Zmizení Lionela Crabba: Proč se elitní potápěč nikdy nevrátil z tajné mise k sovětskému křižníku?

Lionel Kenneth Phillip Crabb se narodil 28. ledna 1909 v Londýně do nepříliš majetné rodiny obchodního cestujícího. V mládí vystřídal řadu zaměstnání, mimo jiné se stal příslušníkem obchodního loďstva. Po vypuknutí druhé světové války nejprve nastoupil k dělostřelectvu, v roce 1941 přešel k námořnictvu, což rozhodlo o jeho další kariéře. 

Pochybná výstroj

V té době se Britové obávali útoku italských potápěčů, dobově označovaných jako žabí muži, kteří na trupy spojeneckých lodí umisťovali přísavné miny. V přístavu Gibraltar proto vznikl zvláštní oddíl, který měl podobným hrozbám čelit. Díky technické zručnosti a nadšení pro potápění se členem tohoto týmu stal i Crabb. U kolegů si vysloužil přezdívku Buster, odvozenou od podobnosti jeho příjmení se jménem amerického sportovce a herce Bustera Crabbea. „Lovci min“ zpočátku pracovali v poměrně primitivních podmínkách. Měli k dispozici takzvané Davisovy záchranné přístroje s jednoduchými, zastaralými kyslíkovými maskami. Zcela chyběly plavecké ploutve. 

Vítanou kořistí se proto staly skafandry dvou italských diverzantů, které se podařilo zneškodnit 8. prosince 1942. Jedním z mrtvých (zabila je hlubinná nálož) se stal poručík Licio Visintini, účastník několika předchozích útoků na Gibraltar a bratr úspěšného stíhacího pilota. Vybavení zabitých Italů následně používal Crabb a jeho společník Sydney Knowles. V příštím roce se oba muži účastnili vyšetřování nehody letounu, na jehož palubě zahynul vůdce polského exilu Władysław Sikorski.

Z lovce vraků agentem rozvědky

Krátce poté Crabb získal funkci velitele potápěčů v severní Itálii a řídil odminování přístavů v Benátkách a Livornu. V letech 1945–1947 se účastnil čištění palestinského pobřeží od min. Potápění se věnoval i po odchodu do civilu, zúčastnil se průzkumu několika historických vraků. Mimo jiné se zajímal o španělskou válečnou flotilu zničenou při bouři roku 1588. Také pomáhal vyšetřovat příčiny nehod dvou britských ponorek. Později se vrátil do služeb vojenského námořnictva. Na podzim 1955 oznámil úmysl odejít do penze kvůli rostoucímu věku a zdravotním problémům. Ty údajně vycházely i ze záliby v alkoholu a cigaretách. 

Sydney Knowles později uvedl, že jej Crabb v říjnu 1955 požádal o pomoc s prozkoumáním trupu sovětského křižníku Sverdlov stejnojmenné třídy, kotvícího tehdy v Portsmouthu. Podle Knowlesova pozdějšího svědectví tehdy potápěči zdokumentovali zvláštní typ lodního šroubu. Pokud se historka zakládá na pravdě, nejspíše už tehdy Crabb jednal z popudu britské tajné služby MI6 (rozvědky). 

Rozvědka zkušeného potápěče prokazatelně najala na následující misi, k níž došlo 19. dubna 1956. V Portsmouthu tehdy opět zakotvil křižník třídy Sverdlov, tentokrát šlo o loď jménem Ordžonikidze, na jejíž palubě přicestoval na diplomatickou návštěvu první tajemník KSSS Nikita Chruščov spolu s předsedou rady ministrů Nikolajem Bulganinem. Rozvědka žádala Crabba, aby detailněji prozkoumal lodní šroub a protiponorkové nálože, které loď nesla. Crabb se měl Knowlesovi svěřit, že akci provede s dalšími potápěči. Z mise se nikdy nevrátil…

Smrt, nebo zajetí?

