Ztracený podnikatel: Alfred Löw-Beer zahynul za nevyjasněných okolností

Současnou podobu Brna nemálo ovlivnila jeho slavná industriální minulost. Od poloviny 19. století byla moravská metropole známá jako centrum textilního průmyslu. Tomuto odvětví dominovaly především rodiny židovského původu, které přicházely do Brna z okolních vesnic. Mezi nejznámější z nich patřil rodinný klan Löw-Beerů. 

Vilu Löw-Beer si nechal na přelomu let 1903–1904 postavit textilní podnikatel židovského původu Moritz Fuhrmann podle projektu vídeňského architekta Alexandra Neumanna.

Skromné začátky

Fuhrmann patřil k těm, kteří se vypracovali sami a úspěch si tvrdě vydřeli. Původně byl jen chudým vesnickým učitelem z Jemnice na Vysočině a do Brna přišel, aby se naučil vlnařskému řemeslu. V roce 1885 založil s Hermannem Pollackem firmu a později si otevřel vlastní továrnu, která se specializovala především na výrobu napodobenin perských koberců. Během několika let tak pohádkově zbohatl. Svůj průnik mezi elitu brněnské společnosti potvrdil mimo jiné i stavbou luxusní vily v Sadové ulici (dnešní ulice Drobného) naproti parku Lužánky.

Původní podoba vily Löw-Beer po jejím dokončení v roce 1904. (foto: Archiv muzea Brněnska)

Po jeho smrti (1910) byla vila prodána za 290 000 korun textilnímu podnikateli Alfredu Löw-Beerovi, který v té době bydlel se svou rodinou ve Svitávce. Jeho zdejší sídlo (takzvaná Malá vila) sice bylo dostatečně reprezentativní, nicméně přestěhování do jihomoravské metropole znamenalo otázku prestiže. Navíc měl odtud mnohem lepší spojení do Vídně a dalších velkých měst podunajské monarchie. Do Brna se přestěhoval i s manželkou Marianne a třemi dětmi – Maxem, Gretou a Hansem.

Alfred patřil k rozvětvené židovské rodině textilních magnátů, která provozovala několik továren na tkaniny, cukrovarů a cementáren a velmi významně se podílela na industrializaci meziválečného Československa. Jednotliví členové také zastávali nejrůznější významné posty a funkce a hojně se angažovali v politickém a veřejném životě.

Záhadná smrt

Löw-Beerové žili v Československu až do roku 1938. To už se nad Evropou začala stahovat bouřková mračna v podobě nacistické hrozby. Rodina naštěstí disponovala značným množstvím financí a měla také dostatek informací o tom, co se chystá. Většina tak dokázala včas emigrovat.

Jedním z posledních, kdo v Brně zůstal, byl právě Alfred. Snažil se zachránit co nejvíce z rodinného majetku a také převést obchodní kontakty do zahraničí. Nakonec tu setrval až do vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a později se pokusil o útěk. Poprvé skončil už v Brně na hlavním nádraží, kde jej Němci zadrželi. Zakrátko byl sice opět propuštěn, ale gestapo si ponechalo jeho pas. Podnikatel proto odjel do Prahy, kde si opatřil falešné doklady na jméno Friedrich Schweigler. Pod touto novou identitou se chtěl dostat do Švýcarska. Co se dělo dál, je dodnes záhadou.

Příběh jako z románu

Jeho příbuzní o něm neměli žádné zprávy, proto si najali bývalého agenta tajných služeb MI6 sira Paula Dukese, aby zjistil, co se vlastně stalo. Ten se tedy v předvečer druhé světové války, v létě roku 1939 vypravil do Protektorátu. Vyžádal si od gestapa a německých orgánů povolení, aby se dostal na místo, kde Alfred zahynul. Jeho tělo totiž bylo nalezeno v dubnu na železniční trati ve Stříbře poblíž Tachova. Vyšetřovateli se podařilo nalézt hrob a o situaci informovat rodinu. O svém pátrání později napsal i špionážní román An Epic of the Gestapo, který ještě během války vyšel v Anglii. Jednotlivé postavy sice v knize vystupují pod pseudonymy, ale je jasné, o koho se jedná. Stále jde ovšem o fikci.

Jak to bylo ve skutečnosti, se už asi nikdy nedozvíme. Je možné, že Alfreda zavraždilo gestapo. Nebo ho mohli zabít lidé z pražského podsvětí, kteří mu obstarali falešné doklady a pomáhali mu utéci, protože se báli, že by sami mohli být vyzrazeni. Nelze vyloučit ani sebevraždu. Anebo je možné, že se jednalo o nehodu…

Löw-Beerové vilu opustili dost narychlo a nechali tady téměř veškeré vybavení a spoustu cenností. Údajně zde zůstal obraz Paula Cézanna. Co přesně se s ním stalo, se neví, ale pravděpodobně skončil v německých rukou. Za války ve vile sídlilo gestapo, které zde mělo své kanceláře. A když na konci konfliktu museli Němci odejít, vzali s sebou vše, co mělo alespoň nějakou hodnotu. Poté, co Brno dobyla Rudá armáda, v objektu nakrátko pobývali také rumunští a sovětští vojáci.

Smutný epilog

Po roce 1945 se Löw-Beerové do Československa již nevrátili, a jelikož se před válkou hlásili k německé národnosti, byla na jejich majetek uvalena národní správa. Ve vile se po válce vystřídalo několik nájemců a v roce 1954 zde fungoval Domov mládeže (internát pro střední školy). Ten sloužil především pro dívky, později i pro chlapce, a fungoval až do roku 2012. V současnosti je Löw-Beerova vila v majetku Jihomoravského kraje a ve správě Muzea Brněnska, příspěvkové organizace.

TIP: Od noblesy k tragédii: Labutí píseň první republiky v kavárně Esplanade

V letech 2013–2014 prošla budova rozsáhlou rekonstrukcí a dne 16. ledna 2016 zde byla otevřena stálá muzejní expozice s názvem Svět brněnské buržoazie mezi vilou Löw-Beer a Tugendhat. Výstava návštěvníkům přibližuje kapitoly z dějin architektury a životního stylu měšťanstva v Brně od druhé poloviny 19. století až do počátku 20. století. Kromě toho se zde také pravidelně pořádají různé kulturní a společenské akce, programy pro děti, přednášky a workshopy.