Zbabělci z Hluboké? O krvavá dramata nebyla na jihočeském zámku nouze!

Dnes je zámek Hluboká nad Vltavou ukázkou špičkové architektury napodobující anglická romantická sídla. Už ve středověku se ale tehdejší hrad nedaleko Vltavy zapsal do českých dějin tak nesmazatelně, že dodnes figuruje i v učebnicích. Bylo to po smrti krále Přemysla Otakara II. a v zemi probíhal zápas o moc. Záviš z Falkenštejna si dovolil příliš – vystupoval jako vládce země a mnohým byl trnem v oku. 

Nakonec se od něj patrně pod vlivem našeptavačů odvrátil i mladičký Václav II., jemuž se stal díky svazku s Kunhutou dokonce nevlastním otcem. Poměry se ale změnily a Vítkovci, z nichž Falkenštejn pocházel, se stali úhlavním Václavovým nepřítelem. Zajatého Záviše vozili od hradu k hradu a vyhrožovali jeho popravou, pokud se posádky sympatizující se vzbouřenci nevzdají. Závišovi bratři zabarikádovaní na Hluboké si patrně mysleli, že jde jen o blafování, a brány neotevřeli. Život talentovaného a charismatického Falkenštejna tak uhasl patrně někde v místech, která dnes svádějí k romantickým procházkám parkem. 

O dramatické okamžiky však nebyla kupodivu nouze ani později. Násilné události následovaly i v novověku, tedy v době, kdy Hluboká ztrácela svou vojenskou funkci a objekt se měnil na pohodlné sídlo. I v dobách, kdy už se stavba měnila na přepychový zámek, tu šlo o život a majitelé se třásli před nebezpečně vyzbrojenými vojáky. 

Lichváři 

Na zámek začali hrad v 16. století přebudovávat páni z Hradce. V komfortních komnatách se následně usadili Malovcové z Malovic, kteří – jak rodové jméno napovídá – žili kdysi na tvrzi Malovice. Ta ležela na jihu Čech, a k Hluboké tedy neměla daleko. Alepoň ne zeměpisně. Po stránce prestiže to bylo ovšem něco jiného. Vzbudilo to dost rozruchu, když se Malovcové do nového sídla nastěhovali. Takhle se vyšvihnout? Kde na to vzali? Dnes bychom konstatovali, že šlo o zbohatlíky. 

Bohuslav Malovec z Malovic půjčoval peníze a díky úrokům si napakoval kapsy tak, že mu mohli závidět i příslušníci nejstarobylejších rodů. Ačkoliv ani s tradicí Malovců to možná nebylo tak špatné. Odvozovali totiž svůj původ od pánů z Pardubic. Erb by tomu napovídal: rozpůlený kůň – v případě Malovců ovšem na modrém pozadí. S penězi to Bohuslav Malovec z Malovic sídlící nyní na Hluboké opravdu uměl. Rozhodně lépe než se zbraní v ruce. Válčení se vyhýbal, jak mohl. Do války s Turky se mu rozhodně nechtělo, raději se vymlouval na chabé zdraví a přispěl spíš materiálně. Majetek mu byl rozhodně bližší než vojenská a snad i politická sláva. 

Svým dětem měl Bohuslav Malovec z Malovic opravdu co odkázat a ti se po studiích, která absolvovali v Budyšíně, vrátili domů. Na rozdíl od svého tatínka se nehodlali plést do politiky víc, než bude nutné. Netoužili po funkcích, a dokonce se nevyznačovali ani lichvářskou bezohledností. Přesto jim svět připravil pochmurnější osud než jejich předkovi. Měli smůlu na zlé a převratné časy. Když přebírali dědictví, sotva je napadlo, že je možná bude mrzet, že Hluboká už dávno není tím nedobytným hradem jako dřív. Blížila se totiž cizí vojska a Malovcové měli zakusit, jak chutná strach o holý život. Vojáci se od dob, kdy byl před Hlubokou popraven Záviš, nijak moc nezměnili – alespoň ne, pokud jde o bezohlednost k cizím životům.

Ukrutnosti 

Hluboká se v ohrožení ocitla, aniž by k tomu kdokoliv z jejích majitelů přispěl. Smůla byla v tom, že ležela na jihu Čech a intervenční vojska vtrhla do našich zemí od Vyššího Brodu. O co šlo? Psal se rok 1611 a vrcholil boj o moc mezi habsburskými bratry Rudolfem II. a Matyášem. Historické souvislosti jsou samozřejmě složitější, ale ve zkratce šlo o to, že Rudolf ztrácel dech a hodlal se bratrovi pomstít za to, že ho připravil o část moci. Pifku měl taky na drzé Čechy, kteří ho donutili dát jim nebývalou náboženskou svobodu. Nevypočitatelný Rudolf II. se spojil se svým bratrancem Leopoldem Pasovským. Ten poslal do Čech vojáky a hodlal využít momentu překvapení. Samozřejmě to nedělal jen kvůli Rudolfovi, ale především kvůli svým vlastním mocenským ambicím. A svou vinu na celé situaci měli také čestí katolíci, ale to už je jiná „pohádka“. 

Jisté je, že ambiciózní a pomstychtiví mocipáni se pustili do dobrodružného podniku, na který doplatili, jak to tak bývá, zejména obyčejní lidé. Hlavní úder Pasovských směřoval na Prahu, o kterou se dost bezohledně bojovalo. Město kupodivu srdnatě bránili především řadoví Pražané, kteří se cizákům neohroženě postavili a mnohé vetřelce bez pardonu prostě ubili nebo utopili za pomoci improvizovaných zbraní. Došlo i na lití vařící vody z oken. Vynalézavosti se prostě nekladly meze a každý smrtící prostředek byl dobrý. 

