdálenost dokázali izraelští tankisté vyřadit 15 jordánských vozidel za cenu ztráty pouze několika strojů. 

M51 Sherman

• DÉLKA: 6,3 m (jen podvozek)
• ŠÍŘKA: 3 m
• VÝŠKA: 3,4 m
• HMOTNOST: 39 t
• OSÁDKA: 4 muži
• POHON: Cummins VT8-460 (343 kW)
• MAX. RYCHLOST: 43 km/h
• DOJEZD: 240 km
• VÝZBROJ: 1× 105mm kanon, 2× 7,62mm M1919A4

Stárnoucí bojovníci

M50 i M51 odvedly během šestidenní války výbornou službu, počátkem 70. let již ale Super Shermany rychle zastarávaly. Jako první začaly být vyřazovány starší stroje M50 Continental a do roku 1972 se v aktivní službě nenacházel ani jediný exemplář. Plánovalo se i vyřazení tanků M50 Cummins, tomu ale zabránil překvapivý útok arabských států 6. října 1973.

Šlo o začátek jomkipurské války, ve které se vůbec poprvé Izraelci ocitli na pokraji porážky. Do služby byla povolána prakticky veškerá dostupná vozidla a staré M50 a M51 nebyly výjimkou. Minimálně jeden prapor vozidel M51 se zúčastnil velké tankové bitvy na Golanských výšinách, která se udála v místě známém jako Údolí slz. Izraelská 7. obrněná brigáda o síle 100 vozidel zde dokázala během třídenních bojů zastavit postup téměř pětinásobné přesily syrských tanků a na 300 jich zničit, byť za cenu obrovských ztrát. M51 se následně účastnily i postupu k Damašku, kdy se izraelské tanky zastavily pouhých 20 km od syrské metropole.

Během jomkipurské války Super Shermany prokázaly svou hodnotu, když dokázaly kumulativními střelami ničit i moderní tanky T-55 a T-62. Po skončení bojů však už nic nestálo v cestě tomu, aby konečně odešly do zaslouženého důchodu. Do poloviny 70. let byly vyřazeny i tanky M50 Cummins a počátkem 80. let zmizely ze služby také M51. Dodnes jsou oba stroje skvělým příkladem toho, jak moderní výzbroj dokáže proměnit i silně zastaralou platformu ve vysoce efektivní zbraň.