Zkouška zvířecí inteligence: Pozná pes psa?

Psi jsou bezkonkurenčně nejrůznorodějšími obratlovci planety. Někteří stále nezapřou svůj vlčí původ, což platí například pro německého ovčáka či saňové psy, jako je malamut. Jiní – třeba pudl – už však svého divokého příbuzného příliš nepřipomínají. 

Psi, stejně jako vlci, navzájem komunikují prostřednictvím pachů. Chrt u patníku nezapochybuje o původu „značky“, kterou tam po sobě zanechali buldok či doga. Poznali by se ale psi různých plemen i v případě, že by jim čich neposkytoval spolehlivé vodítko? 

Testy za odměnu

Francouzští vědci pod vedením Dominique Autier-Dérianové z lyonské univerzity před časem takový pokus provedli. Jako „dobrovolníky“ využili devět různých plemen včetně několika voříšků a vytvořili pro ně databázi tří tisíc fotografií psů nejrůznějších druhů: Zobrazení chlupáči se lišili barvou, typem srsti i tvarem hlavy; některá plemena měla uši vztyčené, jiným naopak visely dolů. Kromě toho odborníci shromáždili i tři tisíce snímků nejrůznějších jiných tvorů – koček, krav, morčat, žab, ptáků, a dokonce i lidí. 

Pokusné psy postavili vědci před dvojici obrazovek. Na jedné se objevila fotografie psa, na druhou pak odborníci promítali třeba podobu krávy nebo nechali monitor prázdný. Testovaný chlupáč měl za úkol přejít k obrazovce se snímkem psa, a pokud to udělal, dostal za odměnu drobný pamlsek. Jednalo se o přípravnou, tréninkovou část celého experimentu.

Lehko na cvičišti i na bojišti

Trénink považovali vědci za úspěšný, jestliže zvíře dvakrát po sobě správně označilo snímek psa alespoň v deseti případech z dvanácti. Všech devět „dobrovolníků“ úkol zvládlo, tudíž mohl začít vlastní experiment: Na jednom monitoru se objevovaly obrázky psích ras, jež testované zvíře nikdy předtím nevidělo; na druhou obrazovku vědci promítali snímky z „nepsí“ sady. Chlupatí respondenti byli opět odměněni pamlskem v případě, že ze dvou fotografií vybrali tu se psem. Také tento úkol však zvládli, a podali tak jasný důkaz, že „kolegu“ poznají, i když se nemohou spolehnout na svůj čenich a musejí se řídit pouze zrakem.

Tým pro jistotu provedl ještě opačný experiment: Chlupáči se tentokrát dočkali odměny, pokud zvolili obrazovku, na níž pes nebyl! Šlo přitom o podstatně těžší úkol – testovaným zvířatům se totiž nabízelo pestré spektrum nejrůznějších snímků, které měly společné právě jen to, že na nich nebyli psi. I s tím si ovšem „respondenti“ poradili: Prokázali tak, že mají celkem jasnou představu, co je a co není pes, a nenechají se zviklat ani širokou škálou plemen.