Vzhledem k tajné povaze jeho úkolu úřady samozřejmě nemohly Crabbovo zmizení přiznat. Podle oficiální verze se ztratil během testování nového potápěčského vybavení v zálivu Stokes. Sovětské úřady však vydaly prohlášení, že v den Crabbova zmizení byl v blízkosti křižníku Ordžonikidze zpozorován žabí muž. Až o 14 měsíců později dvojice rybářů u ostrova Pilsey objevila mužský trup bez hlavy a rukou, proporcemi odpovídající Crabbově postavě. Tehdejšími metodami se tělo nepodařilo identifikovat. Jeho totožnost nedokázala spolehlivě potvrdit rodina ani přítel Knowles. Ten následně vypověděl, že mrtvola na sobě měla zelený gumový oděv připomínající armádní potápěčskou výstroj. Ani Knowles ovšem nedokázal na těle najít jizvy, podle nichž by Crabba spolehlivě poznal. Jeden z patologů pověřených ohledáním mrtvoly později tvrdil, že se mu jizvy podařilo objevit. Soudní lékař nakonec úředně uzavřel šetření s tím, že mrtvým je Lionel Crabb. 

Ačkoliv se tedy Crabbovo tělo oficiálně našlo, vyšetřování okolností jeho úmrtí vyznělo do ztracena. V průběhu 60. let poslanci John Kerans a Marcus Lipton usilovali o vypátrání potápěčova osudu. Jejich šetření navzdory veškeré snaze přineslo pouze rozličné neprůkazné teorie. Ty zahrnovaly tvrzení, že zmizelý je držen v moskevské věznici Lefortovo, že přeběhl a pod falešnou identitou slouží Sovětům nebo že podstoupil „vymytí mozku“ a byl obrácen proti Velké Británii. Pro všechny domněnky ovšem chyběly hmatatelné důkazy. 

Až po skončení studené války se v 90. letech Crabbův osud stal opět předmětem debat. Došlo k odtajnění části dokumentace, byť většina zůstává utajena až do roku 2057. Situace po pádu SSSR alespoň umožnila badatelům a novinářům využít zdroje ze sovětské strany.

Pochybná svědectví

Od počátku 90. let se objevilo několik „zaručených“ zpráv různých svědků. Jeden ze členů tehdejší posádky sovětského křižníku Ordžonikidze uvedl, že mužstvo bylo o misi britského potápěče Lionela Crabba předem informováno prostřednictvím „krtka“ uvnitř MI6. Na britského vyzvědače si proto počkal oddíl potápěčů, kteří ho zabili noži. Tuto verzi potvrdil také bývalý příslušník sovětského námořnictva Eduard Kolcov. Ten v roce 2007 v televizním rozhovoru uvedl, že Crabba osobně zabil nožem. Jinou verzi přinesl někdejší důstojník sovětské námořní rozvědky Josef Zwerkin, podle kterého odstřelovač hlídkující na palubě křižníku zpozoroval ve vodě potápěče a zabil ho střelou do hlavy. Ani jedna z uvedených výpovědí ovšem nezmiňuje přítomnost dalších žabích mužů, kterou naznačoval Knowles i některé z odtajněných dokumentů MI6.

Bývalý šéf KGB Vladimir Semišasny v dokumentárním pořadu z roku 1996 zmínil, že „Crabbova aféra byla vyřešena elegantně“. V době incidentu však Semišasny zastával pouze nižší stranické funkce, takže případné informace mohl mít pouze z doslechu. Celkově však teorii o zabití Crabba posádkou křižníku dávají smysl. Jelikož na lodi cestovali vrcholní politici v čele s Chruščovem, mohla se domnívat, že potápěč plánuje atentát pomocí přísavné miny. V takovém případě by nepřekvapilo, že by Sověti rovnou přikročili k jeho likvidaci, aniž by se jej snažili zajmout. 

Jiný pohled na věc měl odborník na potápění Rob Hoole, podle něhož Crabbovu smrt zřejmě zavinila závada vybavení. Podobný názor zastával i jeden z pracovníků MI6, kteří misi plánovali, Nicholas Elliott. Zůstává však otázkou, zda nechtěl uvedenou výpovědí zakrýt fakt, že podcenil situaci a poslal Crabba do sovětské pasti. Ostatně k Elliotovým přátelům patřil dvojitý agent a pozdější přeběhlík Kim Philby. Snad právě on celou misi vyzradil. Došlo-li skutečně k úniku informací, mohlo se tak ovšem stát také vinou samotného Crabba, který o chystané akci nepříliš obezřetně hovořil s Knowlesem a pravděpodobně i dalšími přáteli.

Konspirace MI5?

