Zlatý korýš z ordoviku: Paleontologové objevili zachovalou fosilii dravého korýše

Draví korýši ze skupiny Megacheira prosperovali v oceánech období kambria. Paleontologové se domnívali, že v průběhu následujícího geologického období (ordoviku), už téměř vymizeli. Luke Parry z Univerzity v Oxfordu a jeho kolegové ale přinášejí důkaz, že se jim dařilo i v ordoviku.

Na vyhlášené newyorské lokalitě Beecher's Trilobite Bed paleontologové objevili fosilii doposud neznámého korýše skupiny Megacheira, starého asi 450 milionů let, kterého pojmenovali Lomankus edgecombei. Jde o pozoruhodný nález, který vědce zaujal s ohledem na materiál, který tuto fosilii tvoří. 

Fosilie prošla podle vědců procesem pyritizace, při níž organický materiál, například zbytky rostlin nebo živočichů, přechází do minerální formy díky přeměně na pyrit (FeS₂), což je minerál obsahující železo a síru. Tento proces nastává nejčastěji v prostředí chudém na kyslík, kde se přirozené rozkládání organického materiálu zpomalí. Místo rozkladu působí na organické látky chemické procesy, během nichž se železo a síra z okolního prostředí spojují s organickým materiálem, a ten se postupně obaluje nebo nahrazuje pyritem. Výsledkem pyritizace jsou velmi detailně zachovalé fosilie, které mohou mít kovový lesk a zlatavé zabarvení. Pyritu se kvůli jeho barvě někdy přezdívá „bláznovo zlato“ či „kočičí zlato“.

Švýcarák z ordoviku

Objevený korýš měl na rozdíl od jiných druhů skupiny Megacheira menší tělní přívěsky u končetin, které mu zřejmě nesloužily k lovu. Lomankus je podle vědců mohl využívat k mapování okolního prostředí. Tato přizpůsobivost tvořila základ úspěchu členovců, kteří opakovaně reagovali na výzvy prostředí tím, že měnili funkce částí svého těla. Podle Luka Parryho se tito tvorové podobali „biologickému švýcarskému armádnímu noži“.

„Existuje celá řady typů výjimečných fosilií. Ale toto uchování fosilie v pyritu je extrémně vzácné,“ líčí pro web IFL Science Perry. „Za poslední půl miliardu let máme k dispozici opravdu jen několik takových.“ Skvělou zprávou pro vědce je i skutečnost, že v případě lomankuse došlo díky pyritizaci k fosilizaci měkkých tkáních a uchování velmi cenných informací.