Cesty do hlubin země: Děti v roli klíčových aktérů jeskynního umění
Nová hypotéza izraelských vědců přináší fascinující pohled na to, proč pravěcí lidé vodili malé děti do temných a nebezpečných jeskyní – měly totiž jedinečnou roli v rituálním světě.
Pravěké jeskynní malby představují fascinující umění, které nám poskytuje unikátní vhled do mysli dávných lidí. Do dnešní doby bylo objeveno asi 400 jeskyní s takovými malbami, především ve Francii a ve Španělsku, kde tyto malby vznikaly před zhruba 40 000 až 12 000 lety.
Kromě pozoruhodných maleb ale vědci narazili i na množství důkazů o účasti dětí – od otisků rukou po prstové malby provedené dětmi ve věku dvou až dvanácti let. Kromě toho byly v některých jeskyních nalezeny také dětské stopy vedle stop dospělých.
Cesta do tmy
Naši předci nebyli hloupí. Na dětech jim nejspíš záleželo stejně jako nám. Přesto brali malé děti na místa v hloubi jeskyní, kam se vůbec nebylo snadné dostat. V jeskyních byla často naprostá tma a nedostávalo se tam kyslíku. Místy bylo nutné riskantně se plazit nebo lézt po skalních srázech. Muselo být náročné tam děti dostat. Přesto to naši předkové podstupovali.
Dosavadní výklady přítomnosti dětí v jeskyních se soustředily zejména na jejich vzdělávání – předávání tradic a kulturních vzorců. Výzkumný tým Telavivské univerzity však nyní přichází s novou interpretací: děti nebyly pouze pasivními svědky nebo žáky, ale samy měly duchovní a kulturní roli. Podle autorů studie, kterou uveřejnil odborný časopis Arts, byly děti vnímány jako prostředníci mezi tímto světem a duchovním světem „z hlubin“.
„Věříme, že děti hrály v těchto jeskyních jedinečnou kulturní roli: byly považovány za bytosti se zvláštními schopnostmi ve spirituálním světě,“ vysvětlují vědci.
Děti jako liminální bytosti
Autoři studie navazují na poznatky z etnografie domorodých společností, které děti často považují za „liminální bytosti“ – stojící na hranici mezi světy. Jako takové byly děti ideálními médii pro komunikaci s duchy přírody, předky či nadpřirozenými silami. Také jeskyně samotné hrály ve spirituálním životě důležitou roli – byly chápány jako brány do podsvětí, místa kontaktu s jinými světy. Rituály prováděné v jejich hlubinách, včetně maleb, mohly být určeny k řešení existenčních problémů nebo posílení vztahů s nadpřirozenými silami.
Hypotéza izraelských vědců přináší nový způsob uvažování o duchovním životě pravěkých komunit a roli dětí v tehdejší společnosti. Spojením archeologických poznatků, etnografických paralel a analýz jeskynních maleb vytváří badatelé komplexní model, v němž jsou děti nejen součástí rituálů, ale jejich klíčovými aktéry.