Želva bahenní: Kriticky ohrožená dáma, která bojuje o návrat

Vzácnou, sladkovodní želvu bahenní (Emys orbicularis) sice najdeme na třech kontinentech světa (v pásu od severozápadní Afriky přes většinu Evropy až po Balkánský poloostrov, Malou Asii a Blízký východ), nicméně areál výskytu má značně rozdrobený, zejména ve středoevropském regionu, kde přežívá víceméně už jen v chráněných oblastech. 

Poslední želví kousky 

Původně osidlovala většinu Evropy, ale po ochlazení klimatu zůstala pouze v teplejších oblastech. Mnohde její stavy klesly na kritické minimum. V srdci Evropy dnes přežívá jen lokálně (v Německu, Rakousku, Polsku, Slovensku a v České republice) a množí se výjimečně v izolovaných populacích. 

I u nás bývala hojná, v pásu od jižních Čech přes Moravu až na Slovensko, ale dnes je na pokraji vyhynutí a figuruje na seznamu kriticky ohrožených druhů. Poslední stovky želv přežívají na několika málo lokalitách (v Polabí, Poodří a Pomoraví) roztroušeně a jenom na dvou místech (poblíž Mikulova a Rakovníka) jich najdete více pospolu. 

Proč se téměř vytratila? 

Ve středověku byla hojně lovena pro maso a později přišla i o domov, tj. mokřady, v rámci rozvoje zemědělství, průmyslu a zalidňování oblastí. Tuhle ztrátu už neunesla a z přírody se téměř vytratila. 

Její populaci přirozeně provětrávají i predátoři (např. prase divoké, liška, jezevec, vydra nebo čáp) a nepůvodní želví konkurentky (proto nevypouštějte želví domácí mazlíčky, kteří vás omrzeli, do volné přírody). Nejvíce ji ohrožuje invazivní želva nádherná (Trachemys scripta). Z některých jihoevropských mokřadů už ji dokonce úspěšně vytlačuje. U nás zatím jen přežívá, ale už se zkouší množit.  

Češka nebo cizinka?

Původ naší želvy bahenní byl dlouho nejasný, ale archeologické nálezy její opakovaný přirozený výskyt v České republice potvrzují. Nicméně původní populace u nás byla prakticky vyhubena a namísto ní zavlečeny populace nepůvodní – želvy odnepaměti kolují na trhu s masem i domácími mazlíčky a mnoho jich končívá odložených v přírodě. 

Podle herpetologa Martina Šandery (z HERPETY) dnes na nejteplejších lokalitách Čech a Moravy přežívají jen zbytky vesměs nepůvodních populací želvy bahenní. Jde převážně o uprchlíky z chovů, jen ojediněle byly při pokusu o návrat do přírody záměrně vysazeny skupinky nepůvodních jedinců. Vedle nich, nejspíše na jižní Moravě, ale pravděpodobně dožívá i zlomek přestárlé původní české populace. 

Želví porodnice 

Želva bahenní se dnes pravidelně rozmnožuje pouze na jediné české lokalitě, v jihomoravském Betlémě (chráněném umělém mokřadu), kam byla vysazena. Z dvacítky jedinců z rumunské delty Dunaje vznikla životaschopná populace, která po bezmála 30 letech odhadem čítá přes dvě stě želvích jedinců různého stáří (koncem jara samice kladou po devíti vejcích v jediné snůšce a vylíhlé želvičky zimují v zemi). Monitoruje je tým zoologa Miroslava Šebely z Moravského zemského muzea. Vědci je značkují (kovovým nýtem do rohovinových štítků zkraje krunýře a to nebolí, protože jsou obdobou lidských nehtů) a sledují rozměry, věk a zbarvení. 

Další potenciální želví porodnicí je podle biologa Václava Laňky (z Městského úřadu v Rakovníku) středočeská Červená louka (chráněné revitalizované slatiniště). Přibližně čtyřicítku želv z maďarské pusty tu zoologové sledují přes třicet let a nedávno se konečně dočkali prvního pokusu o rozmnožení. Místní želví maminka se toulala po okolí a úzkostlivě hledala místečko pro nakladení snůšky. Byla ale odchycena v domnění, že jde o uprchlíka z chovu, proto svůj důležitý úkol dokončila až v nedaleké záchranné stanici. S pěticí želvích uličníků se nakonec vrátila domů. 

Projekty i pro vás

Želva bahenní se z naší přírody prakticky vytratila, ale odborníci věří, že její dny ještě nejsou nadobro sečteny. Původní populaci jsme sice vyhubili, ale nepůvodní želvy jsou v našich klimatických podmínkách schopné reprodukce. Šance na návrat tu tedy je. Podle Martina Šandery ale musíme počítat s tím, že vysazené želvy, byť téhož druhu, se mohou v přírodě chovat jako druh nepůvodní, tj. zavléct do mokřadu choroby, parazity a s původní přestárlou Češkou se křížit. 

TIP: Želví nájezdnice: Cesta želvy nádherné z domácností do volné přírody

Pro záchranu posledních přežívajících jedinců a navrácení druhu na původní lokality byl odstartován dlouhodobý projekt „Želva bahenní v ČR“ (koordinovaný HERPETOU). Želvy najdete u prohřátých vod s bahnitým dnem a bujným houštím, jejich vejce pak v písku na břehu. Realizovány jsou i záchranné chovy v zoologických zahradách, z nichž budou želvy vysazovány do přírody. Takové chovy můžete finančně podpořit formou adopce. Příkladem soukromého chovu je „Zahrada Harta“ pana Luďka Hojného ve východočeských Vošticích.