Zelené bohatství Dolomit: Botanická zahrada „vápníkových“ Alp
Dolomity jsou botanicky snad nejbohatší oblastí Alp a oko milovníka flóry si tady skutečně přijde na své. Za rostlinami, které jsou v některých případech ke spatření pouze zde, je nejlépe vydat se na přelomu jara a léta
Ještě v dobách, kdy se nedalo volně cestovat, nám jeden známý „ze západu“ posílal každý rok pohlednici z dovolené v Dolomitech. Ty obrázky se nám tak líbily, že naše první cesta po otevření hranic v roce 1990 vedla bez dlouhého váhání do Dolomit, které beze zbytku naplnily naše očekávání. Byli jsme uchváceni jak krásou samotných hor, tak bohatstvím jejich květeny.
Ďáblovy drápy nad Falzaregem
Jednou z botanicky nejzajímavějších lokalit je hora Lagazuoi. Vypíná se do výše 2 778 m n. m. nad pasem Falzarego a téměř až na její vrchol vede lanovka. Nahoru lze samozřejmě vystoupat i pěšky, a to jak venkovní cestou, tak i tunelem, který sloužil k bezpečné přepravě lidí a zásob za první světové války. Nad horním vyústěním tunelu jsou pak zachována i jednoduchá vojenská opevnění. Z květin, které nás v těchto místech nejvíce zaujaly, byly nízké žluté máky (Papaver aurantiacum, syn. P. alpinum subsp. rhaeticum), které většinou rostly v kamenitých sutích a s nimi tam býval častý i penízek okrouhlolistý (Thlaspi rotundifolium, syn. Noccaea rotundifolia). V kamenitých sutích jsme také viděli vzácný nízký kozlík rozkladitý (Valeriana supina). Dále jsme nemohli přehlédnout bochánky fialové silenky bezlodyžné (Silene acaulis) a růžově kvetoucí mochnu lesklou (Potentilla nitida).
Ve skalní stěně je možné obdivovat zvonečníky chocholaté (Physoplexis comosa), endemity východních Alp. Jsou pamětníkem doby ledové a podle tvaru květů se jim též přezdívá ďáblův dráp. V jejich sousedství rostou také zvonky Campanula morettiana, další endemity severní Itálie. Obě tyto květiny jsme v Dolomitech marně hledali několik let a až nedávno jsme tam byli v červenci ve správný čas na správném místě.
Pyšná vůně a sněžné zvonky
Dalším zajímavým místem je pas Giau (2 236 m n. m.), kde jsme, kromě některých už výše uvedených květin, obdivovali porosty růžového pěnišníčku zakrslého (Rhodothamnus chamaecistus), jenž je endemitem východní části Alp. Dále pak hořce, a to jak hořce jarní (Gentiana verna), tak i velice dekorativní hořce Clusiovy (Gentiana clusii) s velkými modrými „zvonci“. Zajímavý je i vyšší hořec tečkovaný (Gentiana punctata) se žlutými květy a hnědými tečkami, jenž vzácně roste i u nás v Hrubém Jeseníku. Všimli jsme si i několika růžově kvetoucích prvosenek, a to vyšší prvosenky Hallerovy (Primula halleri), nižší prvosenky pomoučněné (Primula farinosa), která byla pokryta bílým povlakem vysrážených solí, a zcela nízké a téměř přisedlé prvosenky nízké (Primula minima), která bývá vzácně k vidění i u nás v Krkonoších.
Na květenu je bohatý i průsmyk Pordoi (2 239 m n.m.) a hory táhnoucí se nad městečko Arabba, odkud jsou i krásné výhledy. Na severní straně je vidět dolomitickou skupinu Sella a na jihu se tyčí nejvyšší hora Dolomit Marmolada (3 343 m n.m.), která je z části pokrytá ledovcem. Pozoruhodné je, že v této části hor se vyskytují i květiny, které jsme nikde jinde v Dolomitech neviděli, například drnečka brčálová (Androsace vitaliana). Na samém vrcholu hřebenu nás také překvapil nízký bochánek vzácné pomněnečky zakrslé (Eritrichium nanum). Už samotná silnice vedoucí z městečka Arabba do průsmyku Pordoi byla lemována trsy půvabného hvozdíku pyšného alpinského (Dianthus superbus subsp. alpestris), který roste velmi vzácně i u nás, v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku. Květy tohoto hvozdíku omamně voněly.
Ve vyšších polohách, tam, kde právě roztál sníh, kvetly svými roztřepanými fialovými zvonečky první poslové jara, dřípatky alpské (Soldanella alpina). V angličtině se jim říká sněžný zvonek (snowbell) a jsou příbuzné u nás na Šumavě rostoucí dřípatce horské (Soldanella montana).
Poetická ozdoba alegorických vozů
Plné krásných květin jsou ovšem i horské louky. Časté jsou na nich porosty dekorativních lilií cibulkonosných (Lilium bulbiferum) s jasně oranžovými květy, které, jak jejich název napovídá, mají pacibulky v paždí svých listů. Méně časté jsou lilie cibulkonosné šafránové (Lilium bulbiferum subsp. croceum), které jsou jim příbuzné a dost podobné, ale pacibulkami se pochlubit nemohou. Občas je možné vidět další, i u nás rostoucí lilie zlatohlavé (Lilium martagon), jejichž květ tvarem připomíná malý turban. Na horských loukách roste i řada dalších květin, včetně různých orchidejí, nebo třeba prudce jedovatých modrých a žlutých omějů (Aconita).
Už třeba i v květnu kvetou na loukách vonící bílé narcisy, které mají skutečně poetický latinský název Narcissus poeticus. Často se také pěstují v českých zahrádkách, ale určitě působivější jsou jejich květy na loukách Dolomit. V podhorských loukách v Rakousku v okolí Bad Ischel roste těchto narcisů tolik, že je dovoleno je nejen trhat, ale v rámci narcisových slavností se jimi zdobí i alegorické vozy.
TIP: Divoká tvář Alp: Jarní svahy Alpské přírody
Bohatství dolomitské květeny je možné vysvětlit v prvé řadě složením tamních hornin. Převažujícím prvkem Dolomit je vápník, (na němž je květena vždy bohatší), dále hořčík, mangan, železo a některé další prvky. Oblast je pověstná krásnými horskými sceneriemi a v zimě je rovněž oblíbenou lyžařskou destinací. Byli jsme tam již několikrát, většinou koncem jara, které v Dolomitech končí obvykle v červnu, nebo počátkem léta.
