Kazachstánský Šymkent: Strážce hedvábné stezky
Původně orientální hostinec a ochránce na trase hedvábné stezky mnohokrát podlehl zkáze a znovu vstal z popela. Silné město pokaždé opět rozkvetlo, a to doslova: Horské louky v okolí významné kazachstánské metropole zdobí každé jaro tisíce divokých tulipánů.
Dnešní třetí největší město Kazachstánu vzniklo už ve 12. století coby tzv. karavanseráj: Cestujícím na hedvábné stezce mělo poskytnout bezpečné místo k občerstvení a odpočinku. Šymkent navíc sloužil jako ochránce nedalekého obchodního sídla Sayram.
Navzdory bouřlivé historii se někdejší karavanseráj rozrůstal a v současnosti mu patří třetí příčka mezi nejlidnatějšími sídly Kazachstánu, hned za Almaty a Astanou. V roce 2018 získal status města republikového významu a stal se samostatnou administrativně-územní jednotkou: Člení se na pět regionů a obklopuje ho Turkestánská oblast, nejhustěji osídlená část státu. Šymkent se nachází na křižovatce mezi Taškentem coby metropolí sousedního Uzbekistánu a zbytkem Kazachstánu, přičemž si dodnes uchoval pověst živého centra obchodu.
Město v trávě
Dnešní název dal Šymkentu dávný národ Sogdijců, v jejichž jazyce výraz znamená „město v trávě“. Metropole skutečně proslula pozoruhodnou okolní krajinou s mimořádně rozmanitou vegetací. Dva národní parky v horském pásmu na hranici s Uzbekistánem chrání mimo jiné vzácné tulipány, rozkvétající tam každé jaro, a zároveň nabízejí útočiště medvědům, levhartům sněžným a divokým koňům. Oblast se také stala vyhledávaným místem pro pozorování rozmanitého ptactva.
V Šymkentu se střídají horká a suchá léta s chladnými zimami, které jsou však o poznání teplejší než ve zmiňovaných severněji položených metropolích Almaty a Astana. V průměru spadne v Šymkentu necelých 600 milimetrů srážek ročně a v zimě i sněží, přestože se častěji jedná o sníh s deštěm.
Nejlepší pivo v zemi
Metropole na jihu Kazachstánu se stala jedním z předních průmyslových a hospodářských center státu. Průmyslový růst odstartoval ve 30. letech 20. století, kdy byla otevřena olověná huť, jež uspokojovala značnou část potřeb Sovětského svazu v oblasti kovů.
Současný průmysl ve městě se zaměřuje na výrobu zinku, textilu či léčiv, nachází se tam ropná rafinerie a potravinářské závody. Pěstují se třešně, meruňky, švestky, granátová jablka, vlašské ořechy, kdoule i vinná réva – a navíc Šymkent získal pověst výrobce nejlepšího piva v zemi.
Třetí megapole
Starobylou část Šymkentu neboli Staré město tvořil chaotický propletenec klikatých uliček kolem citadely, zatímco od konce 19. století postupně vznikalo Nové město s pravoúhlým půdorysem. Od roku 2016 pak v severní části Šymkentu vyrůstala nová čtvrť, zahrnující obytné i administrativní budovy. Projekt tvořil součást záměru tehdejšího prezidenta propagovat město coby „třetí kazašskou megapoli“. Z karavanseráje, kterým historie Šymkentu začala, se sice mnoho nedochovalo, ale tamní muzeum prezentuje řadu zajímavých exponátů připomínajících významné dědictví města na hedvábné stezce.
Silný vliv souseda
Přestože 65 % populace Šymkentu tvoří Kazaši, následovaní Rusy a Uzbeky zhruba se 14% zastoupením, je ve městě patrný silný vliv právě Uzbekistánu. Koneckonců jde o souseda, jehož metropoli Taškent dělí od Šymkentu jen 120 kilometrů. Méně početné menšiny pak ve městě představují Ázerbájdžánci, Turci, Korejci, Tataři a Ukrajinci.