Pasovští sice dobyli Pražský hrad a Malou Stranu, ale nakonec se museli stáhnout. Praha se díky zuřivým obráncům zachránila, ale na jihu Čech ještě rozhodně neměli vyhráno. Okupanti se chtěli aspoň napakovat. Hodlali odtáhnout jen pod podmínkou, že jim bude zaplaceno. Prostě se chovali jako teroristi či mafie žádající výpalné. 

Zoufalci 

Nebozí potomci Bohuslava Malovce z Malovic se nejprve báli „jen“ o své majetky a poddané. Vojáci si totiž ve vsích a městečkách bezohledně brali, co potřebovali. Lidé schovávali dobytek a utíkali ze svých domovů. Majitelé Hluboké doufali v pomoc silného Rožmberka Petra Voka. Ten dělal, co mohl, ale Praha a vedoucí mužové království ho nechávali dost na holičkách. Vok se snažil bránit města vlastními jednotkami a taky vyjednávat. Mezitím ale přituhovalo. Obě strany se obviňovaly z násilností a zúčastněným stoupala krev do hlav. 

I kolem Hluboké se začali pohybovat cizí vojáci. Za zdmi sídla se strachovali o holý život. Majetková újma najednou nevypadala jako to nejhorší, co se člověku může stát. Co když mordýři vtrhnou i do komnat? Cizáci se naštěstí spokojili s tím, co naloupili. O obyvatele zabarikádované v zámku nejevili ozbrojenci zájem. Vyvázli. Hluboká obstála stejně jako třeba Třeboň. 

Pasovští nakonec z Čech odtáhli, ale nebylo to zadarmo. Chudák Petr Vok obětoval vlastní majetek, aby je k tomu přiměl. Zaplatil, aby konečně nastal klid. Pánové katolíci z Prahy se o škody, které způsobili jim politicky blízcí Pasovští, moc nestarali. Naopak se rychle lísali k novému pánovi. Matyáš byl na koni, zatímco na Rudolfa II. už pomrkávala smrtka – neměl sílu dál vzdorovat. 

Sousedi 

A jak si počínali během pasovského vpádu jiní jihočeští šlechtici? Zbaběle, nebo srdnatě? Například Bohuslav Kunáš z Machovic sídlil v Holkově. Proti přepychové Hluboké nic moc. Místo ale mělo své specifikum. Leželo přímo na trase, která spojovala Čechy s Vídní. Putovali tudy lidé i pošta. Zdejší pán měl všechno takříkajíc z první ruky. 

Když se za hranicemi země formovaly nepřátelské šiky, hned o tom věděl a začal jednat, aby zabránil nejhoršímu. Pokud byste ale čekali, že se v potomkovi někdejšího hrdinného husitského bijce Chvala z Machovic projevila válečnická krev, jste na omylu. On sám sice měl jisté zkušenosti z tažení proti Turkům, ale možná právě díky tomu věděl, jaké hrůzy válka přináší. Nepropadal vojenské vášni. Nepatřil ale ani k pasivním zbabělcům, kteří mysleli jen na to, jak se schovat a ubránit svoje vlastní majetky. Cítil patrně i jistou odpovědnost, neboť byl bývalým hejtmanem. Usiloval proto o vytvoření diplomatického týmu, který by s nepřítelem vyjednával. Hodlal se tedy zbraním postavit politikou. Situace se ovšem vyvinula jinak. Pasovští, jak už víme, vtrhli do Čech a neušetřili ani Český Krumlov či České Budějovice. 

Drancování 

Na Hluboké se patrně slavilo, když Pasovští konečně odtáhli. Zdálo se, že rodina to nejhorší ve zdraví přežila a bude moci obnovit vše, co cizí vojska zničila. Jenže mělo přituhnout. Tentokrát si to pánové Malovcové z Malovic zavinili tak trochu sami. Přidali se totiž ke stavovskému povstání proti Habsburkům. Není divu, když Jana a Petra z Malovic kdysi coby malé žáčky vychovávali v protestantsky uvažující Lužici. Politická prohra českých pánů se jim stala osudnou. Nezbývalo než prchnout. Statečné to nebylo, zato rozumné ano. Vždyť po otci zdědili kromě peněz i bázeň před ozbrojenými konflikty. Ostatně nutno uznat, že čelili značně nebezpečným protivníkům – protistavovským silám nevelel nikdo menší než slavný generál Bucquoy. Neměli šanci. Útěk byl jedinou rozumnou volbou. A jak to dopadlo s Hlubokou?

Vojáci opět mysleli na své kapsy. Podle dochovaných zpráv celé tři dny vozili z přepychového zámku naloupený majetek. Rod pánů z Malovic o Hlubokou definitivně přišel a členové rodiny dožívali na různých místech daleko od někdejší rodinné chlouby. Podobně dopadli i příbuzní obyvatel Hluboké. Rod už neznamenal to, co dříve. 

Příběh Malovců obývajících Hlubokou dokazuje, že mezi šlechtici byla řada těch, kteří rozhodně nevyznávali boj jako rytířský ideál. Krvavým sporům se hodlali spíše vyhnout a chtěli prostě v klidu přežít a uchránit své majetky. Ne vždy se jim to však podařilo. Politické turbulence někdy dopadnou i na ty nejopatrnější z nejopatrnějších.