Kariéra u dvora: Kdo dohlížel na služebnictvo a kdo staral o nákupy?

Základy dvora rakouských Habsburků položil krátce po svém nástupu na český a uherský královský trůn Ferdinand I. V lednu 1527 vydal dvorský řád, kterým upravil strukturu svého služebnictva a navíc vytvořil zcela nové instituce, které mu měly umožnit lépe a centrálně spravovat vznikající soustátí.

V praxi Ferdinand I. rozdělil svůj dvůr – jak dokládá zejména inovovaný dvorský řád z roku 1537 – na čtyři části a každé postavil do čela významného dvořana. Podle hierarchie se jednalo o nejvyššího hofmistra, nejvyššího komorníka, nejvyššího maršálka a nejvyššího štolmistra.

Muž s největším vlivem

V čele dvora a domácnosti stál nejvyšší hofmistr (Obersthofmeister), který řídil veškeré služebnictvo v císařských rezidencích, dohlížel na chod dvora, odpovídal za jeho výdaje a od dob Ferdinanda I. navíc většinou předsedal tajné radě. Za Leopolda I. v druhé polovině 17. století přímo dohlížel na sloužící v kuchyni, ve sklepech, na osazenstvo kaple, dvorskou kapelu a více než dvousethlavou gardu. Dohromady mu tehdy bylo svěřeno asi 400 osob, ostatní členové dvora pak podléhali dozoru zbylých tří nejvyšších hodnostářů. Nejvyšší hofmistr pravidelně patřil mezi důvěrníky císaře, měl k němu neomezený přístup, a i když nedisponoval přímým přístupem k penězům, býval považován za nejvlivnějšího muže císařského dvora. 

Správce panovníkova soukromí

Druhým v hierarchii dvorských hodností byl nejvyšší komorník (Oberstkämmerer). Jeho štáb nikdy nepatřil mezi největší – na konci 17. století čítal na dvoře Leopolda I. „jen“ 70 osob. Bez nich se však panovník neobešel, protože se starali přímo o jeho osobu. Německé slovo „Kammer“ totiž znamenalo komoru, čili soukromé místnosti včetně ložnice. Nejvyšší komorník tedy kontroloval přístup do privátních místností a strážil jejich zařízení.

Podléhali mu všichni, kdo se starali o panovníkovo tělo, oblečení a nerušený spánek včetně jeho osobních sluhů (komorníků). Patřili sem garderobiéři, krejčí, švec a pradleny, lékaři, lékárníci a lazebníci, topiči, hlídači, ale třeba i trpaslíci nebo malíři. Komorníků bylo původně málo, avšak v 17. století se jejich počet razantně zvýšil až na několik stovek. Proto všichni najednou u dvora nepobývali a nejvyšší komorník určoval, kdo bude mít které dva týdny fyzicky službu. Komorníky se stávali mladí šlechtici, kteří tak měli možnost seznámit se s panovníkem a zvyknout si na život u dvora. Nejvyšší komorník měl také pravomoc dohodnout s hostem termín audience u panovníka a dohlížel na císařské sbírky. 

Ochránce pořádku a „manažer“ přepravy

Na dodržování práva a pořádku u dvora dohlížel nejvyšší maršálek (Obersthofmarschall). Měl soudní a trestní pravomoc nejen nad dvořany, ale také nad všemi hosty a cizími diplomaty a zodpovídal za komunikaci s vyslanci. Do jeho kompetence navíc spadalo ubytování dvořanů, měl k dispozici soupis dvorských kvartýrů a rozhodoval na základě žádostí o jejich obsazení. Podléhal mu tedy dvorský ubytovací úřad a jeho personál v čele s dvorským ubytovatelem. Nejvyšší maršálek měl nejmenší štáb; na konci vlády Karla VI. mu bylo podřízeno maximálně 40 osob.

TIP: Image na prvním místě: Proč se Alžběta I. neobešla bez okázalých šatů a doplňků?

Osazenstvo stájí, jízdárny a kočároven podléhalo nejvyššímu štolmistrovi (Oberststallmeister). Jeho kompetence narůstaly v době, kdy se panovník vydal mimo svou rezidenci, protože to byl on, kdo zodpovídal za průběh cesty, její plánování a logistiku. Jednalo se o velmi prestižní funkci, neboť rozhodoval o nákupech ušlechtilých koní a luxusních kočárů, a měl tak na starosti reprezentativní vystupování panovníka na veřejnosti. Po nejvyšším hofmistrovi velel největšímu počtu dvořanů a služebníků. Na konci 17. století mu podléhalo asi 275 osob včetně dvou desítek pážat. V době úmrtí Karla VI. už tento štáb tvořilo skoro 500 lidí.