Německá hra vabank: Císařská jarní ofenziva 1918 (3)

Na počátku dubna 1918 se spojencům podařilo odrazit mohutný německý útok, čímž definitivně skončila operace Michael. Němcům se sice podařilo postoupit místy až o 60 km a obsadit zhruba 3 000 km² území, rozhodující úder však nepříteli zasadit nedokázali. 

Generál Ludendorff  se s krachem nehodlal smířit a už 7. dubna vydal rozkaz k zahájení dělostřelecké přípravy k operaci Georgette, od níž si sliboval dobytí železničního uzlu Hazebrouck vzdáleného jen 50 km od přístavu Calais. V případě úspěchu by Němci mohli dosáhnout pobřeží průlivu La Manche a tím odříznout spojenecké síly v oblasti Yper.

Pěšáci z 6. armády vyrazili proti nepříteli 9. dubna a o den později zahájila útok ještě 4. armáda. Zpočátku se sice útočníkům dařilo a dokázali postoupit místy až o 20 km, přičemž dosáhli řeky Lys. Dohoda však kladla tuhý odpor a společnými silami se podařilo německou armádu zastavit, aniž by dosáhla předem stanovených cílů. 

Nápor pokračuje

Vysoké ztráty přinutily Brity narychlo stahovat jednotky z Itálie či Palestiny, aby posílily těžce zkoušené síly na západní frontě. Společně s Francouzi pak Britové tlačili na Spojené státy, aby urychlily přesun svých vojáků do Evropy. Operace Georgette pokračovala až do konce dubna a na jejím konci stáli Němci jen necelé dva kilometry od Hazebroucku. Ztráty šly opět do desetitisíců, i když v konkrétních číslech se různé zdroje značně rozcházejí. Odhady mluví o 62 000 Britů, 15 000 Francouzů, ke kterým však musíme připočíst ještě padlé Portugalce a Belgičany. Vilémovská armáda zde ztratila téměř 100 000 vojáků.

Po většinu měsíce května vládl na bojišti relativní klid. Jednalo se však pouze o ticho před další německou bouří. Tentokrát se boje přesunuly k řece Marně poté, co Ludendorff spustil 27. května další ofenzivu s názvem Blücher-Yorck. Sedmnáct divizí pak vyrazilo s cílem konečně pokořit francouzskou metropoli.

Za použití otravných plynů zatlačili Němci nepřítele až k Marně, čímž se dostali nejhlouběji na francouzské území od srpna 1914. Do Paříže zbývalo urazit pouhých 65 kilometrů. Únava na vojácích obou stran však vykonala své a projevilo se též nasazení čerstvých amerických divizí. Císařská armáda už dál postoupit nedokázala (údajně také kvůli drancování místních vinných sklípků) a generální štáb zrušil celou operaci již týden po jejím zahájení. 

Labutí píseň

Do poloviny léta podnikli Němci ještě několik menších ofenziv, nicméně žádná z nich už nedosáhla takového úspěchu a územních zisků jako operace Michael nebo Blücher-Yorck. Od konce května o sobě také stále častěji dávali vědět i svěží vojáci USA. Americká taktika vedla zpočátku k velkým ztrátám, protože vojákům ze zámoří chyběly zkušenosti jako bojem ošlehaným Britům, Francouzům nebo Němcům. Už jejich  pouhá přítomnost však demoralizovala nepřítele a s postupem času všem docházelo, že centrální mocnosti válku nemohou vyhrát.

Armádě císaře Viléma došel dech. Od konce března přišla o 700 000 vojáků, o materiálních ztrátách ani nemluvě. V půlce léta zahájily síly Dohody protiofenzivu, na kterou kdysi tak mocná císařská branná moc nedokázala adekvátně reagovat, a pod tlakem ustupovala z Francie i Belgie. Válka se chýlila ke svému konci a v německém zázemí začaly bujet revoluční nálady. Tábor centrálních mocností se pomalu rozpadal, jak spojenecké vlády jedna po druhé žádaly o příměří, a Německo zůstalo nakonec osamoceno. Císař Vilém odstoupil na nátlak vlastních generálů 9. listopadu 1918 a mírová jednání mohla začít.

Byla jarní ofenziva opravdu nutná? 

Na přelomu let 1917 a 1918 stáli němečtí stratégové před těžkým dilematem, protože vstup Spojených států do války jim dával pouze dvě možnosti. Tu první představovalo jednání o příměří a ukončení bojů ještě předtím, než Američané v plné síle dorazí na západní frontu. Alternativu k potupné prosbě o mír představoval mocný útok vlastních armád a rozhodnutí konfliktu ve svůj prospěch dříve, než Dohoda Němce přečíslí v mužích i technice.

TIP: Brutální kalibr císaře Viléma II.: Německý minomet ráže 25 cm

Císařovi stratégové se rozhodli pro druhou možnost, která stála životy statisíců mužů na obou stranách. I přes nové divize uvolněné brestlitevským mírem se německé armádě zoufale nedostávalo záloh, takže opakovaně nedokázala zužitkovávat krví placené průlomy britsko-francouzské obrany. Počáteční vojenské úspěchy z jara 1918 ji pak přinutily natáhnout zásobovací linie za únosnou mez, což vedlo spolu s obrovskými ztrátami na elitních údernících k vyčerpání vlastních sil. To v konečném důsledku zapříčinilo rychlejší zhroucení Německa a konec Velké války.