Co říkají hvězdy: Astrologie patřila v 16. století k nejoblíbenějším vědám

Kořeny západní (evropské) astrologie lze vystopovat už ve druhém tisíciletí před Kristem na Blízkém východě. Tamní starověké zemědělské civilizace zpočátku spojovaly s postavením hvězd a planet naděje na úrodu a hospodářskou prosperitu. Postupně se však prosazovaly představy, že rozmístění nebeských těles při narození člověka ovlivňuje jeho osudy.

Odpůrci šarlatánů

V době vrcholného rozmachu hvězdopravectví představoval jedno z evropských center okultních nauk pražský rudolfínský dvůr, kam vedle bezpočtu obskurních figurek přicházeli i velmi významní učenci zabývající se astrologií. Patřil k nim matematik, astronom a mystik John Dee (1527–1608), jenž od roku 1558 působil jako rádce anglické královny Alžběty I. a při konzultacích s jejími ministry ovlivňoval soudobou politiku.

Za ne zcela jasných okolností, možná jako anglický tajný agent, se v srpnu 1584 objevil v Praze v doprovodu svého spolupracovníka, alchymisty Edwarda Kelleyho. Nepodařilo se jim však u císařského dvora prosadit a navíc se stali trnem v oku papežskému nunciovi. Brzy proto Prahu opustili. Později sice zakotvili v jižních Čechách na dvoře pánů z Rožmberka, ale Dee se roku 1589 kvůli množícím se neshodám s Kelleym vrátil do Anglie, kde již nikdy nedosáhl svého dřívějšího postavení.

TIP: Prominentní vězeň: Proč byl slavný Edward Kelley uvězněn na Hněvíně?

Sestavování horoskopů se věnoval rovněž jeden z největších českých učenců předbělohorské doby Tadeáš Hájek z Hájku (1525–1600) a příležitostně i dánský astronom Tycho Brahe (1546–1601), který v Čechách nalezl útočiště po odchodu z vlasti roku 1599.

Mnohem výraznější stopu na poli astrologie však po sobě zanechal Tychonův mladší kolega a následovník Johannes Kepler (1571–1630). Hvězdopravectví sice pro Keplera představovalo v první řadě součást obživy, nicméně ke zpracovávání horoskopů a jejich interpretaci přistupoval nanejvýš svědomitě, často s využitím znalosti psychiky jejich objednavatelů. Mezi přibližně osmi sty horoskopy z jeho pozůstalosti se nacházely i ty, které sestavil přímo pro sebe.

Kepler se ostře distancoval od těch konkurentů, kteří v astrologii spatřovali pouze zdroj snadného výdělku. Právě nekalých hvězdopraveckých praktik se týkal jeho často citovaný a nezřídka dezinterpretovaný výrok, podle nějž „bláznivá dcerka“ astrologie musí živit „rozumnou matku“ astronomii.

Podobný postoj jako Kepler, který nezavrhoval astrologii jako takovou, ale odsuzoval její účelové zneužívání, tehdy zaujímalo více předních evropských učenců. Patřil k nim i zakladatel moderního empirismu Francis Bacon (1561–1626), jenž svůj názor vyjádřil slovy: „Pokud jde o astrologii [...], byl bych raději, kdyby se pročistila, než aby se zavrhla zcela [...]. Poslední pravidlo, které moudřejší z astrologů vždy zastávali, je, že ve hvězdách není žádná osudová nutnost, nýbrž že hvězdy spíše dávají sklony, než aby nutily.“

Zavržená vědou

Množící se poznatky o kosmu a rozvoj širokého spektra přírodních věd vedly v průběhu 17. a 18. století k postupnému útlumu zájmu o horoskopy. Ty sice zejména v urozených kruzích zůstávaly ještě dlouho v oblibě, nicméně z řad učenců se stále častěji ozývaly pochybnosti o smyslu astrologie, nebo rovnou její břitké odsudky jako „vědy postavené na dohadech“.

TIP: Hvězdy a měsíční znamení prý nemají na lidský život žádný vliv

Už od druhé poloviny 17. věku byla nenávratně vytlačována z evropských univerzit, na čemž nic nezměnil fakt, že se ji část vzdělanců nadále snažila obhajovat a její pošramocenou pověst spojovala pouze s činností podvodných hvězdopravců. Těm byly adresovány i dobové karikatury, znázorňující astrology jako vychytralé prospěcháře profitující z hlouposti lidí ochotných platit horentní sumy za neseriózní předpovědi. Víra v „řeč planet“ přesto nebyla a nejspíš nikdy nebude úplně vymýcena.