Zkáza raketoplánu Challenger: Jak katastrofa probíhala?

Prvním varovným znamením byl v okamžiku zážehu pomocných motorů bílý obláček páry zhruba v místě spodního spoje pravého SRB s hlavní palivovou nádrží ET. Asi 0,445 sekundy po zážehu se změnil ve zlověstný obláček černého dýmu. Počítačové modelace a pokusy ukázaly, že v tomto místě došlo k největšímu proudění vzduchu, a tudíž i k největšímu poklesu teploty na povrchu raketoplánu. Mráz tak zavinil ztuhnutí dvou gumových těsnicích kroužků, které v okamžiku zážehu nestačily utěsnit spáru mezi jednotlivými segmenty motoru. Do spáry vnikly žhavé plyny – v SRB dosahuje teplota hoření 3 200 °C – a začaly spalovat jednak gumové těsnění, jednak vnější kryt motoru.

Sledovací kamery pozorovaly obláček kouře až do 12. sekundy letu, kdy se spára působením aerodynamických sil na chvíli samovolně utěsnila. Čtyřicet sekund po startu zaregistroval hlavní počítač raketoplánu silné boční nárazy větru – je možné, že zapůsobily na konstrukci Challengeru natolik, že se těsnění opětovně porušilo. V čase T + 58,762 sekundy kamery znovu zaznamenaly na pravém pomocném motoru kouř. Vzápětí jej však vystřídal plamen a rychle mohutněl. Letové hodiny ukazovaly 60,497 sekundy, když plamen náhle změnil tvar – pravděpodobně dosáhl až na povrch nádrže ET. Nutno podotknout, že už v T + 60,004 detekovaly sledovací přístroje odchylku od předpokládaného tlaku v poškozeném SRB. Zatím však byla tak nepatrná, že jí nikdo nevěnoval pozornost.

TIP: Seznamte se s tragicky zesnulou posádkou raketoplánu Challenger

V čase T + 62,484 autopilot poprvé korigoval vychýlením trysek motorů SSME odchylku od stanovené dráhy, kterou způsobil pokles tlaku v motoru SRB. Raketoplán letěl přesně 64,664 sekundy, když plamen poškodil hlavní nádrž ET – a vodík, jenž z ní unikal, začal pomalu hořet. Problém byl zaregistrován v čase T + 66,764, jakmile v nádrži přestal narůstat tlak. Plamen postupně přepaloval spodní spoj mezi hlavní nádrží a pomocným motorem. V 71. sekundě byl už tlak v pravém motoru o 4 % nižší, než měl být.

Poslední okamžiky Challengeru pak vypadaly následovně:

T + 72,141: Začala destrukce raketoplánu, neboť síla o velikosti 0,227 G táhla stroj doprava. Podle všeho plamen přepálil spodní závěs pravého SRB.

T + 72,201: Gyroskopy motoru zaregistrovaly nečekaný pohyb: Jeho spodní část se odklonila od raketoplánu, zatímco špice se nasměrovala k přední části nádrže ET.

T + 72,281: Motor se navíc vychýlil k pravému křídlu stroje.

T + 72,564: Citlivý autopilot raketoplánu se snažil nečekané působení sil napravit vychýlením trysek SSME na maximum. Zároveň automaty zaregistrovaly pokles tlaku na vstupu paliva a v marné snaze jej zastavit otevřely ventily záložního tlakování.

T + 72,661: Let raketoplánu se vymkl kontrole autopilota, který již nedokázal působení sil korigovat. Challenger začal se zrychlením 0,254 G uhýbat doleva.

T + 73,137: Špice motoru SRB se zabořila do nádrže ET a okamžitě ji rozdrtila jako skořápku. Z nádrže začal unikat kyslík a vodík.

T + 73,162: Oblak rozprášeného kyslíku a vodíku zahalil celý raketoplán a zároveň začaly aerodynamické síly trhat na kusy těžce poškozenou nádrž.

T + 73,191: Unikající vodík vzplanul mezi nádrží ET a trupem raketoplánu.

T + 73,304: Celá palivová nádrž s 82 t vodíku explodovala. Raketoplán přesto dál vysílal telemetrické údaje a jeho hlavní motory běžely, přičemž využívaly poslední zbytky pohonných hmot v potrubí.

T + 73,631: Z raketoplánu byla přijata poslední telemetrická data. V následujících okamžicích postupně vybuchly všechny nádrže na palubě Challengeru a také družice TDRS-B i s urychlovacím motorem IUS.

T+ 73,534: Kvůli nedostatku paliva vypnul autopilot první motor SSME.