Z řady teorií se vymyká hypotéza spisovatele Tima Bindinga, který v roce 2005 vydal Crabbův beletrizovaný životopis. Později autor uvedl, že jej krátce po vydání knihy kontaktoval Syndey Knowles s šokující informací. Potápěč prý hodlal přeběhnout do SSSR. Jelikož šlo o uznávaného válečného hrdinu, kontrarozvědka MI5 nechtěla riskovat skandál v případě jeho zatčení a soudního procesu. Proto měla nechat Crabba zavraždit. Po nalezení neidentifikovaných ostatků v roce 1957 prý Knowles čelil tlaku, aby mrtvého označil za Crabba. Když chtěl v roce 1989 svou verzi příběhu zveřejnit, stal s Knowles údajně cílem pokusu o vraždu.

Celá teorie, ať již vytvořená samotným Knowlesem či následně Bindingem, se jeví jako nepravděpodobná. Crabbovi přátelé ani životopisci nenašli doklady o jeho komunistickém smýšlení nebo jiných důvodech k emigraci do Sovětského svazu. I kdyby skutečně měl zmíněný záměr, není jasné, jak by se mohl do SSSR dostat. Zároveň zůstává otázkou, zda Crabb znal nějaká státní tajemství či jiné důležité informace, jejichž význam by ospravedlnil jeho likvidaci. Takové řešení by ze strany MI5 bylo extrémní, navíc i způsob údajné vraždy a jejího následného vyšetřování se jeví jako zbytečně komplikovaný. Pokud by Crabba odstranili sami Britové, stěží by zvolili cestu, kterou by riskovali diplomatickou roztržku se SSSR. V neposlední řadě lze pochybovat, že by Knowles měl možnost získat o podobném komplotu spolehlivé informace.

Chruščov terčem útoku?

S další dosti spornou teorií přišel spisovatel a bývalý námořník Christopher Creighton v knize Cíl Chruščov (The Krushchev Objective) z roku 1987. Jedná se o beletrizovaný autobiografický text. Podle něj někteří činitelé tajných služeb plánovali na trup křižníku během pobytu v Portsmouthu umístit nálože, které by následně explodovaly při zpáteční plavbě. O plánu se měl dozvědět lord Louis Mountbatten, který se obával, že smrt sovětského lídra povede k jadernému konfliktu. Proto prý pověřil Crabba a Creightona odstraněním výbušnin. Crabb pak měl zahynout během plnění úkolu. Dále Creighton spekuloval o vině tajných služeb na Mountbattenově smrti při pumovém útoku v roce 1979, připisovaném irským republikánům. Vzhledem k románovému charakteru své knihy se však Creighton nemusel snažit předkládaná tvrzení doložit důkazy. 

Paradoxně existují i protichůdné hypotézy, jež naopak předpokládají, že Crabb měl za úkol umístit na křižník minu a Chruščova zlikvidovat. Pro všechny uvedené verze ale chybějí konkrétní doklady. V napjaté atmosféře tehdejší suezské krize ale nelze vyloučit, že Britové či Američané mohli atentát na prvního tajemníka KSSS minimálně zvažovat. Provedení útoku během cesty sovětského státníka na britské ostrovy lze ale hodnotit jako extrémně riskantní a nepříliš pravděpodobné.

Otázky zůstávají

Navzdory řadě nejasností se jako nejpravděpodobnější jeví, že Crabb zemřel již v den své mise. Nic nenasvědčuje tomu, že by skončil v zajetí. Rovněž verze o zběhnutí či o vraždě ze strany britské kontrarozvědky postrádají jakékoliv solidní indicie. Zda se příčinou smrti stala nehoda nebo zásah sovětských námořníků, zůstává otázkou. Stejně tak není jasné, zda ostatky nalezené u ostrova Pilsey skutečně patřily Crabbovi. Vzhledem k trvajícímu utajení řady dokumentů zatím nelze posoudit, zda zpravodajské služby po Crabbově zmizení vyvinuly nějakou iniciativu pro jeho záchranu, nebo se pouze spokojily s ututláním citlivé mise a s vytvořením krycího příběhu. 

Crabbův příběh inspiroval Iana Fleminga k napsání bondovky Thunderball z roku 1961, jejíž hlavní zápletka se také týká utajené podmořské mise. Snad i Bondovy problémy s životosprávou, zmiňované v příběhu, se částečně inspirovaly pozdním obdobím Crabbova života. V roce 1958 vznikl také film Tichý nepřítel, volně inspirovaný Crabbovým a Knowlesovým válečným nasazením ve Středomoří.