Zedníček skalní: Okřídlený krasavec z jihu Evropy

Zedníčkům skalním (Tichodroma muraria) se kdysi v Česku říkalo i šoupálek růžokřídlý či šoupálek zední. Tito vzácní obyvatelé vápencových útesů a bradel jsou o málo větší než vrabec a jejich nejbližším příbuzným je běžný brhlík lesní (Sitta eropaea). Jedenkrát ročně hnízdí ve skalních škvírách, jejich potravou je hmyz a pavouci, za nimiž šplhají po skalách s polorozevřenými křídly. Létají třepotavým, motýlovitým letem.

TIP: Král rybářů aneb Bleskurychlý lovec ledňáček říční

Evropskou hnízdní populaci zedníčka skalního tvoří 38 000–100 000 párů. V největším počtu je tento druh zastoupen ve Francii (4 000–20 000 párů), Španělsku (9 000–12 000) a Itálii (2 000–6 000 párů). V Rusku jde o 15 000– 30 000 párů a v Turecku 5 000–25 000. V Česku nebylo hnízdění nikdy prokázáno a pro nás nejbližším hnízdištěm jsou nepřístupné skály na Slovensku, kde zejména v oblasti Malé Fatry vyvádí mladé asi třicet párů zedníčků skalních.

Anděl i motýlek

Pro Miroslava Sanigu, který pracuje ve slovenském Ústavu ekologie lesa SAV, se tito drobní opeřenci stali celoživotní zálibou. Slovenský vědec, jenž je považován za světového odborníka na zedníčky skalní, o nich napsal knihu Rozjímanie s murárikmi a nakreslil tisíce jejich portrétů. Rovněž rozluštil posunkovou řeč zedníčků, která je nutná v bouřlivém větrném prostředí vápencových a dolomitových skalních útesů, kde jejich hlas takřka zaniká. Láskyplně je nazývá „nebeskými andílky s karmínovými křídly“. Číňané říkají zedníčkům „skalní květ“ a na Slovensku se ujalo lidové označení „opeřený motýlek“.

Hon za pokladem

Zedníčci jsou vyznavači přísné teritoriality a mimo období hnízdění nesnesou na lokalitě delší dobu jedince téhož druhu. Jsou částečně tažní a právě díky tomu se s nimi můžete velmi vzácně setkat i v Česku. Nejpříhodnějším měsícem k výpravě za „skalními květy“ je přitom listopad. V minulosti byl zedníček pozorován na Tišnovsku (dokonce šmejdil po kostelní věži), na Náměšťsku, na severní Moravě, v Teplicko-Adršpašských skalách, v Moravském krase, v Novohradských horách… V současnosti jej v době podzimního a jarního tahu lze zastihnout především na Pálavě, kde také poměrně často zimuje (zejména v lokalitě Soutěska).

TIP: Ptačí kouzla s vejci aneb Neobyčejná tajemství obyčejných vajec

Pokud zedníčka uvidíte v prosinci, je to jasný znak toho, že jde o již zimujícího jedince. Mnohokrát jsem čekal, prochladlý při listopadové slotě, pod vápencovými skalními stěnami Pavlovských vrchů na přelud s karmínovými křídly marně. A několikrát jsem byl odměněn nezapomenutelnými zážitky. Objevit poklad není jen tak, a zvlášť ten okřídlený. Asi není třeba zvlášť zdůrazňovat, že tento létající klenot skalních srázů zasluhuje největší lidskou ohleduplnost.

Náplast, která stojí za to

Pokud se vám na Pálavě nepodaří zedníčka skalního spatřit, nevěšte hlavu a zamiřte při listopadové návštěvě dolů k Mušovské a Novomlýnské nádrži. Určitě zde zastihnete početná hejna protahujících a zimujících vodních ptáků. Impozantní hejna hus velkých (Anser anser), severských hus polních (Anser fabalis) a v posledních letech zejména zimujících hus běločelých (Anser albifrons) vás ohromí stejně jako množství druhů kachen – například střední nádrž je tradičně největším zimovištěm morčáka malého (Megus albellus) v České republice.

Problematické vodní dílo je i zimovištěm orlů mořských (Haliaeetus albicilla). Největší počet orlů byl na této lokalitě zaznamenán v roce 1997. Jednalo se o šedesát exemplářů! Pohled na velkého dravce plujícího povětřím před romantickými kulisami Pálavy vás určitě přesvědčí,  že jste čas s dalekohledem u očí nestrávili na Jižní Moravě marně.