Zanech voly na poli: Římský mýtus, který inspiroval příběh našeho Přemysla Oráče

Jeden z pilířů legitimity české knížecí a královské moci souvisí s mytickým svazkem urozené Libuše s prostým Přemyslem. Tento příběh je zachován ve dvou verzích. V té stručné u Kristiána z konce 10. století a v přepracované u kronikáře Kosmy ve 12. století. 

Co praví legenda 

Původně říkala pověst zhruba toto: U Čechů vypukl „mor“ (což značí v podstatě libovolné nepříjemnosti) a lid se s prosbou o radu obrátil na věštkyni jménem Libuše. Ta poskytla hned dvě doporučení. Je prý zapotřebí pomocí posvátného oborání vymezit hradský okrsek a ten pak osadit knížetem, ke kterému poselstvo dovede její kůň. Oř našel budoucího vládce opět při polních pracích a poslové mu pak přímo u pluhu odevzdali odznaky jeho nové funkce. Přemysl a Libuše následně oslavili svatbu, což podle Dušana Třeštíka symbolizuje posvátný sňatek země s polobožským oráčem. 

TIP: Bohyně nebo čarodějka: Fakta a mýty o kněžně Libuši

Naší pozornosti by však neměla uniknout ani antická inspirace. I Římané totiž měli svého vládce povolaného od pluhu a aranžmá celé scény bylo vlastně hodně podobné. Poslové s odznaky moci, zdráhající se muž i opuštění voli. V římské pověsti se vládce jmenoval Lucius Quinctius Cincinnatus a šlo o pololegendární postavu, která ztělesňovala římské ctnosti. Tento hrdina byl v případě potřeby připraven převzít odpovědnost, ale moc ho nekorumpovala a rád se vrátil k prostému životu.