Filipína a arciknížete Ferdinand: Vztah, který otřásl habsburským domem

Když se roku 1547 v Augšpurku seznámila Filipína Welserová s druhorozeným synem českého krále a císaře zemí rakouských Ferdinanda I., českým místodržícím a arciknížetem rakouským Ferdinandem, nikdo nemohl tušit, co z toho vzejde. Osudový milostný vztah otřásl základy habsburské morálky a sňatkové politiky a zasáhl i do politického dění v Evropě. Arcikníže Ferdinand kvůli Filipíně nejenže odmítl řadu významných nevěst (skotskou královnu Marii Stuartovnu nebo Marii Anglickou), ale roku 1572 se vzdal i polské koruny. Jejich pozdější manželství bylo trnem v oku všem panovnickým a šlechtickým rodům v Evropě a o to více proti němu stál habsburský dům.

Březnický azyl

Z obavy před nezávaznou a občasnou přízní arciknížete Ferdinanda, rozhodl otec Filipíny Welserové František Welser o dlouhodobém pobytu své dcery u rodinné příbuzné, Kateřiny Adlerové provdané Lokšanové na panství v Březnici. Láska, okouzlení a vzájemná touha však překonaly časové i geografické odloučení a od roku 1556 začal Ferdinand, co by místodržící královské a císařské moci v Čechách, pravidelně navštěvovat březnický zámek. Dlouhodobě však bylo nemožné skrývat rozvíjející se milostný vztah a oba se rozhodli pro „nerovný sňatek“.

Tajná svatba se odehrála na březnickém zámku jedné mrazivé lednové noci roku 1557 pouze za přítomnosti nejbližších Filipíniných příbuzných (matky Anny Welserové, sestry Reginy, tety Kateřiny z Lokšan s chotěm Jiřím a jejich dcery Kateřiny ze Šternberka s manželem Ladislavem). Snoubence oddal kněz a tridentský probošt Giovanni de Cavaleriis.

Z utajovaného a mladého manželství vzešel v červnu roku 1558 první potomek, syn Andreas (Ondřej), který byl po narození vynesen před bránu březnického zámku, tam jakoby náhodně nalezen a následně „adoptován“. Tím byl zbaven puncu nemanželského dítěte, neboť sňatek nemohl být pro svůj morganatický charakter veřejně uznán. Na zámku v Březnici prožili Filipína a Ferdinand nejšťastnější období svého života. Kateřina z Lokšan nechala novomanželům postavit celé jedno zámecké křídlo s renesančními interiéry a slavnou Lokšanskou knihovnou. 

Rodinné štěstí 

Vzhledem ke státnickým povinnostem arciknížete Ferdinanda se Filipína se synem Ondřejem, tetou Kateřinou a její dcerou přestěhovali na královský hrad Křivoklát. Tam se Filipíně a Ferdinandovi v listopadu 1560 narodil druhorozený syn Karel, který byl stejně jako jeho starší bratr nalezen a „adoptován“ svou skutečnou matkou. Další děti, dvojčata Filip a Marie, která se narodila roku 1562, brzy po porodu zemřela. Možná právě tato tragická událost přiměla otce arciknížete Ferdinanda, císaře a krále Ferdinanda I. Habsburského ke smíření se s faktem morganatického manželství svého nejmilovanějšího syna. Císař rozhodl o důstojném pohřbu svých dvou malých vnoučat v areálu Pražského hradu a o doživotní peněžní rentě třicet tisíc zlatých pro svoji snachu a vnoučata Ondřeje a Karla, dále stanovil, že sňatek smí trvat i nadále, ale všechny kdo o sňatku věděli, zavázal přísnou mlčenlivostí.

Po smrti císaře Ferdinanda I. roku 1564 byla závětí rozdělena správa císařství a království mezi jeho tři syny. Následnictví trůnu získal nejstarší syn Maxmilián, Karel dostal Štýrsko a Ferdinand získal správu tyrolský zemí. Rodina se tedy roku 1567 znovu stěhovala. Jejich sňatek byl stále veřejnosti utajován, a tak Ferdinand pro Filipínu koupil zámek Ambras nedaleko Innsbrucku. Ten nechal přestavět a Ambras se stal velkolepým šlechtickým sídlem s pověstí nejkrásnějšího renesančního zámku na sever od Alp.

TIP: Mamince se neodmlouvá: Proč uzavřel Josef II. manželství bez lásky?

Z počátku žádali tyrolští stavové rozvod nerovného sňatku. Časem si ale Filipína získala úctu a vážnost u tyrolské šlechty svou velkorysostí, šlechetností, dobrosrdečností, duchaplností, charitativním úsilím a blahodárným vlivem na svého manžela. V Innsbrucku prožila Filipína Welserová a Ferdinand Tyrolský posledních 14 šťastných let společně vyvzdorovaného manželství, zvláště po roce 1576, kdy byl sňatek oficiálně uznán a posvěcen papežem Řehořem XIII., nastalo vytoužené období bez přetvářky a utajování.